Z ajťáka vědcem, z vědce učitelem, který nepotřebuje učebnice. Neřeším, kdo kdy chyběl, říká oceněný přírodopisář

Vaše nominace svědčí o tom, že jako učitel jste oblíbený a inspirativní. Ale jaký jste byl jako žák, student?

Měl jsem trochu divočejší dětství a na základce jsem hodně měnil školy. Poprvé jsem se usadil až na osmiletém gymnáziu. Přineslo to určitou stabilitu, školou jsem procházel bez problémů, ale nebavilo mě to. Vždycky jsem patřil mezi ty, kteří se moc nemuseli učit. Nebyl jsem žádný jedničkář, co se pořád hlásí, občas jsem měl nějakou trojku a občas i nějaké průšvihy. Ale většinu věcí jsem byl schopen se naučit sám.

Kdybyste byl žákem ve své současné třídě, co by vás nejvíc bavilo?

Začal bych tím, co by mě nebavilo. Z toho, co učit musím, je to asi neživá příroda. Pořád si k tomuto tématu hledám cestu. Paradoxně se mi ale povedlo to, že některé žáky zaujala neživá příroda víc než mě. To beru jako svůj úspěch, že jsem dokázal u někoho probudit nadšení tam, kde ho já sám nemám. A co by mě naopak bavilo? Hlavně to, že výuka není jen pasivní poslech učitele a slepé opisování tabule. Prostě nuda, kterou jsem ve škole zažíval jako student. Dnes v hodinách společně věci zkoumáme, objevujeme, střídáme různé aktivity, a to by mě všechno strašně zajímalo. Pro naše žactvo je to už samozřejmost, nemají žádné srovnání. Ale když k nám někdo přestoupí z jiné školy, tak si tohoto přístupu opravdu váží. A oceňují ho i rodiče, kteří taky většinou prošli tím tradičním školním systémem.