E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Ne každý, kdo hájí ženská práva, chce být označen za feministu. Generál Pavel ukázal, jak to lze chápat

Píše se rok 2023. Rovná práva a rovné příležitosti by měly být ve vyspělém světě samozřejmostí, o kterou chceme všichni usilovat. Řada lidí má však pořád problém označit se za feministu či feministku. To slovo je zatížené množstvím předsudků. Je vůbec důležité se ptát, zda je někdo feminista či feministka? Není užitečnější se bavit o tom, co pro koho feminismus představuje? Předvolební debaty s kandidáty otevřely mimo jiné otázku, jak lze feminismus vnímat.

Foto: Feminismus nemusí nutně znamenat aktivismus. Ale může. Shutterstock

 „Jste feministka?“ – „Nene, to nejsem,“ odpověděla před několika měsíci prezidentská kandidátka Danuše Nerudová a vysloužila si za to kritiku od progresivní části voličstva, která považuje feminismus za samozřejmost, nikoli za sprosté slovo. Nerudová později komentovala tento výrok více na Twitteru.

„Označil byste se za feministu?“ – „Pokud to vnímám z pohledu, který jsem zmínil – rovné příležitosti, stejné hodnocení, ochrana tam, kde je to zapotřebí, ať už se to týká ochrany před domácím násilím, nebo třeba v mém případě i ochrana žen ve válečných konfliktech, protože násilí na ženách se stává dokonce i zbraní v některých konfliktech, tak ano. Ale samotná definice je tak široká, že bych asi těžko hledal dvě stejné,“ odpověděl prezidentský kandidát Petr Pavel v rozhovoru pro web Heroine.cz.

Na Instagramu Heroine se právě pod tímto citátem rozvinula hodnotná diskuze. Jedni se zlobili, že Petr Pavel neřekl prostě „Ano, jsem feminista, tečka“. Druzí to nejen hájili, ale i chválili, protože vysvětlil, co feminismus znamená pro něj osobně, a pak se k němu přihlásil. Což je víc, než u nás dělá drtivá většina veřejně činných lidí. Tyhle různé postoje v českém diskurzu o feminismu si už delší dobu zaslouží komentář.

Chápu ty, kteří chtějí slyšet „Ano, jsem feminista, tečka“ 

Část z nás zastává tento postoj: Proboha, je rok 2023. Feminismus je dobrá věc. Usiluje o rovná práva a příležitosti pro muže a ženy. Jak může někdo nebýt feminista? Všichni bychom měli být feministé, jak říká Chimamandy Ngozi AdichieTEDx talk. Nám je to jasné, a proto „nechápeme“, proč s tím ostatní mají takový problém. 

Málokdo vám řekne, že je proti rovnosti lidí. Současně je to ale pro mnoho lidí myšlenka příliš obecná a neuchopitelná. Navíc často zaznívá argument, že rovnost už máme, není co řešit, feminismus je zbytečný a ten současný si navíc problémy vymýšlí a usiluje o nadřazenost žen. No a už to vyžaduje širší vysvětlení. Teoreticky je feminismus jen jeden, v praxi si ale většina lidí představí něco úplně jiného, než jaké jsou oficiální definice a na čem se shodují feministky a feministé. A tuhle myšlenku je potřeba brát v potaz a zohledňovat ji, jakkoli nás to štve. 

Jak se feminismus stal obětí neoliberalismu – a co s tím dělat

Idea

Kolik máme feminismů?

Já dokážu vnímat feminismus jako jednu myšlenku s několika jasnými východisky i jako obrovský balík, ze kterého si každý volí žít a prosazovat něco jiného (nebo nic). A zatímco my, kteří se feminismem zabýváme víc, chápeme, že jednotlivé kousky jsou pořád součástí balíku jednoho feminismu, mnoho dalších lidí vidí jen útržky, které jim možná nedávají moc smysl, a proto je pro ně feminismus něco vzdáleného, cizího, leckdy i nepřátelského či ohrožujícího. Kolem feminismu je tolik nálože, tolik emocí, tolik bolesti a frustrace jedněch a tolik zášti druhých i tolik mýtů a předsudků, že je potřeba našlapovat opatrně, jakkoli nás to frustruje, rozčiluje a vyčerpává. Také tohle je potřeba chápat a zohledňovat.  

Chápu, proč se člověk nechce označit za feministu 

Mnoho lidí se zdráhá označit se jasně a otevřeně za feministy. Víme proč. To slovo má prostě špatný vibe, jakkoli v drtivé většině neférový. Pokud nejsme v příznivě nastavené skupině, můžeme se ihned vyřadit z toho, aby nás tam nadále brali vážně. Pokud promlouváme k publiku, které není k věci vstřícné, můžeme je okamžitě ztratit – i pro jakékoli naše další úsilí.  

I lidé, kteří s drtivou většinou feminismu souhlasí, mají při vyslovení toho slova nepříjemnou pachuť na patře. Také se setkávám s představou, že aby byl člověk feminista, musí být také aktivista. Takže i když člověk vnímá genderové nerovnosti a ve svém dennodenním životě jim oponuje, tak dokud nepíše texty, nehádá se na sociálních sítích a není v nějaké neziskovce, zdráhá se označit za feministu. Jaký má vlastně smysl je do toho nutit? Důležitější je, že sdílíme hodnoty a cíle, a ne to, jak se u toho pojmenováváme.

Foto: Shutterstock

Blázni nejsme, naštvané ano. Některé životní problémy nejsou selháním, tvrdí Homfray v nové knize

Kniha

Hlasuji pro pragmatismus 

Já jsem feministka, bez pochyb. Budu to všude říkat? Ne. A to dokonce ani tehdy, pokud na to dojde řeč. Budu zvažovat, jakou reakci to slovo v daném prostředí vyvolá. Pokud tam chci něčeho dosáhnout a vím, že to slovo lidi v daném prostředí odradí, proč bych se jím měla ohánět?  

Vím, že když advokujeme sociálně citlivá témata, existují různá publika, různé záměry i různá témata. Pracuji s tím, co máme teď: v jakém stavu je nyní naše společnost a náš diskurz. S takovým postupem spíš dosáhneme pokroku, než když budeme pracovat s ideálem, který je zřejmý podobně uvažujícím lidem, ale mnoha dalším není. Ty pak nejen nezasáhneme, ale často i odradíme. 

Pragmatismus neznamená rezignaci. Ano, taky souhlasím, že si musíme dobýt pojem feminismus zpět. Osobně to slovo házím do pléna celkem často. A řekla bych, že za posledních pár let se daří více lidem ukázat, že to není sprosté slovo. Že problémy existují a feminismus nabízí řešení. Ale je to velmi křehké. Proto neustále zvažuji, kdy je ten správný čas a místo trvat na jednom, nebo se trošku zapřít, usilovat jen o část, ale s větší šancí docílit nějaké změny. 

Považujete se za feminist/ku?

Co s tím? 

Natvrdo? Neptejme se lidí, jestli jsou feministé, a nezlobme se, když neodpovědí jednoduché „Ano, jsem“. Ptejme se nejprve, co podle nich feminismus znamená, ať už obecně, nebo osobně, a pak proč jsou pro nebo proti těmto idejím. Z přestřelky dvou nesmiřitelných táborů to náhle dělá jeden velký pool myšlenek, prožitků a zkušeností. Na takovém základě můžeme diskutovat dál a zdravěji, hledat společné body a pochopení a nepokračovat v konfliktech a neporozumění. 

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s