Růžová kuchyně, prasklý kondom a spousta hněvu. Kristýna Štarhová a Miřenka Čechová o divadle a mateřství
Co se skrývá v kulisách růžové kuchyně, proč se na jevišti nafukují kondomy a které kapitoly z knihy Proč jsme tak naštvané si autorky vzaly osobně? Herečka Kristýna Štarhová a tanečnice a choreografka Miřenka Čechová mluví o inscenaci Kuchyňské porno, o tom, jaké je studovat s miminkem a rozpadnout se po porodu na tisíc kousků nebo proč by se ženám neměl upírat hněv. Nejen v umění.
O čem je Kuchyňské porno a proč má v názvu slovo „porno“?
Kristýna: S kolegyní a kamarádkou Terezou Holubovou jsme vymyslely koncept a vzniklo představení, které jsme zasadily do růžové kuchyně. Inspiroval nás styl 50. let 20. století, kdy byl v Americe rozmach výroby domácích spotřebičů. Aby se ulehčilo ženám, které jsou doma a starají se o domácnost. Často vidíme fotky, kdy žena vytahuje husu z trouby a u toho si čte knížku.
Další inspirací byla knížka Šárky Homfray Proč jsme tak naštvané. Vzaly jsme jednotlivé kapitoly a hledaly v nich to, co se vztahuje k našemu životu. Společně s Bárou Viceníkovou, režisérkou a scenáristkou, jsme daly do kupy Kuchyňské porno, které hrajeme v paláci Akropolis.
Miřinko, vy jste režijní supervizorka inscenace. Čím vás ten koncept zaujal?
Miřenka: Holky sleduju od samého počátku, kdy se přihlásily do naší otevřené výzvy, Emergency Dancers, to je série pro začínající tvůrkyně a tvůrce v oblasti experimentálního divadla a tance. Měly velmi silný koncept a já jsem je od začátku tak trošku nutila, aby opustily fiktivní a zaměřily na to, co se týká jich. Tak vznikla skvělá inscenace Nebojsy, která se v paláci Akropolis pořád hraje. A tohle je naše další spolupráce.
Je úžasné, že se holkám podařilo vytvořit fenomén. V současném divadle je hodně feministických představení, která se dotýkají těchto témat, ale jim se podařila výjimečná věc. Dokázaly vytvořit feministickou učebnici pro mainstream. Přitáhly diváky, kteří by jinak do divadla nepřišli. Je to vzácná kombinace tématu, vizuálního uchopení a jejich skvělých performativních schopností.
A také humoru. Ten tam hraje velkou roli.
Kristýna: Na premiéře jsme byly překvapené, jaká to byla sranda. Lidi se pořád řehtali. Ale my jsme byly během zkoušení a sezení nad scénářem vlastně dost naštvané. Najednou jsme zjišťovaly, co všechno nás štve. Vůbec jsme to netušily, jak jedeme v těch vzorcích, tak nám to nedošlo.
Hra je inspirovaná knihou Šárky Homfray Proč jsme tak naštvané, takže naštvání je důležité. Inspirací byly i knihy Neviditelné ženy a Kdo vaří ekonomům. Jak jste s těmi texty pracovaly?
Kristýna: Vybíraly jsme z nich hlavně fakta. I když ve finále na jevišti nezazní, tak v základu jsou. My o nich víme. Jsem hrozně ráda, že jsme knihu Šárky Homfray jako podklad měly. Šly jsme kapitolu po kapitole, jenom jsme si ta témata vztáhly na naše životy. To je asi zajímavější, že, Miři?
Miřenka: Je to chvílemi skutečně síla. Na zkoušce jsem se ještě bála, ale na generálce už jsem se odvážila zeptat, jestli ta jedna konkrétní scéna je založená na osobní zkušenosti. A obě holky řekly, že jo. Mně se v ten moment neudělalo dobře a o to víc oceňuju, že měly odvahu s tím jít ven.
Co dalšího se v rozhovoru dočtete:
- Proč měla osmnáctiletá studentka JAMU pocit, že si musí vybrat mezi školou a dítětem.
- Co se stane, když divadlo řekne čerstvé matce: „Děvenko, vy buďte doma s dítětem“.
- Proč systém tlačí ženy k volbě mezi kariérou a mateřstvím – a jak by to šlo dělat jinak.
- Jak se s malými dětmi zkouší a hraje v zahraničí – a proč v Česku často chybí vstřícnost.
- Proč jsou ženy v divadle podhodnocené a jen málokdy si mohou dovolit chůvu.
- Je skutečně v českém divadle režisérek a uměleckých šéfek?
Jedna ze silných linek inscenace je téma mateřství. Vy, Kristýno, sdílíte svůj osobní příběh. I když ve skutečném životě to muselo být těžké, tak je velmi vtipně ukázáno, jak jste se stala matkou.
Kristýna: Takhle to bylo. To můžu říct – prostě praskl kondom. A tak jsme to udělaly i na jevišti, nafukujeme kondomy, plníme je takovou kuchyňskou směsí a pak dojde k prasknutí.
