Dopřejte si půlden pro sebe. Vstupenky na Feel Good by Heroine v prodeji zde!

Komorní opera Tak tiše až, kterou k libretu Jany Šrámkové složil hudební skladatel Slavomír Hořínka, na sebe bere téma společensky aktuální. Podle režisérky Miřenky Čechové je operní forma výjimečně vhodná k tomu, aby zprostředkovala komplikované pocity vyvolané traumatem ze sexuálního násilí, jímž si protagonistka ve svých vzpomínkách prochází. „Hudba pracuje s momenty a náladami, které lze jen obtížně vyslovit nahlas. Nabízí určitou empatii,“ domnívá se.

Podívejte se na fotografie z opery Tak tiše až:

O vhodnosti zpracování nepochybuje ani Petr Boháč, který tvoří druhou polovinu režisérské dvojice. „Kdybychom například napsali činohru, museli bychom zvolit spíše dokumentární přístup. Rána by se musela otevírat, ne zacelovat, jako to děláme nyní,“ říká. Boháč s Čechovou založili skupinu Spitfire Company, jež se na opeře, která měla premiéru začátkem září, podílí.  

Kluci jsou komplikovanější 

Boháč orchestr s námětem díla oslovil v roce 2017. Prvotní nápad složit operu o zneužití dítěte dostal v letadle mezi Prahou a New Yorkem: inspiroval ho článek v The New York Times, který pojednával o případu sexuálního násilí na chlapcích v chrámovém sboru v Řezně. „Dlouhodobě se zabývám například pozicí svědka – kdo svědčí a proč je to důležité pro jednotlivce i společnost,“ objasňuje jeden z důvodů, proč v něm novinová reportáž uzrála do podoby, jakou má Tak tiše až v současnosti. 

Jak normální je, aby pětatřicetiletí chlapi spali s patnáctiletými holkami?

Komentář

Z reálií původního textu podle něj v díle nezůstalo nic. Na první pohled velkou změnu, kterou je zaostření děje na ženskou postavu místo mužské, považují režiséři v širších souvislostech za bezvýznamnou. „Nezáleží na tom, jestli je hlavní postavou žena, nebo muž. Pozice moci dospělého, který má navrch nad dítětem, je stále stejná a pro mě a Miřenku mnohem důležitější,“ zdůrazňuje Boháč.

Zkomponování opery na míru pěvkyním má ale i praktické výhody. „Kluci mutují, takže bylo jednodušší pracovat s holkami,“ připouští Boháč. „Jsem za to rád, protože vytváříme stejný efekt jako v dokumentu V síti – mladší dívky tu ztvárňují starší představitelky. To je u kluků většinou komplikovanější. Muselo by jim být devět nebo deset, což by vyžadovalo úplně jiný postup práce.“ 

Agresor bez hlasu 

Zatímco v úloze Ženina mladšího já se střídají Sarah Alon a Tereza Šlosárková, roli Ženy ztvárňuje mezzosopranistka Markéta Cukrová. Se světově známou pěvkyní tvůrci počítali od samého začátku. „Markéta Cukrová je absolutní profesionálka a špičková interpretka světového formátu. Velmi nám pomohla v práci s našimi mladšími pěvkyněmi.“   

Poslední z ústřední trojice, Muž v podání Martina Dvořáka, po celé představení záměrně mlčí. Právě on je zodpovědný za trauma hlavní hrdinky. „Agresor v opeře nezpívá. Rozhodli jsme se, že mu nedáme hlas. V jistých chvílích je samozřejmě dominantní, ale absence hlasu ho potlačí,“ vysvětluje Boháč.

Foto: Vojtěch Brtnický.

Petr Boháč a Miřenka Čechová

Miřenka Čechová je česká performerka, tanečnice, režisérka, pedagožka a spisovatelka. Studovala na DAMU a HAMU, kde v roce 2012 získala doktorát v oboru režie fyzického a mimického divadla. Je autorkou knih Miss AmeriKa a Baletky

Petr Boháč je režisér, bohemista a dramaturg. Vystudoval bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zabývá se experimentálním divadlem. V roce 2008 založil v Praze společně se svou manželkou Miřenkou Čechovou uměleckou skupinu Spitfire Company. 

Muž s Dívkou manipuluje prostřednictvím postavy Koně tanečníka Martina Talagy. Pohybové části opery, v nichž zpětně pozorujeme počátky toxického vztahu, patří podle Čechové k těm nejintenzivnějším. 

Režiséři zdůrazňují, že Koně je možné chápat různě. Vyjma skutečného lákadla, jehož prostřednictvím se chce Muž vetřít do přízně nezletilého děvčete, představuje i její alter ego. „Každý si do Koně vloží vlastní pocity. Nic není špatně ve chvíli, kdy ve vás figura rezonuje. Scény s Koněm mají poskytnout možnost identifikace s postavou, to je náš záměr,“ vysvětluje Miřenka Čechová. 

Moc obětem 

Vzhledem k náročnému tématu tvůrci inscenaci konzultovali s psychology. Vyprávění podle nich odráží skutečný vnitřní proces, jímž si oběti sexuálního násilí procházejí. Fáze traumatu, jako je šok, hněv a smíření, se dílem prolínají spíše v pozadí. Podle Boháče a Čechové je důležité, že se hrdinka k bolestivé minulosti v závěru staví čelem. „Opera končí její výhrou, ačkoliv to není konec optimistický – jde spíš o její rozhodnutí upevnit se ve vlastním životě,“ uvažuje Čechová.

„Odraz“ je důležitým prvkem i přímo na jevišti. Po celé scéně totiž režiséři nechali rozestavět zrcadla. „Zrcadlo představuje reflexi. Hrdinka se skrze něj introspektivně dívá sama na sebe. Odráží se nejen v kulatém zrcadle na stropě, ale vlastně i všude kolem. Použili jsme proto celé lesklé stěny, které oddělují jednotlivé muzikanty.“

Co si diváci z intimní opery odnesou, nechávají tvůrci na každém z nich. Přáli by si ale, aby dospělí dětem více naslouchali a sexuální násilí nezlehčovali. K tomu, abychom zneužívání uměli rozpoznávat a nebáli se na něj upozornit, má totiž společnost stále daleko. 

Pro pochopení vlivu sexuálního násilí na oběti je však nejprve nutné prolomit mlčení, které kolem něj přetrvává. Boření tabu přitom k umění patří odjakživa. „V současnosti se mění klima. To je strašně důležité. Násilí je vždycky otázka moci: mocní si dovolují na ty, kteří ji nemají. Teď se moc vrací zpět k obětem,“ věří Boháč. 

Představení Tak tiše až mělo premiéru 5. a 6. září v divadle Komedie. Nejbližší termín dalšího uvedení je úterý 11. října od 19.30.

Aktuální číslo

  • o tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s