Je zodpovědný za trauma dítěte, záměrně mlčí. Intimní opera o zneužití vznikla s pomocí psychologů

Komorní opera Tak tiše až, kterou k libretu Jany Šrámkové složil hudební skladatel Slavomír Hořínka, na sebe bere téma společensky aktuální. Podle režisérky Miřenky Čechové je operní forma výjimečně vhodná k tomu, aby zprostředkovala komplikované pocity vyvolané traumatem ze sexuálního násilí, jímž si protagonistka ve svých vzpomínkách prochází. „Hudba pracuje s momenty a náladami, které lze jen obtížně vyslovit nahlas. Nabízí určitou empatii,“ domnívá se.

O vhodnosti zpracování nepochybuje ani Petr Boháč, který tvoří druhou polovinu režisérské dvojice. „Kdybychom například napsali činohru, museli bychom zvolit spíše dokumentární přístup. Rána by se musela otevírat, ne zacelovat, jako to děláme nyní,“ říká. Boháč s Čechovou založili skupinu Spitfire Company, jež se na opeře, která měla premiéru začátkem září, podílí.  

Boháč orchestr s námětem díla oslovil v roce 2017. Prvotní nápad složit operu o zneužití dítěte dostal v letadle mezi Prahou a New Yorkem: inspiroval ho článek v The New York Times, který pojednával o případu sexuálního násilí na chlapcích v chrámovém sboru v Řezně. „Dlouhodobě se zabývám například pozicí svědka – kdo svědčí a proč je to důležité pro jednotlivce i společnost,“ objasňuje jeden z důvodů, proč v něm novinová reportáž uzrála do podoby, jakou má Tak tiše až v současnosti.