🖤Nová Heroine 🖤 Dickpicy, nevěra, dobrovolná bezdětnost i vědomé cestování 👉🏻 Koupit

„Nemohla jsem dýchat, strach jsem měla i z autobusu," říká žena, které vedra zhoršují panické úzkosti

Úzkost i panika jsou přirozené emoce, ale pokud přesáhnou jistou míru, značně nám mohou zkomplikovat život. Své o tom ví Tímea Ochabová, která až po delší době zjistila, že potřebuje psychologickou i psychiatrickou péči. A také že letní vedra všechny její potíže výrazně prohlubují. V rozhovoru s Ivetou Tanoczkou na webu Heroine.cz líčí, jak s těmito nástrahami bojuje.

Horko ve mně navíc automaticky vyvolává negativní myšlenky: co když se mi něco stane, co když omdlím, co když včas nedorazí první pomoc, říká Tímea Ochabová.Foto: se svolením respondentky

Tímea Ochabová v rozhovoru s Ivetou Tanoczkou byla právě těhotná. Především v horkém počasí se jí začalo dělat špatně. Nicméně tělo svůj diskomfort dávalo najevo fyzickými projevy: „Zažívala jsem dušnost, bušení srdce, diskomfort, pocity na omdlení. Po večerech jsem měla třes po celém těle a cítila jsem silný strach. V té době jsem neuměla vyhodnotit, že se jedná o panickou ataku.“

Brzy však zjistila, že její potíže jsou psychického rázu. Psychiatr jí diagnostikoval panickou poruchu a agorafobii. Během delšího období zabrala medikace a nakonec se Tímea Ochabová pustila také do terapií. Dlouho se zdálo, že vše na dobré cestě, když tu přišla pandemie covidu-19. 

„Asi patnáct let všechno fungovalo dobře, ale pak přišla pandemie. Najednou jsme byli zavření doma a já jsem ztratila všechno, co jsem se za ta léta naučila. Už jsem nedokázala dennodenně čelit svým strachům. Přicházely katastrofické myšlenky a můj stav zhoršilo i sledování zpráv v televizi. Ocitla jsem se zpátky na začátku.“

Nakonec se ale opět dostala z nejhoršího a nyní pomáhá lidem s obdobnými potížemi. V rozhovoru na webu Heroine.cz přibližuje také své osvědčené postupy, jak s úzkostmi a panickými atakami bojovat, jak pracovat s horkem. A také nabízí návod, jak se zachovat, když potkáme někoho, kdo je v takovém stavu: 

„Myslím, že stačí, aby pocítili lidskou sounáležitost. Jděte za danou osobou, zeptejte se, zda je všechno v pořádku, jestli něco nepotřebuje, jestli chce, abyste přivolali pomoc. Stačí opravdu málo. Když mám panickou ataku, zažívám takový třes, že ani nedokážu udržet telefon v ruce. V tu chvíli by mi na ulici stačilo, kdyby mi někdo podal vodu, nabídl, že přivolá pomoc, a neodsuzoval mě.“

Popup se zavře za 8s