Co se stane, když se intimita promění v povolání a vztahy se přesunou na obrazovky? Dokument Virtuální přítelkyně režisérky Barbory Chalupové sleduje tři ženy, které se živí tvorbou osobního obsahu, a ukazuje, jaké hranice se tím posouvají – v práci, ve vztazích i v pochopení vlastní svobody.
V době, kdy se vztahy, komunikace i pozornost přesouvají na obrazovky, začínáme zjišťovat, že blízkost se dá nejen sdílet, ale i prodávat. Nový dokument režisérky Barbory Chalupové s názvem Virtuální přítelkyně sleduje tři tvůrkyně obsahu a jejich život s intimitou, která se stala prací na plný úvazek. Do kin film vstupuje 6. listopadu.
„Chtěla jsem natočit vlastně takový behind the scenes toho celého byznysu bez příkras, bez glorifikace – ukázat lidem, co to vlastně je, co ty ženy, které tuto práci dělají, zažívají, co je ta každodennost, jak na to reaguje okolí,“ říká Chalupová. Její film stojí na trpělivém pozorování. Sleduje ženy v jejich vlastním prostředí, bez komentáře, bez moralizování. Tak, aby nechal diváctvo pochopit, jak se žije v propojení virtuální a reálné intimity.
„Ve veřejném prostoru se nachází spousta bulvárních a senzacechtivých titulků, které lidi na tohle téma lákají. Zároveň je v médiích spousta článků, které to velmi odsuzují, moralizují,“ uvědomuje si režisérka, že o tvorbě intimního obsahu na online platformách se nevede ani vyvážená, ani zasvěcená debata. „Já jsem ten film natočila pro to, abychom vlastně věděli, co to je, protože nás to myslím všechny zajímá.“
V pozadí ale stojí i otázka ekonomické svobody. Často čteme o tom, že se díky pár odhaleným fotkám dají snadno vydělat velké peníze. „Ty úspěšné ženy dojdou k nějaké finanční nezávislosti. To je součástí jejich emancipace. Ale je otázka, co to dělá té společnosti, jaké to má dopady,“ uvažuje režisérka. Může být práce s vlastním tělem skutečně cestou k nezávislosti, nebo je spíš novou formou závislosti na pozornosti a reakcích a vede ke ztrátě vlastních hranic a času?
Zaznívá i varování před zkreslenými představami o snadném úspěchu. „Podle posledních statistik každá jedenáctá žena z generace Z přemýšlí o tom, že si založí účet na OF. To je prostě velké číslo,“ pokračuje Barbora Chalupová. „Chtěla jsem ukázat, že to nejsou snadné peníze.“ Barbora upozorňuje, že uspěje jen malá část tvůrkyň. Ale obsah, který vytvořily ty neúspěšné, už na internetu koluje, čile se přeprodává a tvůrkyně už nemají kontrolu nad tím, kam všude se může dostat a jak jim ještě v budoucnu ovlivní život.
Mnohem víc než o samotném explicitním obsahu vypráví film Virtuální přítelkyně o vztazích. Nejen o těch, které ženy mají v běžném životě, ale i o těch, které se navazují online. „Ty city, které muži k těm ženám mnohdy cítí, jsou reálné. Iluze intimity se to dá v dnešní době monetizovat úplně nejlíp,“ popisuje Chalupová. Tržní principy tak ovšem vstupují do nejosobnějších sfér života.
Téma svobody a hranic Chalupová řešila i při samotném natáčení. „Nechtěla jsem natáčet se skrytými kamerami. Samozřejmě bych mohla, ale nepřipadlo by mi to etické, protože tam není žádný veřejný zájem, který jsem cítila ve svých předchozích dílech, kdy jsem je využívala. Tady jde o konsensuální vztah, jsou to dospělí lidé. Celý film jsem chtěla od začátku točit se souhlasy a transparentně. A to se mi podařilo,“ věří režisérka.
A pak je tu i další společenský rozměr: „Už jenom to samotné pojmenování – že jsou to tvůrkyně obsahu, ne sexuální pracovnice – vlastně tu celou věc normalizuje. Ti lidé se pak i méně stydí, protože jsou to vlastně jenom tvůrkyně a jejich fanoušci. I to stigma je podle mě menší.“ Drobná jazyková nuance tak ukazuje, jak se mění naše vnímání intimity.
Celý rozhovor s Barborou Chalupovou o tom, jak funguje předplacená blízkost a co dělá s našimi vztahy, si poslechněte v novém dílu podcastu Hlas Heroine. Podcast můžete sledovat i na YouTube, Spotify a Apple Podcasts.


