Alena | 10. 5. 2019 | 21:45

Já zase téměř celý život pracovala mezi ženami, ano našly se pomlouvači, intrikánky, ale posledních 10 let jsem pracovala mezi muži. Pár jich bylo fajn, ale byli tam i muži, kteří jen pomlouvali, intriky, podrazy, zlý. Děs a hrůza, větší drbny jsem mezi ženami nenašla.

Lucas | 10. 5. 2019 | 15:07

Nepodporujeme vyšší zastoupení :)

Jan | 10. 5. 2019 | 01:34

Po mnoha letech ve špičkových pozicích v armádě jsem se před důchodem dostal do té podřízené. Vedoucí učitel - parchant k pohledání... Na mladou vedoucí naopak rád vzpomenu...

hanele | 9. 5. 2019 | 13:28

s takzvanou paní šéfovou jsme měla zkušenost dvakrát, jeden případ byla zoufalka, která vystřídala několik postů, všude pohořela, byla dlouho nezaměstnaná, k nám přišla s tím, že si pracovní minulost a důležité posty, kde pracovala, vymyslela a doufala že se na to nepřijde, když se na to přišlo, naštěstí odešla, druhá byla sociopatka, která nenáviděla každého kolem sebe v okruhu jednoho metru, o každém se vyjadřovala vulgárně, každého ponižovala a naší firmě dělala jen ostudu, naštěstí odešla na čtyřnásobnou mateřskou

Marketa | 9. 5. 2019 | 13:21

Ano na bývalém pracovišti byla velmi hnusná kolegyně, šéfová. Kupovala si ostatní kolegy úlevami, penězi aby je mohla manipulovat. Přitom pracovně neschopná. Vytvářela otřesnou atmosféru na pracovišti.

Fany | 8. 5. 2019 | 20:34

Pracuji v nejmenované státní instituci přes 30 let.Za tu dobu obrovská změna v chování lidí směrem k horšímu.Těžká feminizace,intriky,závist,bonz ování,pomluvy,nejlépevýstižný termín z jednoho seriálu-slepičí džihád.Doufám,že moje další zaměstnání bude s lepšími jedinci.Zřejmě to nese s sebou i doba,slyším o tomtéž ze všech stran.Trochu zvrácená emancipace....

Milan | 8. 5. 2019 | 17:36

Jsem zvědav kdo na ten váš gender jednou doplatí ?

Martin Bohuslav | 8. 5. 2019 | 15:22

Ve všem dost pravdy. Komentáře super. Je to dobou, kapitalismem, vlezdoprdelkování vůči chlebodárcům podnikatelům, zaměstnavatelům, politikům. Tak teda lidi, kdy s tím něco provedeme? Kdy znovu čest, poctivost, férovost, ohledy na druhé, rodina a péče o děti...? Co vyroste z dětí, které vychováme, aby v tom marasmu přežily? Musíme vychovat neřády. A kdo nevychová, tak jako co chudáci děti? Tak kdy a kde změna?

Martina | 8. 5. 2019 | 15:20

Po několika letech na ÚP jsem se rozhodla nastoupit do práce na částečný úvazek.Nebylo to rozhodnutí z finančních důvodů, byla jsem zabezpečena až do smrti, ale z nudy a pocitu nepotřebnosti.Chtěla jsem do kolektivu, někam prostě patřit, něco dělat, poznat nové kamarádky.Práce mě vždycky bavila.Po roce jsem však znechucená poměr ukončila.Ztřeštěná vedoucí kolem 40 let se zastydlou pubertou,s hlavou plnou sexu,nespravedlivá, neasertivní, s obrovskou nechutí někoho zaučit, což bylo nutností.Nová psychopatická kolegyně, která celou šichtu vždy prostonala,nejmoudřejší, nejchytřejší ,bezohledná a totálně sobecká stará bába, těžce nesoucí mnohem nižší pozici, než na kterou byla zvyklá.Neustále někoho pomlouvala, na něco si stěžovala, donášela vedoucí kraviny a dělala na pracovišti velmi dusnou atmosféru.Odporná ženská ! Tak jsem opět doma. A asi už i zůstanu.Až do důchodu.

Melanie | 8. 5. 2019 | 15:17

Souhlasím s Joko!!! Je to divadélko, hra kdo z koho. Miluji a poznám poctivé, šikovné a chytré, uvnitř silné - ti paradoxně vypadají jako nejvíce neschopní, ale nejsou, spíše si myslí své, přežít chtějí a na ostatní serou, bývají na ocase a je jim to jedno. Mají priority!!!

Joko | 8. 5. 2019 | 15:14

Pracovala jsem jen ve 3 zaměstnáních za 20 let. Ale před cca 15 lety se lidé k sobě chovali lépe. Za poslední roky: intriky, mobing, bossing, mezi muži i ženami, rivalita, nekalé praktiky při soupeření, LŽI, závist, koketerie k opačnému pohlaví nepřirozeně silná - až touha rozvrátit soukromí život a rodinu druhého... Hnus. Jsem nad věcí, na cizí lidi seru, prioritu mám své děti a rodinu, práci beru jako zdroj příjmů a zároveň mě baví! A že to začíná ne od silných a kvalitních šéfů, ale od bezcharakterních neschopných a všehoschopných šéfů, je fakt!

Mary | 8. 5. 2019 | 12:42

To byste, dámy, koukaly, jak se chlapi dokážou pomlouvat a jaký dokáží vytvořit "kohoutí dvůr" obdobný našemu slepičinci. Zas bych je tolik nevyvyšovala.

Marta | 8. 5. 2019 | 11:03

Zažila jsem obě varianty - otřesné vztahy mezi ženami i skvělou šéfovou, ale ono asi nezáleží na pohlaví. Když je někdo psychopat, tak nezáleží na tom, co má v kalhotách - sukni. Ale chování mnoha žen mě docela fascinuje - hloupý a podlézavý smích u vtipů stejně hloupého šéfa, nadbíhání nadřízeným s vidinou "polepšení,"a mnohé další, to opravdu dělá málo mužů.

Havla | 7. 5. 2019 | 22:03

Já mám zkušenost sama od sebe, a dost mě to vyděsilo abych pravdu řekla, že mi šlo dost o ego. V IT týmu jsem byla jediná žena a byla jsem na sebe hrdá. Pak jsem se nachytala, jak dělám vše možné, aby to tak zůstalo, hlavně nepouštět žádné ženské, já jsem tady prostě ta jediná a nejlepší a tak to zůstane!
Dost jsem se za ty myšlenky styděla.

Oli | 7. 5. 2019 | 20:02

Pracovala jsem na KÚ Moravskoslezského kraje, samá ženská, muži jen sporadicky.
Takový hnus v mezilidských vztazích jsem za celou dobu praxe nezažila. Intriky, závist, podrazy, faleš, mobing i bossing. Nebyly všechny stejné, výjimky se našly. Nakonec jsem byla ráda, že pracovní poměr skončil. Na dlouhou dobu mě to poznamenalo. Zlatí chlapi!!!!

Hejna Petr | 7. 5. 2019 | 16:26

Zažil jsem spíš opačnou zkušenost. Majitelka firmy se začala obklopovat zase jen ženami, muži ve vedení firmy skončili. Nějaký čas probíhala válka sukní a kalhot, pak to ale všichni chlapi zabalili.