Smíme vůbec točit skutečné příběhy, když to lidi zraňuje? Podobných případů je mnohem víc, než si myslíme
Jak snadno se může cizí trauma stát materiálem pro dramatický příběh a jak těžko se z toho vzpamatovávají lidé, kteří ho skutečně prožili? V podcastu Hlas Heroine mluví Lukáš Houdek o tom, proč souhlas není detail, proč nestačí říct „ať se na to nedívají“ a proč podobných bolestivých případů přibývá.
Co všechno se stane, když film sáhne po skutečném traumatu někoho, a udělá to bez jeho vědomí? A co když se člověk, který se poznal na plátně, nedočká upřímné omluvy? Nový díl Hlasu Heroine s novinářem Lukášem Houdkem otevírá důležitou debatu: kdo má právo vyprávět cizí život, a za jakých podmínek.
Lukáš Houdek se k tématu dostal přes kauzu filmu Sbormistr, kde se jedna z obětí v procesu s Bohumilem Kulínským poznala v hlavní postavě. „Chyba byla ta, že vznikl film, ve kterém se poznala jedna z hlavních svědkyň v procesu s Bohumilem Kulínským, Karolína,“ říká.
VIDEO: Podívejte se na celý rozhovor o kauze Sbormistr a Metoda Markovič.
Ještě důležitější ale podle něj bylo to, co následovalo. Tvůrci podle Lukáše zvolili velmi nešťastnou komunikaci. Nepřišlo uznání chyby ani pocitů Karolíny. „Nepřišlo ‚máslo na hlavě‘ nebo skutečná omluva, která by zněla upřímně. Komunikace byla spíš útočná.“
Někdy mezi argumenty o tom, jak moc se filmový příběh (ne)liší od toho skutečného, se otevírá širší, a mnohem obecnější otázka: Může se ještě vůbec točit podle skutečných událostí? A jak? Lukáš Houdek věř, že ano, ale ne za každou cenu.
Pokud někdo z dotčených lidí nedá souhlas, měla by to být jasná stopka. Osobnostní práva podle něj musí stát výš než svoboda tvorby: „Žádná zábava ani žádné důležité téma nemá být nad tím, že člověku zničíme život potom, co ho velmi složitě poskládal,“ říká Lukáš s odkazem na to, že silné filmové a televizní příběhy se nezřídka dotýkají nejhlubších traumat skutečných lidí.
I když někdo může namítnout, že se ten člověk na film „přece nemusí dívat“, realita je jinde. V době online trailerů, rozhovorů, algoritmů a billboardů se před tématem schovat skoro nedá. „Všude to na vás vyskakuje… Ptají se vás známí, jak to zvládáte, jestli jste k tomu dali souhlas a kolik jste na tom vydělali,“ popisuje Lukáš Houdek. Z jeho zkušenosti je právě tahle poslední otázka pro mnoho obětí nejbolestivější – předpoklad, že z cizího traumatu mají ještě zisk.
Houdek zároveň upozorňuje, že film Sbormistr ani pokračování televizní série Metoda Markovič, které se věnoval ve svém nedávném článku, nejsou první a už vůbec ne poslední případy, kdy ve filmech vidíme příběhy skutečných lidí bez jejich souhlasu.
„Je spousta takových případů. Akorát, že ty lidi na rozdíl od Karolíny a dalších prvních vlaštovek neměli zatím sílu se tomu postavit. Jsou to často úplně obyčejní lidé bez velkých finančních možností, aby si mohli najmout dobrého právníka. A tudíž od toho upustí.“ To je jeden z důvodů, proč se zdá, že jde o ojedinělé příběhy. Nejsou. Jen o nich většinou neslyšíme.
Foto: archiv Lucie
Aby se podobné situace neopakovaly, rodí se mezi českými filmaři a filmařkami snaha vytvořit jasnější pravidla. „Někteří chtějí iniciovat vznik guidelines. Aby věděli, na co si dát pozor,“ říká Houdek. Filmové školy podle jeho zjištění podobné situace podrobně neprobírají. „Potom se vlastně nemůžeme na filmaře zlobit, že to nevědí, když je to nikdo neučil. V podstatě je to taková divoká řeka, ve které každý dělá to nejlepší, co umí a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Věřím, že to tak bylo i v případě Sbormistra.“
V podcastu rozebírá i připravované pokračování televizní série Metody Markovič, která se vrací k případu brutální vraždy. Pozůstalí ale netušili, že se bude znovu veřejně otevírat příběh, který poznamenal celou rodinu. Lukáš Houdek ale věří, že právě tohle je moment, kdy se může celý obor pohnout směrem k citlivější tvorbě, respektu a pravidlům, která chrání skutečné lidi.
Celá epizoda podcastu Hlas Heroine otevírá téma, které se neztratí s jedním filmem. Týká se toho, jak vyprávíme příběhy, které nejsou naše. A co tím můžeme způsobit.
Poslechněte si celý rozhovor také na YouTube, Spotify a Apple Podcasts.
Co dalšího v podcastu uslyšíte:
- Proč nestačí změnit jména postav, když se skuteční lidé ve filmu přesto poznají.
- Jak trauma funguje v čase a proč někteří přeživší nejsou schopní včas říct „ne“.
- Jak se Lukášovi podařilo získat důvěru Karolíny, která o kauze dlouho nechtěla mluvit.
- Proč mohou i dobré úmysly trvůrců retraumatizovat oběti.
- Kde se už rodí první snaha o změnu, od debaty mezi producenty až po úvahy o nových „guidelines“ pro práci s reálnými příběhy.
