Rozum ani síla nestačí. Portrét Kamila Fily v dokumentu Martina Marečka vzbuzuje diskuse

Režisér Martin Mareček Kamila Filu zachytil v průběhu pěti let, mezi jeho pětatřicátými a čtyřicátými narozeninami. O filmu mluví jako o portrétu a autoportrétu zároveň, protože Mareček si sám prošel určitou životní krizí, kterou do filmu promítl.

Sedmačtyřicetiletý režisér prorazil filmy se společensko-politickou tematikou. Například jeho Hry prachu přinášely obraz protestů proti zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze v roce 2000, Zdroj se odehrával v ropném Ázerbájdžánu a snímek Pod sluncem tma byl portrét české rozvojové pomoci v Africe. Všechno jsou to filmy o vztahu lokálního globálního v širokých souvislostech. Po filmu Pod sluncem tma z roku 2011 ale přichází jednak dlouhá pauza a jednak tematický obrat k intimnějším tématům, jako je narušená, neúplná rodina a svízele mezilidské komunikace ve filmu Dálava.

Rozporuplné soukromí

Na premiéře na letošním ročníku jihlavského festivalu dokumentárních filmů Mareček zdůraznil, že v Síle jde ve shodě s obecným názvem o obraz člověka, který prý má se skutečným Kamilem Filou málo společného. Z hlediska režiséra jde hlavně o ochranitelské gesto, protože film nabízí velmi zajímavý, ale také dost rozporuplný obraz svého konkrétního protagonisty.

V diskusi po filmu se také hned z publika začaly ozývat otázky na hlavního protagonistu filmu, útočící na rozpor mezi jeho veřejně vyslovovanými etickými a společenskými názory na jedné straně a problematickou intimitou, zahrnující stalking nebo nereflektování vlastní pozice vůči lidem ze svého okolí. Namísto rychlých soudů anebo bulvárních postřehů by měl ale nový dokument hlavně dát prostor k možnosti zamyslet se nad životními riziky.

Kamil Fila je spoluautorem námětu filmu. Právě on a producent Zdeněk Holý oslovili režiséra Marečka s nabídkou film natáčet. Vlivem životních okolností ale nešlo o portrét steroidového experimentu s vlastním tělem, jak si původně představovali. Z filmu o různých lidech z fitness komunity se rychle stal portrét specifické osobnosti, veřejně angažovaného intelektuála, a navíc v životní krizi. Je obdivuhodné, že Fila z natáčení nevycouval a nechal kameru, aby divákům odhalovala jeho citovou nevyzrálost a temné stránky.

Síla sleduje jeho rozchod s partnerkou Karolínou, kterou následně nechává sledovat detektivem, protože se nedokáže srovnat s tím, že ho opustila. „Ty gendermane, vole!“ pokouší se ho konfrontovat s realitou privilegovaného egoistického života jeho editorka a kamarádka Iva Baslarová během společných procházek. Naráží samozřejmě na titul Genderman, který Kamil Fila obdržel za své feministické texty v roce 2018 od Otevřené společnosti. Tlačí ho k reflexi toho, že sice píše o nerovnoprávném postavení žen a pojímá feminismus (dosti správně) jako prodloužení humanismu usilujícího o důstojné postavení všech lidí, ale nerovnost sám prodlužuje, když žije a buduje svou kariéru na úkor svých často střídaných partnerek, matky své dcery a dalších (nejen) žen ve svém okolí.

Ve stylizovaných scénách Mareček situuje Filu před plátno a nechává ho sledovat vybrané snímky jako je Sorrentinova Velká nádhera s blazeovaným spisovatelem Toniho Servilla a jeho nadějí v krásu nebo McQueenův Stud s Fassbenderovým odosobněným hrdinou závislým na sexu. Filu tak – snad až příliš doslovně – konfrontuje s maskulinními tématy a sebou samotným. Ale režie také film na mnoha místech odlehčuje. Opakovanými vtipy protagonistova otce, kulturistickými časopisy položenými ve sklepě vedle Kafky a filmovědné literatury a dalšími lehce absurdními momenty.

Pokud film chce být portrétem sebedestruktivní mužské krize středního věku, jak dantovským „Kde život náš je v půli se svou poutí“ naznačuje Martin Mareček, pak jedině krizí středního věku intelektuála, jehož život je řízený autorskou, intelektuální a tvůrčí ambicí nadřazenou (sou)citu a emoci. Z hlediska citu k sobě samotnému jde o přemrštěné sebevědomí ve věci experimentování s vlastním tělem a hledání jeho hranic. Z hlediska soužití s ostatními to, že když člověk není schopen dávat najevo okolí snahu, přestane brzy mít rád i sám sebe.

Krize středního věku, tradičně spojovaná s velmi maskulinnímu projevy, je u Marečka nahrazena tím, že popsaný přístup k životu člověka nejpozději v polovině obvyklého lidského věku dostihuje. Namísto krize maskulinity – které je Filovým publicistickým tématem – vidím v Síle Marečkův portrét krize života, ve kterém ambice byly nadřazeny péči o blízké a skrze ně o sebe samotného.

SÍLA. Rok výroby: 2021 Scénář a režie: Martin Mareček Země: ČR Produkce: Vernes (Jana Brožková, Zdeněk Holý) Koprodukce: HBO Europe (Tereza Polachová, Hana Kastelicová, Tereza Keilová) Kamera: Jiří Málek Střih: Jana Vlčková Hudba: Jan Burian ml. Stopáž: 92 min Premiéra: 6. 1. 2022