Zlaté časy na Ridgemont High, Prci, prci, prcičky, Road Trip, Superbad… existují desítky komedií, v nichž se mladí muži snaží přijít o panictví. Sugerují nám, že teenagerská sexualita je především legrace. Udržet první sexuální zkušenost v rovině vtipu je snazší, opomíjíte-li prožívání žen, vyprávěním obvykle redukovaných na objekty k uspokojení něčích tužeb. Britská režisérka Molly Manning Walker zvolila jiný přístup. Ve svém celovečerním debutu Jak mít sex, oceněném na festivalu v Cannes, nedává prostor mužským fantaziím. Realisticky, s citem pro detail zachycuje, v jak zranitelné pozici se nachází a jakému tlaku okolí čelí dívka, kterou čeká její „poprvé“.
Molly Manning Walker rozvíjí téma ne zcela konsenzuálního pohlavního styku, kterého se dotkla již ve svém krátkometrážním snímku Good Thanks, You? z roku 2020. V něm nevidíme samotný incident, ale teprve hrdinčinu následnou snahu o zpracování a pojmenování traumatu. Různé autority a nakonec i její přítel po ní chtějí, aby jim řekla, k čemu došlo. Zas a znovu se musí vracet k ponižující zkušenosti a vytahovat na světlo podrobnosti, které by nejraději utopila hluboko ve své paměti. Režisérka na ploše třinácti minut sugestivně zviditelňuje absurditu celého procesu, kdy nepříjemnému výslechu a zpochybňování opakovaně čelí nikoliv pachatel, ale přeživší – jako kdyby ona představovala problém.
V Jak mít sex zkušená kameramanka, nyní i režisérka opět zblízka zkoumá pocity člověka, jehož duševní a tělesná integrita byly narušeny. Má ovšem víc času na vykreslení postav a kontextu.
Ženy a živnost
Tara, Em a Skye jsou britské teenagerky, které si přiletěly užít prázdniny do jednoho z turistických resortů na Krétě. Zprvu vše probíhá podle jejich představ. Polehávání u bazénu, množství alkoholu, tancování v nočních klubech, flirtování s kluky, kteří taky oslavují konec školy… Hektickou atmosféru nepřetržitého večírku, kdy na smysly publika útočí přemíra podnětů, navozuje vedle střihu taky změť světel a barev a dunivá elektronická hudba. Žádné rodičovské příkazy a zákazy, jen excesy a euforie mládí.
Jako překážka je vnímána jediná „věc“ – Tařino panenství. Pod vlivem přímých i nepřímých narážek, žertovných, přesto zraňujících, jej vnímá jako břemeno, kterého se v následujících pár dnech musí stůj co stůj zbavit. Jinak nebude moct postoupit do další životní fáze. Jenomže dospělá zatím není, jakkoli ostatní očekávají, že se tak bude chovat, případně s ní tak sami zacházejí. To, co její kamarádky vnímají jako dovolenou, je pro Taru zúzkostňujícím přechodovým rituálem. Pokud nebude mít sex, v očích svých vrstevnic selže. Činnost, která by měla ideálně probíhat dobrovolně a přinášet rozkoš a uvolnění, má pro znejistělou mladou protagonistku od začátku nádech obtěžující povinnosti.
Dívky brzy potkávají partu kluků, kteří jsou o pár let starší a zkušenější. Nebo tak alespoň navenek působí. Tara se ale do sbližování nehrne. Naopak, roste její diskomfort z prostředí tak přehlceného sexem, až se z něj vytrácí erotika a něha. Během divoké večerní zábavy, kdy na pódiu probíhá soutěž v tom, komu se dřív postaví, ji kamera vyjímá z okolního prostoru a posiluje dojem, že do něj ani nepatří. Přestože je ze všech stran obklopena svíjejícími se a pokřikujícími těl, působí odcizeně a osaměle. Z místa proto odchází. Když míří na pláž, přidává se k ní jeden z kluků. Po několika neobratných pokusech o fyzický kontakt mu Tara, zbavena možnosti úniku, dává svolení k penetraci: opatrné, nepříliš přesvědčivé „ano“.
Film zobrazuje sexuální nátlak bez senzacechtivosti a hyperbolizace, jako událost, na které je děsivá právě samozřejmost, s jakou se odehraje. Tím ovšem bez didaktismu osvětluje, proč je tak nesmyslná vžitá představa znásilnění jako souboje plného křiku, úderů a škrábanců. Zbývající hodina filmu sleduje dopady noční události na hrdinčinu psychiku i na vztahy s kamarádkami. Po chaosu předchozího večera přichází kocovina a bolestivé střízlivění. Svět se pro Taru změnil. Jako kdyby byla náhle vytržena z mládí a vržena do dospělosti. Ulice přímořského letoviska připomínají po rozednění postapokalyptický horor. Žádní lidé, jen hromada odpadků. Ten největší, emocionální nepořádek ale vidět nelze. A není lehké jej ani vyjádřit slovy. Počáteční škádlení střídá tísnivé mlčení.
Tara se stydí mluvit o tom, co se jí přihodilo. Zároveň nechce narušovat pohodu ostatním. Kamarádky na tuhle hru přistupují. Sex, který lze vzhledem k okolnostem těžko označit za zcela konsenzuální, je jimi ignorován a tím normalizován jako něco, k čemu během prázdnin holt občas dojde. Tara ale viditelně v pohodě není. Herečka Mia McKenna-Bruce výborně vystihuje rozpor mezi její vnitřní bolestí a usměvavou maskou, kterou si nasazuje kvůli druhým. Z jemných změn v její mimice nebo tónu hlasu čteme údiv i smutek, odmítání i hněv. Pozoruhodný herecký výkon přispívá k tomu, že Tařina identita není zploštěna na trauma. I když pro ni už nic nebude jako dřív, dál dokáže prožívat celé spektrum emocí včetně radosti.
Ani ostatní postavy nejsou stereotypní. Jejich reakce se věrohodně vyvíjejí a proměňují. Stejně tak tón vyprávění, které je veselé, vtipné a zároveň znepokojivé a drásavě smutné. Molly Manning Walker nenatočila film založený na jedné tezi a emoci, ale všímavou sociologickou studii sexuality dospívajících. Ukazuje, že jak muži, tak ženy jsou oběťmi společenských očekávání a nároků, které ne vždy dokážou naplnit. A neuvědomují si, že jedna krajně nepříjemná zkušenost může někoho poznamenat na celý život. Přestože film končí vnějškovým stvrzením přátelství, pochybnosti přetrvávají. Zatímco kamarádky cestou na letiště poklimbávají, neméně vyčerpaná Tara v autě usnout nedokáže a při přemítání o dění posledních dní se jí v koutku oka zaleskne slza, tiché vyjádření všeho, co zůstalo nevyřčeno.
Cyklus Čtvrtá vlna Terezy Domínové
Od března odstartoval v pražském kině Edison Filmhub nový feministický cyklus Čtvrtá vlna,
jehož je Heroine mediálním partnerem. Cyklus se zaměřuje na ženy jako
tvůrkyně i protagonistky a do diskuzí budou zvány jako hostky také
výhradně ženy. Diváctvo je ovšem samozřejmě zváno v celé své
rozmanitosti.
Snímek Jak mít sex uvede ve středu 20. prosince 2023, následuje debata s Apolenou Rychlíkovou.
Další film v rámci Čtvrté vlny budou Sestry z Kouřové sauny 4. 1. 2024.