Karolíně R. nebylo ani 15 let, když s ní měl Bohumil Kulínský pohlavní styk. I její výpověď vedla k tomu, že soud tehdejšího sbormistra Bambini di Praga poslal do vězení. Během soudního procesu si podobně jako další oběti prošla opakovanou traumatizací a nyní ji podle svých slov zažívá znovu. Svůj příběh totiž poznává ve filmu Sbormistr, jehož hlavní postava se navíc jmenuje stejně jako ona. Krátce po premiéře na tuto podobnost upozornil v otevřeném dopise filmových akademikům její bratr, režisér a producent Radovan Síbrt. Tvůrci filmu jeho dopis označili za zákeřný. Jak může taková situace na Karolínu R. dopadat? Proč se vůči filmu nevymezila důrazněji? A proč může být Síbrtův dopis akademikům logickým vyústěním? Nejen to vysvětluje v rozhovoru pro Heroine.cz Natália Schwab Figusch, psycholožka a psychoterapeutka zaměřující se na trauma.
Tvůrci filmu Sbormistr prohlašují, že režisér a autor scénáře Ondřej Provazník vytvořil příběh na základě rešerší a příběh Karolíny R. neznal. Karolína ústy svého bratra ale tvrdí, že se v něm poznala. Jaké může mít oběť zneužití v takové chvíli pocity? „V současnosti dochází k retraumatizaci, ke znovuprožívání emocí spojených s původním traumatem,“ vysvětluje psychoterapeutka Natália Schwab Figusch, která se specializuje právě na témata traumatu, zejména spojeného s pohlavním zneužíváním.
„Když jde příběh oběti na veřejnost, je to pro ni významná komplexní mezilidská situace. Celá traumatizace jako by se zfilmovala. Snímek je postaven na příběhu monohrdinky, ty ostatní oběti jsou spíš v pozadí. U oběti se tedy mohou objevovat už zapomenuté pocity hrůzy, děsu, bezmoci, ponížení, které kdysi prožívala. Pokud tomuto procesu někdo citlivě a trauma-senzitivně neporozumí, nechápu, proč se zabývá tak složitou problematikou a zveřejňuje nejslavnější kauzu vůbec,“ pozastavuje se psychoterapeutka nad ideou tvůrců, kteří tvrdí, že filmem nechtěli obětem zneužívání ublížit.
Zvláštní jí připadá i vyjádření tvůrců, že pojmenování hlavní postavy Karolína bylo náhodné. A navíc je to podle terapeutky krajně nešťastné. „Na tohle žádné protiargumenty neznám. Pokud ji chtěli pojmenovat Karolína, měli mít souhlas, nebo zvolit jiné jméno, které tenkrát v kauze nefigurovalo. Jakmile je ten příběh zneužití zveřejněný, stává se veřejným majetkem a oběti nad ním nemají kontrolu. Ocitají se mnohdy v izolaci, nepochopení a v pocitech opakovaného zneužití,“ popisuje.
Proč se Karolína R. neohradila osobně, dřív a rázněji? Jaké pocity teď nejspíš může zažívat její starší bratr Radovan, když vidí, jak kauza kolem jeho sestry znovu ožila? A proč dává smysl, že zvolil formu reakce, jakou zvolil – tedy dopis adresovaný členům České filmové a televizní akademie, kteří plánovali snímek Sbormistr vyslat do bojů o Oscary? To se dočtete v rozhovoru Lukáše Houdka na webu Heroine.cz.
Filmu Sbormistr a pocitům obětí se na Heroine.cz věnujeme i v dalších textech. Jak probíhalo natáčení? Dá se předejít tomu, aby děti hrozbě zneužívání v zájmových kroužcích čelily? A jak kauzu vnímá muž, který byl sám obětí podobného chování?
Více zde.