Zdravím z noční. #8 Epilepsie

První pomoc
Vít Samek
| 17. 5. 2019 | 6 komentářů | 16 451
Zdravím z noční. #8 Epilepsie

Záchranář Vít Samek a porodní asistentka Alžběta Samková se střídají v psaní o situacích, kdy jde o zdraví a někdy i o život. Takovýhle kurz první pomoci jste ještě nezažili.

Zdravím z noční, přátelé. Dneska něco málo o epilepsii. To je takové mizerné onemocnění mozku, jehož projevem jsou dosti různé záchvaty. Nejčastějším typem záchvatu je náhle vzniklé bezvědomí a křeče celého těla (střídají se křeče, kdy je pacient propnutý jako luk, a kdy má záškuby), které obvykle do pěti minut ustanou.

Pacient může během záchvatu promodrat v obličeji, může mít pěnu nebo krev u úst, může se pomočit. Když křeče ustanou, pacient obvykle vypadá, že hluboce spí. Epilepsie si nevybírá. Každý věk, obě pohlaví, všechna etnika, nic té mrše není svaté.

Ještě si přečtěte

Spolek EpiStop vytváří prostor pro setkávání a spolupráci všech, co mají vztah k lidem s epilepsií - pacientů, zástupců pacientských organizací, zdravotníků, odborných společností, sociálních poradců, úředníků státní správy, zástupců médií. Spoustu užitečných informací o této nemoci najdete na jejich stránkách.

Teď už konečně, co vy s tím. Je to, jak už tak laická první pomoc bývá, velmi easy. Pokud pacient stojí, při epileptickém záchvatu nekontrolovaně spadne. Pokud to lze, je výhodou ho chytit a položit na zem. Nerozbije si totiž řepu. Pokud se toto povedlo, případně upadnul-li pacient, ale hlavu si neporanil, není vyhráno.

Vlivem křečí si jí totiž může dále značně poranit. Je tedy príma mu pod ní dát něco měkkého – mikinu, bundu, ubrus, deku, polštář, podprdelník, cokoliv měkkého. Dále je dobré dát od pacienta všechno, o co by se mohl poranit – židle, stůl, láhve, nářadí. Pokud to odstranit nelze – postel, vana, Petřínská rozhledna –, neřešte.

Hnusná zelená věc

Velice důležité je nijak křečím nebránit, neomezovat je, mohli byste pacienta zle nepěkně poranit a může poranit i on vás, pozor na to! Nezalehávat, nezaklekávat, neomezovat.

Samci pro Heroinu

Vít Samek

Vít Samek

Záchranář radí, co dělat, když teče krev, když to s někým sekne. Jak na masáž srdce, co dělat při mrtvičce. Aby první pomoc nebyla poslední:

Alžběta Samková

Alžběta Samková

Porodní asistentka radí, jak se nebát. Jak prožít těhotenství v klidu a nenechat se rozhodit v těžké hodince. K čemu je porodní plán a kdy se vůbec do porodnice vydat. 

Apel apelů! Nikdy nedávejte pacientovi nic do úst, tím méně vlastní prsty! Nikdy se nesnažte pacientovi ústa nijak otevřít.

K tomu bonbónek. Mám kamaráda, je to dobrovolnej hasič a skvělej chlap. Ukazoval mi (i s fotodokumentací), že některé vozy Hasičského záchranného sboru a vozy dobrovolných hasičů jsou vybaveny oficiální lékárničkou, schválenou snad samou Matkou představenou celého Hasičského záchranného sboru v Čechách i na Moravě, nebo co to je za šajbu.

Přátelé, ta „lékárnička“ obsahuje hnusnou zelenou věc, která vypadá jak nějaká pomůcka z porna, ale je to, tram ta da dá, ústní rozvěrač. Fakt. Nekecám. Made in Italy. To jsou ty situace, že nevíte, jestli zvracet nebo krkat havrany. Středověk neskončil, středověk trvá. V týhle so called lékárničce bych teda klidně čekal vylisované listy mandragory, trs chlupů z čarodějnice, hadí oči a odvar z ropuch. Bože. No nic, tak dál.

Volat nás, nevolat? Hele, jak kdy. Kdy určitě jo: pokud si pacient poranil hlavu, pokud záchvat trvá déle než pět minut, pokud se pacient po záchvatu nezačne probírat ani na vaše podněty – oslovení, dotek na rameni, zatřesení. Když se jedná o první záchvat. Pokud se záchvat opakuje.

Jak vypadá křeč

Když uvidíte cizího člověka na ulici, jak dostane epi záchvat, téměř vám nezbývá nic než zavolat. Nikdo vám neřekne ani prd, nebojte. Trošku jiný případ je, pokud „se vyklepe“ váš kamarád, známý, kolega v práci, prostě někdo, o kom víte, že epi má.

