Fenomén femcels: Nejde jen o ženskou verzi incelů. Co trápí ženy, které si nemohou najít vztah?
O manosféře je v poslední době slyšet často, na sociálních sítích ale získávají také stále silnější hlas ženské protějšky incelů, takzavené femcels. Kdo to je? Jak rozšířený je tento fenomén v Česku a co je to pink pill? Nejen na to v rozhovoru pro Heroine.cz odpovídá antropoložka Marie Heřmanová.
Femcels je poměrně nový fenomén, který navazuje na hnutí incels, nebo se tím do jisté míry inspiruje. Jsou to ženy, které se hlásí k nedobrovolnému celibátu, ale s tou nedobrovolností je to podle Marie Heřmanové trochu jiné než u mužů - incelů. „Ty ženy by mohly mít vztahy s muži, ale z různých důvodů je odmítají, protože mají pocit, že celibát je pro ně jediná bezpečná možnost. Nicméně to pojmenování je stejně jako u incelů odvozené od involuntary celibate.”
Stejně jako u incelů se tyto ženy sdružují na internetových platformách, kde sdílejí své názory, frustrace, vzájemně se podporují. „Je tam mnohem méně otevřeného násilí a obviňování nebo výzev k násilí,“ popisuje Marie Heřmanová.
Nebezpeční femcels se podle Heřmanové skrývá hlavně v přesvědčení, že jde o něco daného a nezvratného, v beznaději. „Incelové používají termín red pill, ve femcel komunitách se někdy používá pojem pink pill,“ odkazuje antropoložka na metaforickou pilulku, jejíž přijetí znamená prozření a přijetí skryté pravdy.
Pink pill říká, že pokud nemáš perfektní geny, nemáš perfektní vzhled a nemáš žádnou hodnotu. Ne proto, co děláš, ale proto, jak vypadáš. „To je ten radikalizační moment, který může vést k velké frustraci, protože vám vlastně nenabízí vůbec žádné východisko.“
Existuje něco jako femosféra? Jak se femcel liší od takzvaných tradwives? A prorůstá tento fenomén už nějak i do politiky? Více v kompletním rozhovoru na Heroine.cz.
