Zdravím z noční. #8 Epilepsie

První pomoc
Vít Samek
| 17. 5. 2019 | 6 komentářů | 16 121
Zdravím z noční. #8 Epilepsie

Záchranář Vít Samek a porodní asistentka Alžběta Samková se střídají v psaní o situacích, kdy jde o zdraví a někdy i o život. Takovýhle kurz první pomoci jste ještě nezažili.

Zdravím z noční, přátelé. Dneska něco málo o epilepsii. To je takové mizerné onemocnění mozku, jehož projevem jsou dosti různé záchvaty. Nejčastějším typem záchvatu je náhle vzniklé bezvědomí a křeče celého těla (střídají se křeče, kdy je pacient propnutý jako luk, a kdy má záškuby), které obvykle do pěti minut ustanou.

Pacient může během záchvatu promodrat v obličeji, může mít pěnu nebo krev u úst, může se pomočit. Když křeče ustanou, pacient obvykle vypadá, že hluboce spí. Epilepsie si nevybírá. Každý věk, obě pohlaví, všechna etnika, nic té mrše není svaté.

Ještě si přečtěte

Spolek EpiStop vytváří prostor pro setkávání a spolupráci všech, co mají vztah k lidem s epilepsií - pacientů, zástupců pacientských organizací, zdravotníků, odborných společností, sociálních poradců, úředníků státní správy, zástupců médií. Spoustu užitečných informací o této nemoci najdete na jejich stránkách.

Teď už konečně, co vy s tím. Je to, jak už tak laická první pomoc bývá, velmi easy. Pokud pacient stojí, při epileptickém záchvatu nekontrolovaně spadne. Pokud to lze, je výhodou ho chytit a položit na zem. Nerozbije si totiž řepu. Pokud se toto povedlo, případně upadnul-li pacient, ale hlavu si neporanil, není vyhráno.

Vlivem křečí si jí totiž může dále značně poranit. Je tedy príma mu pod ní dát něco měkkého – mikinu, bundu, ubrus, deku, polštář, podprdelník, cokoliv měkkého. Dále je dobré dát od pacienta všechno, o co by se mohl poranit – židle, stůl, láhve, nářadí. Pokud to odstranit nelze – postel, vana, Petřínská rozhledna –, neřešte.

Hnusná zelená věc

Velice důležité je nijak křečím nebránit, neomezovat je, mohli byste pacienta zle nepěkně poranit a může poranit i on vás, pozor na to! Nezalehávat, nezaklekávat, neomezovat.

Samci pro Heroinu

Vít Samek

Vít Samek

Záchranář radí, co dělat, když teče krev, když to s někým sekne. Jak na masáž srdce, co dělat při mrtvičce. Aby první pomoc nebyla poslední:

Alžběta Samková

Alžběta Samková

Porodní asistentka radí, jak se nebát. Jak prožít těhotenství v klidu a nenechat se rozhodit v těžké hodince. K čemu je porodní plán a kdy se vůbec do porodnice vydat. 

Apel apelů! Nikdy nedávejte pacientovi nic do úst, tím méně vlastní prsty! Nikdy se nesnažte pacientovi ústa nijak otevřít.

K tomu bonbónek. Mám kamaráda, je to dobrovolnej hasič a skvělej chlap. Ukazoval mi (i s fotodokumentací), že některé vozy Hasičského záchranného sboru a vozy dobrovolných hasičů jsou vybaveny oficiální lékárničkou, schválenou snad samou Matkou představenou celého Hasičského záchranného sboru v Čechách i na Moravě, nebo co to je za šajbu.

Přátelé, ta „lékárnička“ obsahuje hnusnou zelenou věc, která vypadá jak nějaká pomůcka z porna, ale je to, tram ta da dá, ústní rozvěrač. Fakt. Nekecám. Made in Italy. To jsou ty situace, že nevíte, jestli zvracet nebo krkat havrany. Středověk neskončil, středověk trvá. V týhle so called lékárničce bych teda klidně čekal vylisované listy mandragory, trs chlupů z čarodějnice, hadí oči a odvar z ropuch. Bože. No nic, tak dál.

Volat nás, nevolat? Hele, jak kdy. Kdy určitě jo: pokud si pacient poranil hlavu, pokud záchvat trvá déle než pět minut, pokud se pacient po záchvatu nezačne probírat ani na vaše podněty – oslovení, dotek na rameni, zatřesení. Když se jedná o první záchvat. Pokud se záchvat opakuje.

Jak vypadá křeč

Když uvidíte cizího člověka na ulici, jak dostane epi záchvat, téměř vám nezbývá nic než zavolat. Nikdo vám neřekne ani prd, nebojte. Trošku jiný případ je, pokud „se vyklepe“ váš kamarád, známý, kolega v práci, prostě někdo, o kom víte, že epi má.

Léčený epiletik, který se neporanil a kdy záchvat trval do pěti minut, epileptik, který se poté se probírá během krátkých minut do plného vědomí a záchvat se neopakuje, tak takový epiletik do nemocnice skutečně nemusí. Proto se ho, až bude při vědomí, zeptejte, zda si přeje záchranku. Věřte, že jen velmi málo epiletiků chce po každém záchvatu trávit hodiny v nemocnici. Někteří mívají i několik záchvatů za měsíc a jsou ze záchranek skutečně nešťastní.

Ale! Pokud jde o první záchvat, pokud se záchvat opakuje, když nenabude během minut plného vědomí (ví, kdo je, kde je, ví, kdy je), když si poranil hlavu – neřešit, volat. Když nevíte, nejste si jistí, volat.

Tři věci závěrem. Pozorujte ty křeče – celé tělo? Polovina? Propíná se? Klepe se? Dále – klid. Záchvat nijak nezkrátíte, můžete jenom čekat. A konečně – křeče, které pozorujete, nemusí být epilepsie. Může to být mnoho věcí. Právě proto je bedlivě pozorujte. Typ křečí, jejich délka, zda křečuje celé tělo vs. přítomnost křečí na pouhé polovině těla, hrají v pozdější diagnostice roli, tak ať nám je pak můžete pěkně popsat.

Není to pěkný pohled. Někdy u toho teče krev. Ale nejčastěji bývá do pěti minut po záchvatu a do dalších pár minut po celé akci. Znáte epileptika? Vyskytuje se kolem vás? Promluvte si s ním – on vám řekne nejlíp, co dělat, zda volat.

Tak asi tak. Good luck.✌️

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 6 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Markéta | 17. 5. 2019 10:15

Hm no já jsem svůj první záchvat dostala na maturitním večírku. Křeče, dlouhé bezvědomí. Spolužáci mi zavolali záchranku. Přijela z 200 metrů vzdálené nemocnice. Odvezli mě tam, načež spolužáky obvinili, že zneužívají záchranku a mě vykopli, že jsem vožralá. Kdybych v těch sedmnácti byla asertivní jako dneska, tahala bych je po soudech, ale bohužel. Tehdy jsem vůbec netušils, co se se mnou stalo. Jinak díky za osvětu!

+19
Reagovat