Léčený epiletik, který se neporanil a kdy záchvat trval do pěti minut, epileptik, který se poté se probírá během krátkých minut do plného vědomí a záchvat se neopakuje, tak takový epiletik do nemocnice skutečně nemusí. Proto se ho, až bude při vědomí, zeptejte, zda si přeje záchranku. Věřte, že jen velmi málo epiletiků chce po každém záchvatu trávit hodiny v nemocnici. Někteří mívají i několik záchvatů za měsíc a jsou ze záchranek skutečně nešťastní.

Ale! Pokud jde o první záchvat, pokud se záchvat opakuje, když nenabude během minut plného vědomí (ví, kdo je, kde je, ví, kdy je), když si poranil hlavu – neřešit, volat. Když nevíte, nejste si jistí, volat.

Tři věci závěrem. Pozorujte ty křeče – celé tělo? Polovina? Propíná se? Klepe se? Dále – klid. Záchvat nijak nezkrátíte, můžete jenom čekat. A konečně – křeče, které pozorujete, nemusí být epilepsie. Může to být mnoho věcí. Právě proto je bedlivě pozorujte. Typ křečí, jejich délka, zda křečuje celé tělo vs. přítomnost křečí na pouhé polovině těla, hrají v pozdější diagnostice roli, tak ať nám je pak můžete pěkně popsat.

Není to pěkný pohled. Někdy u toho teče krev. Ale nejčastěji bývá do pěti minut po záchvatu a do dalších pár minut po celé akci. Znáte epileptika? Vyskytuje se kolem vás? Promluvte si s ním – on vám řekne nejlíp, co dělat, zda volat.

Tak asi tak. Good luck.✌️

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • PRVNÍ MUŽ NA TITULCE HEROINE Lukáš Houdek je muž mnoha talentů a zájmů. Aktivista, novinář, vedoucí projektu HateFree Culture, světoběžník i humanitární pracovník. Jako výrazného umělce, který dokáže svými projekty tnout do živého a naštvat spoustu lidí, ho představuje polský spisovatel Mariusz Szczygieł. „Mám takové pravidlo: nikdy nikomu neříkám, že má hrozné názory. Lidi neodsuzuju, nestavím je na pranýř. To totiž nikdy nefunguje,“ říká Lukáš Houdek. Prvním mužem na obálce Heroine nemohl být nikdo jiný!
  • ACH TI MUŽI! Nové číslo časopisu Heroine je tentokrát hodně o mužích a od mužů. Říká se, že přišli o své tradiční role a nové teď horko těžko hledají, což s sebou nese spoustu mrzutostí. A tak jsme si chtěli na onu pověstnou „mužskou krizi“ posvítit. Co to vůbec je? Kdo za ni může? A kde je svět ještě v pořádku? Dali jsme mužům možnost mluvit o tom, co je trápí a čeho se děsí.
  • LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ Její černobílé, často neostré, emotivní a obnažené snímky jdou na dřeň. Fotí už od šedesátých let, její tvorba byla ale téměř neznámá až do výstavy v Arles v roce 2019. Tu pak deník The Guardian vyhlásil nejlepší výstavou roku a z Jarcovjákové byla rázem světová senzace. S Marikou Pecháčkovou si v intimním rozhovoru povídala o bolesti nohou, o vztazích s muži i ženami, a hlavně o focení. „Já věděla, že to nikdo neuvidí, tak jsem byla absolutně bez cenzury. Pak se posunulo vnímání toho, co je přípustné pro svět umění. Miluju fotografickou chybu; když se objeví, vítám ji.“
  • BOŽÍ VODA Taky milujete přírodní nápoje jako kombucha, kvašené tibi limonády nebo domácí zázvorové pivo? Pak prostě nesmíte vynechat ani březovou mízu. Čepovaná přímo ze stromu chutná jako osvěžující, mírně nasládlá pramenitá voda. Když ale vyzrává v lahvích obohacená o trnky, višně, květy růží nebo třeba kopřivy, můžete se těšit na chuťový koncert. A prý má téměř zázračné účinky!

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 6 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Markéta | 17. 5. 2019 10:15

Hm no já jsem svůj první záchvat dostala na maturitním večírku. Křeče, dlouhé bezvědomí. Spolužáci mi zavolali záchranku. Přijela z 200 metrů vzdálené nemocnice. Odvezli mě tam, načež spolužáky obvinili, že zneužívají záchranku a mě vykopli, že jsem vožralá. Kdybych v těch sedmnácti byla asertivní jako dneska, tahala bych je po soudech, ale bohužel. Tehdy jsem vůbec netušils, co se se mnou stalo. Jinak díky za osvětu!

+20
Reagovat