Šustění lykry, plesknutí nohou a hluboký povzdech. Proč je nákup plavek tak náročná odyssea
Jsou důležitým kostýmem v představení Já a moje tělo versus celý svět. Než dojde pomocí kousku elastického materiálu k finálnímu zahalení toho nejpodstatnějšího z nás a zároveň rafinovanému poodhalení téhož, projdeme křížovou cestu plnou bolestných zastavení. Ano, řeč je o každoročním nakupování plavek před odjezdem na dovolenou. Na začátku cesty jsme plné naivního nadšení a na konci se vracíme domů s traumatem válečného veterána, glosuje plavkovou odysseu Barbora Janečková.
Pozorovaly jste někdy muže nakupujícího plavky? Vstoupí do obchodu, zamíří k regálu, vezme první plavky ve své velikosti, kterou zná již dvacet let, možná zkontroluje, jestli mají tu šňůrku na stahování, zaplatí a odchází. Celá akce trvá asi sedm minut včetně fronty u pokladny.
„Ale vyzkoušel sis je?“ ptáte se partnera nevěřícně.
„Proč? Jsou L, to mi sedí,“ odpovídá a považuje věc za vyřešenou.
A v tom je ten rozdíl. Pro mnohé muže jsou plavky vcelku bezvýznamný funkční oděv. Pro ženy jsou existenciální výpovědí a módním statementem v jednom. Zatímco muž už sedí v autě a čeká, žena vybírající plavky vstupuje do třetího obchodu. V prvním neměli její velikost, respektive měli, ale v tom odstínu, který jí nesedí k pleti. Ve druhém měli správnou velikost, ale střih plavek byl divný. To je ženský kód pro „dělaly mi tlustá stehna“. Cesta ještě zdaleka nekončí.
