Kupčení s hlasy, kardinál s dělohou a papež v plavkách. Jaké filmy a seriály si pustit před začátkem konkláve

Konkláve

(2024, r. Edward Berger)

Oscarem oceněný politický thriller Konkláve, který měl premiéru loni v létě, je po smrti papeže Františka jedním z vůbec nejvyhledávánějších filmů. Vyniká uměleckým zpracováním, hereckými výkony v čele s Ralphem Fiennesem a Stanleym Tuccim a také tím, jak přesně popisuje samotný proces volby nového papeže. I experti uznávají, že mnoho detailů je v něm zobrazeno až překvapivě realisticky. „Film velmi dobře zachycuje jak lidský element - ambiciózní muže, kteří mají jasnou představu o tom, co církev potřebuje -, tak Svatého Ducha,“ řekla o filmu Konkláve historička specializující se na katolictví a papeže Františka především Kathleen Sprows Cummings.

Poutavé jsou ve snímku především rozhovory kardinálů, které probíhají před volbou nového papeže. Kdo podporuje koho? Formuje se většina? A je tu nějaký horký favorit? A jaké tajemství skrývá kardinál, kterého dosud nikdo nepotkal? To vše jsou otázky, které podle všeho padají nejen ve filmu, ale i v realitě. A to už nyní. 

Dva papežové

(2019, r. Fernando Meirelles)

Máme papeže!

(2011, r. Nanni Moretti)

Komediální drama Nanniho Morettiho (Mše skončila, Pokoj mého syna) se věnuje situaci, která nastává ve Vatikánu po nečekaném úmrtí papeže. Kardinál, kterého konkláve nakonec zvolí, je poměrně nevýrazný církevní úředník (Michel Piccoli), který má rád svůj klid. Zvolen je především proto, že žádná z vatikánských klik si nedokáže prosadit svého kandidáta a vítěz je proto ten, kdo nevadí žádnému z táborů vatikánské politiky. (Což je situace, která může nastat také v těchto dnech.) Nový papež nečekal, že by mohl být papežem, nijak zvlášť jím být nechce. Když má poprvé vystoupit před veřejností na balkóně před Svatopetrským náměstím, propadne panice. Vatikán přistoupí k výjimečnému opatření: povolá psychoterapeuta (Moretti). Při společných sezeních a cestě do římských ulic se nový papež snaží smířit s životní dráhou, kterou zvolil, a se svou novou úlohou. Vlídný film byl na festivalu v Cannes v roce 2012 nominovaný na Zlatou palmu.

Amen.

(2002, r. Costa-Gavras)

Řecko-francouzský filmař Costa-Gavras se věnuje převážně historickým tématům; točil například o věznění a vynuceních přiznáních v komunistickém Československu 50. let (Doznání), atentátech a nástupu vojenské junty v Řecku (Z) nebo  odstraňování politických oponentů po Pinochetově převratu v Chile (Nezvěstný). V roce 2002 zfilmoval kontroverzní divadelní hru Rolfa Hochhutha Náměstek (1963). Hra i film zdůrazňují problematickou roli papeže Pia XII. (papežem byl v letech 1939-1958) a Vatikánu za druhé světové války, kdy Svatý stolec byl informován o nacistických zločinech, ale veřejně se proti nim nepostavil. Podle kritiků hry i filmu tehdejší církev nicméně neformálně pomáhala pronásledovaným. Sám papež František nechal v roce 2020 odtajnit vatikánské archivy a vyjádřil naději, že následující bádání očistí jméno jeho předchůdce.

Borgiové

(2011–2013)

Temnějším stránkám dějin Svatého stolce se věnoval také seriál Neila Jordana (Interview s upírem, Snídaně na Plutu), kterého platforma Showtime produkovala tři série. Soustředil se především na pontifikát Alexandra VI. z rodu Borgiů, který se přímo zapojoval do politiky, válek, protežoval zájmy vlastního rodu, zbavoval se odpůrců a navzdory svému postavení v čele katolické církve byl údajně otcem nemanželských dětí. Papeže, který je v seriálu líčen jako hédonistický tyran s darem pro politické řemeslo, si s chutí zahrál Jeremy Irons. (Podobnému tématu se věnoval také seriál Borgia, který se ve stejné době natáčel v České republice.)

Mladý papež

(2016, r. Paolo Sorrentino)

Konkláve volí nového papeže. Podobně jako v Morettiho filmu se žádnému ze silných kandidátů nedaří získat většinu, zvolen je tedy kompromisní kandidát. První Američan a relativně mladý kardinál (v hlavní roli Jude Law) přijme jméno Pius XIII. a pustí se do radikálních reforem římskokatolické církve a vatikánské politiky. Ač by papežovo mládí mohlo vést k představě, že reformy budou liberální, opak je pravdou. Pius XIII. se v seriálu sice promenáduje v bílých plavkách, holduje cole a doutníkům, ale církev se snaží vrátit spíše do minulosti.  Do dob, kdy papež byl mocnou a obávanou figurou světové politiky, tak trochu jako zmíněný Rodrigo Borgia alias Alexandr VI. Sorrentino (Il divo, Velká Nádhera) původně plánoval minisérii, v roce 2018 nicméně vznikla navazující řada pod názvem Nový papež.

Legenda o Janě

(2009, r. Sönke Wortmann)

Ačkoli již v roce 1972 vznikl britský film na stejné téma, za úspěšnější je považováno německé zpracování příběhu údajné papežky, Johanny von Ingelheim, která měla v devátém století v převlečení za muže krátce působit v čele římskokatolické církve. Dlouho tradovaný příběh, který v 13. století zaznamenal například kronikář Martin z Opavy, se nyní většinou považuje za fiktivní. Za legendu je označován rovněž rituál Testiculos habet, kdy měl nový papež při intronizaci usednout na speciální stoličku a jiný z přítomných kardinálů hmatem ověřil, že má varlata. Film z roku 2009 je adaptací historického románu Donny Woolfolk Cross z roku 1996. Původně ji měl točit slavný představitel tzv. nového německého filmu Volker Schlöndorff (Ztracená čest Kateřiny Blumové – spolu z Margarethe von Trotta, Plechový bubínek), ale poté, co veřejně kritizoval odklady natáčení a obecně jednání studia, byl nahrazen.

Ve službách papeže

(1965, r. Carol Reed)

Britský režisér Carol Reed (Třetí muž, Oliver!) se v jednom ze svých posledních filmů inspiroval biografickým románem Irvinga Stonea Agonie a extáze z roku 1961. Na rozdíl od románového životopisu Michelangela Bunarrotiho se film soustředí na napjatý pracovní vztah Michelangela a papeže Julia II. v letech 1508–1512, kdy umělec zdobil strop Sixtinské kaple. Film nebyl přijat s nadšením a dnes je mnohdy považován za dramaticky strnulý, nicméně historicky poměrně přesný.