Přestávám se omlouvat. Jak mě kurz sebeobrany učil respektovat samu sebe

„Drželi jste někdy klíče mezi prsty, když jste se vraceli domů?“ ptá se instruktorka sebeobrany Péťa zaplněné tělocvičny. S výjimkou dvou mužů tady v tureckém sedu sedí samé ženy. V reakci na položenou otázku se trochu nesměle zvedá les rukou. „Řekl vám někdy cizí člověk, že byste se měli víc usmívat?“ pokračuje lektorka. I druhá otázka vyvolává mezi účastnicemi stejnou odezvu. „A kdo z vás někdy šel domů delší cestou, jen proto, že byla bezpečnější?“ táže se Péťa do třetice. Když se rozhlédnu po místnosti, vidím, že se hlásí prakticky všichni.

Zahajovací workshop Moderní sebeobrany se odehrává v rámci víkendového pobytu ve středočeském Kácově. Před hotelem leží vrstva náledí, uvnitř se ale zimy obávat nemusíme. Mimo jiné proto, že tréninkový program na oba dny slibuje řadu praktických, fyzických nácviků.

Na úvodní hodině pro začátečníky ale zatím hlavně posloucháme. Péťa vysvětluje, co se skrývá pod názvem Moderní sebeobrana, jak svůj projekt před jedenácti lety pojmenovali jeho zakladatelé, manželé Jasmína a Pavel Houdek. „Nejde o klasickou sebeobranu, kde se naučíte jen to, co dělat, když už vás někdo drží pod krkem, nebo vám dává ránu pěstí. Agresor svou oběť potřebuje nejdříve vytipovat, pak teprve se k ní přiblížit. V každém okamžiku potenciálně nebezpečné situace se dá udělat něco pro to, aby konflikt v nejlepším případě vůbec nevznikl,“ objasňuje. „Je důležité se naučit poslouchat vlastní intuici. Raději si nechám zbytečně odjet výtah s člověkem, z něhož mě mrazí, než abych přistoupila a riskovala.“

Společně s Péťou, která má běžně na starosti výuku kurzů Moderní sebeobrany v Opavě, vede začátečníky také instruktorka Laura, která nám zadává první úkol: představit si, podle jakých znaků bychom si my sami vybrali oběť k přepadení či znásilnění. Mezi odpověďmi jako první zaznívají kolemjdoucí se sluchátky v uších nebo stydlivým pohledem, ale po prvotních rozpacích – nikdo si totiž nejsme jistí, jestli smíme naše nejtemnější nápady vyslovit nahlas – také senioři a seniorky, děti, lidé s hendikepem a ženy. Podle dat Českého statistického úřadu za rok 2024 jsou nejčastější obětí násilné kriminality dospělí muži mezi 18 a 64 lety, což odpovídá mezinárodním statistikám. Ženy a dívky se zase s výrazně častější frekvencí potýkají se znásilněním, sexuálním zneužíváním či obtěžováním.

Péťa upozorňuje, že některé ze jmenovaných okolností dokážeme rychle a poměrně snadno změnit. Zatímco s tělesnou konstitucí či věkem se toho při nočním návratu domů příliš dělat nedá, naši pozornost a postoj dokážeme ovlivnit vmžiku. „Sluchátka, kapuce přes hlavu nebo zírání do mobilu. To všechno vaši ostražitost spolehlivě oslabuje, takže se stáváte ideálním terčem,“ zdůrazňuje. „Zkuste venku dávat pozor. Odložit občas knížku, mobil,“ apeluje Laura, která je z týmu instruktorů a instruktorek Moderní sebeobrany v Kácově nejmladší. „Nechceme tvrdit, že si nemáte číst ve vlaku, ale je dobré sledovat, co se kolem nás děje.“