Karolína R. byla jednou z hlavních svědkyní v případu Bohumila Kulínského. I díky její výpovědi byl sbormistr Bambini di Praga odsouzený za pohlavní zneužívaní nezletilých dívek. Jí bylo v době, kdy s ní měl Kulínský pohlavní styk, 12 let. Trauma s tím spojené nyní znovuotevřel film Sbormistr, který podle ní bez jejího svolení vypráví právě její příběh. Tvůrci opakovaně uvedli, že tomu tak není a že jde o fikci. To, že se hlavní postava snímku také jmenuje Karolína, je podle nich jen nešťastná náhoda. Karolína R. si to ale nemyslí a nyní vůbec poprvé ke kauze veřejně promlouvá v časopise Heroine.
Když Karolína R. poprvé uviděla plakát k filmu Sbormistr, měla pocit, že přestává dýchat. Postava vedoucího sboru totiž vizuálně nápadně připomíná Bohumila Kulínského - muže, který ji v dětství zneužíval. Tvůrci snímku jí přitom dříve říkali, že Bambini di Praga budou jen jednou z inspirací filmu, že o příběh slavného sboru přímo nepůjde. „Měla jsem pocit, že jsme prohráli. Lhali nám. Teď je tam Bohumil, je tam náš příběh a je tam moje jméno,“ popisuje Karolína R. svůj prvotní šok pro časopis Heroine. Ve filmu její příběh následně poznali i její známí, sousedé rodičů nebo další z Kulínského obětí, se kterou časopis Heroine mluvil.
„Pro mě jde v podstatě o dokument postavený na kauze, kterou si pan režisér přečetl z médií. Vadí mi, jak o tom mluví jako o fikci," říká Jana K., kterou Kulínský také zneužíval.
Karolína v reakci na film následně vyhledala terapii a opustila Česko. Tvůrci filmu trvají na tom, že Karolíně R. nelhali. Ze vzájemné komunikace před premiérou filmu měli pocit, že jí shoda jmen ve filmu nevadí. A upozorňují na detaily, ve kterém se příběhy hlavní postavy filmu a skutečné Karolíny rozcházejí. „Mrzí mě, že ve filmu nachází bolestivé paralely se svým životem a že došlo k nedorozumění ohledně jména. Věřte, že kdyby kdykoli během výroby filmu zazněla ke jménu jasná výhrada, nahradili bychom ho jiným," uvádí režisér Ondřej Provazník.
Karolína R. ale popisuje, že v momentě, kdy se o shodě jmen dozvěděla, nebyla schopná se proti tomu ostře vymezit. Cítila se paralyzovaná. Podle psychoterapeutky Natalie Schwab Figusch, která s oběťmi zneužívání často pracuje, je podobné zamrznutí a znovuprožívání traumatu časté. „Tohle jsou základní projevy posttraumatického stresového syndromu a komplexního traumatu zejména u takto sériového zneužívání. Nejdřív se to odehrálo, pak se oběť retraumatizovala u soudu a v mediálním prostoru, nyní dochází k další retraumatizaci. Když je hlavní hrdinka pojmenována skutečným jménem, je to závažné pochybení,“ je přesvědčena Figusch.
V čem všem se příběh filmové a skutečné Karolíny shoduje? V čem se naopak rozchází? Jak probíhala komunikace Karolíny a jejího bratra, filmového producenta, s tvůrci filmu? A co tato kauza může znamenat pro další oběti? Více v textu Lukáše Houdka v časopise Heroine nebo na webu Heroine.cz.