Kam s problémovými dětmi? „Jsme jediné místo, kde se ještě mohou změnit,“ říká ředitel výchovného ústavu

Je začátek března. Pozdně zimní slunce prosvítá skrz holé koruny stromů a dopadá na omšelé fasády domů lemujících úzkou asfaltku. Jsem nedaleko Děčína, kde je kromě malebnosti kraje cítit zároveň neutěšenost regionu. Projíždím jednou vesničkou za druhou, až dorazím před rozlehlou historickou vilu s dřevem vykládaným štítem. Park, který vilu obklopuje, je obehnán kovovým plotem. Popadnu za kliku u branky, ta je však zamčená. A proto zvoním, aby o chvíli později vyšel bývalý učitel Rudolf Jakubec. Nacházím se ve Výchovném ústavu Boletice, chcete-li pasťáku. A Jakubec je už přes deset let jeho ředitelem. Na rozdíl od jiných podobných ústavů v Česku je právě tento specifický tím, že pracuje krom dětí s relativně běžnými poruchami chování také s dětskými pachateli závažné trestné činnosti – včetně vrahů.

Ředitel mi energicky podává dlaň s pevným stiskem a vede mě do své kanceláře. Přestože je na něm na první pohled znát, že jde o obecně pozitivně laděného člověka, je z něj cítit frustrace. Situace napříč Českem se v kontextu násilného chování u dětí stále zhoršuje, což on sám vidí na dětech, které do jeho zařízení přicházejí. A hned mezi dveřmi varuje, že se jako společnost řítíme do průšvihu.

Učitelem napospas

Výchovný ústav pečuje výhradně o chlapce. Ti mají uloženou buďto ústavní výchovu, což je občanskoprávní kategorie, která vychází především z nevyhovujících podmínek pro rozvoj, nebo ochrannou výchovu, což je kategorie trestněprávní. Jsou rozděleni do tří skupin. V jedné se nacházejí děti s uloženou ústavní výchovou, které trpí poruchami chování nebo se dopouštějí drobné kriminality. Další skupina sestává z chlapců s nařízenou ochrannou výchovou, kteří spáchali závažné trestné činy, a jsou tak pro společnost nebezpeční. A pak se v ústavu snaží pracovat s dětmi, které jsou pro společnost nebezpečné extrémně. Systém podle Jakubce nedokáže s problémovými dětmi a jejich rodinami pracovat. Prevence téměř chybí, zatímco data ukazují, že se čím dál více dětí potýká se závislostmi i psychickými obtížemi. Zároveň zoufale chybí odborníci – tedy dětští psychiatři, adiktologové nebo sexuologové. Trend vzrůstající agresivity u dětí a mladistvých proto Jakubce značně znepokojuje. I proto, že ty značně problémové děti často pro přeplněné kapacity diagnostických a výchovných ústavů setrvávají ve společnosti, kde ohrožují nebo terorizují své okolí.