Jedu na kurz zpívání pro nezpěváky, který vede sbormistryně Dana Houdková, a strašně se mi nechce. Zrovna se to v mém životě nějak divně mele. Jsem unavená a nevyspalá a děsím se představy, že budu celý víkend zavřená v chalupě někde u Příbrami s úplně cizími lidmi. To ještě netuším, že počítač s sebou táhnu zbytečně. V tomto malebném konci není vůbec žádný signál. To nám to pěkně začíná.
Na kurz zpěvu přijíždím s mindrákem, že zpívám falešně, s divným hlasem a s tím, že mi od covidu nestačí dech. Mé dětství bylo zalité sluncem a láskou, ale v dospělosti jsem při zpívání pár ťafek dostala. A teď se mám dobrovolně vystavovat další kritice.
Přijďte na půlden zážitkových workshopů a inspirativních přednášek. Načerpáte novou energii a čerstvé nápady. Čeká vás:
„Dospělí lidé se většinou věnují tomu, co jim jde. Proto si moc vážím toho, že jste tady a chcete se zlepšit v tom, co si myslíte, že vám nejde,“ přivítá nás usměvavá Dana. Podle ní může zpívat úplně každý, věří, že lidské tělo je ten nejlepší nástroj, který se dá krásně rozeznít, a navíc je vždy po ruce. Moje tělo nejvíc připomíná basu, přesto zpívám jako pikola. Tedy zpívala jsem. Teď už většinu času mlčím. Nezpívám si v autě ani při vaření. Co se se mnou stalo? Chci tomu přijít na kloub. Na kurz přijely samé ženy. Od Bětky, mladé maminky dvojčátek, přes aktivní seniorky Evu a Zuzanu, které jezdí na koloběžce, nosí elasťáky, navštěvují univerzitu třetího věku a zpívají v kostele, a členky Danina pěveckého sboru Libé hlasy, který jsem přejmenovala na Lví hlasy, až po Hanku, kterou rozpláče i desítky let stará vzpomínka na to, jak kdysi s kytarou zpívala dětem. Deset žen, deset příběhů a deset důvodů, proč se chceme naučit lépe zpívat.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!