Diskuze k článku:

„Proč? Protože jsem to řekla!“ a další rodičovské věty, které už nechcete předávat dál

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Lucie | 16. 7. 2021 8:44

Nedavno na hřišti chtěla o něco starší holčička ukázat mému batoleti, jak pořádně rozhoupat koníčka - "nepředváděj se, nikdo na tebe není zvědavej...", z desítky let staré věty vyřčené její babičkou se mi až zatmělo před očima. Souhlas, jsou to kletby.

+14
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Petr | 16. 7. 2021 10:21

Kolik má autorka dětí?

-12
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

evženie | 3. 8. 2021 22:12

Tohle zasahuje mezilidské vztahy i v širším rozměru. Jenom je těžké to identifikovat ve chvíli, když se to děje.
Že třeba úřednice, u které něco vyřizujete, tenhle výrok bez toho, aby si to uvědomovala, převzala od své autoritářské matky a stejně autoritářsky ho opakuje i vám, když se ohradíte, proč by jste měl dělat něco nesmyslného: Protože jsem řekla!
Jo, právě úřednice tohle používají zcela běžně až se to jeví jako legitimní.
Nezamýšlejí se, jak by mohly komunikovat lépe.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Evie | 23. 7. 2021 8:53

Vyjádřit nesouhlas pouze "ne" a zamračením má jeden problém. Tak si představte, že dotčený prostě neuposlechne, třeba proto, že nesouhlasí nebo že ví, že ten první nemá pravdu. Lhostejno, jestli jde o dítě nebo o dospělého. No a ten první se urazí. Urazí, protože to myslel dobře a cítí se v neprávu. A když se situace trochu vyhrotí, je z toho klasické citové vydírání (jeden sedí v koutě a mlčí a druhý se z něj snaží dostat, kde je zase problém) nebo hádka jako hrom, protože když je situace vyhrocená, tak ani nejklidnější flegmatik bez reakce nezůstane. A z toho jsou zase citová zranění. Prostě musíme počítat s tím, že lidé se občas nedomluví, občas nesprávně komunikují a občas si tím ubližují. To je fakt, s kterým se nedá nic dělat, to nespraví ani ten nejlepší kurz komunikace a sebeovládání. Zranit totiž lze i dobrým skutkem. To bychom si ty děti nemohli pořizovat, museli se zavřít do klecí a strávit v nich dobrovolně zbytek života.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

W.N. | 20. 7. 2021 16:41 | reakce na Radim - 16. 7. 2021 18:38

To je trefne popsano. Stoleti ublizenych. Vzpoura deprivantu. Nastesti to je problem primarn euroamericke civilizace, ktera rychlym tempem vymira. Oni tyhle fnukny obvykle nemaji dost deti.

-2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Vagina Quest | 20. 7. 2021 16:28 | reakce na Vovečka - 19. 7. 2021 21:56

Tak asi si to myslí a kdo asi může za tvoje problémy?

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Vagina Quest | 20. 7. 2021 16:27

Píčoviny.

-2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Vovečka | 19. 7. 2021 21:56

Mě by třeba strašně moc zajímalo, co vedlo moji mámu k tomu, že prohlásila "za svoje psychický problémy si můžeš sama, mě to nezajímá" (ve chvíli, kdy jsem se totálně složila) a pár podobnejch věcí. Když jsem na to zkusila zavíst řeč, tak absolutně netušila, o čem mluvim... Je dost možný, že to měla od svojí mámy, babička je taková ta rázná žena, která neuznává duševní nemoci/poruchy a tak, ale stejně.... (Jeden z důvodů, proč nechci děti. Bojim se, abych jim neprovedla něco takovýho.)

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Alena | 17. 7. 2021 10:09

Nepoužívám věty, kterými mě a mému bratrovi rodiče způsobili často doživotní trauma. Bohužel jsme přišla na to, že i při sebelepší vůli používám jiné, které zasely jiná truamata. Tolik jsem se vyhýbala tomu, co nám - nechtěně a v dobré víře - provedli rodiče, že jsem svým dětem provedla jiné, často i horší věci.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radim | 17. 7. 2021 7:46 | reakce na umfa - 17. 7. 2021 6:06

Jako ta instagramová pseudomodelka, která vlezla polonahá do letadla a měla strašný trauma z toho, že ji vyvedli. Ona, chudáček, jenom chtěla prosadit své právo chovat se bezohledně k druhým a ignorovat všechny normy slušného chování, a to, že jí to nebylo dovoleno, v ní zanechá minimálně doživotní následky.

Této slečně očividně také její rodiče nenastavili při výchově nějaké mantinely. Možná by dnes nemusela mít takové trauma, kdyby v minulosti víc slyšela: "tohle nesmíš, protože se to nesmí".

-7
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

umfa | 17. 7. 2021 6:06 | reakce na Radim - 16. 7. 2021 18:38

Něco na tom bude :-) Lidí kterým se celý život děje strašlivé příkoří je teď nebývale hodně. A vždycky za to můžou ti druzí.

-6
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Radim | 16. 7. 2021 22:46 | reakce na Jana - 16. 7. 2021 20:01

Souhlasím s Vámi, jen mám pár poznámek:

To, že mnozí slušní, talentovaní a pracovití zemřeli v bídě, ve válkách a hladomorech a na tisíc jiných způsobů, zatímco mnozí bídáci, hlupáci a flákači ne, je tragédie každé doby, ne důkaz, že si společnosti neváží pracovitých a slušných. Neštěstí si holt nevybírá, na koho padne. Talentovaný nemusí být jen umělec, jehož obrazy se x století po jeho smrti budou prodávat za sedmiciferné sumy. Může jím být i zedník, který nikdy nebude slavný, ale v dnešní době může být chudý jen v případě, že je zároveň líný, protože talentovaných řemeslníků je nedostatek. A jak se říká - ani svatí nejsou svatí. Tutlání nebo naopak vytahování různých prohřesků, je ale obecně věc spíš politických ambicí, než osobních.

A autorita? Pokud zaměstnanec vulgárně napadne svého věkem i pracovně staršího kolegu, pak za 1) nerespektuje autoritu zkušenějšího zaměstnance, za 2) nerespektuje autoritu etikety a etického kodexu firmy, které obojí toto chování zapovídá, za 3) nerespektuje autoritu HR pracovníka, který staršího kolegu přijal, a za 4) nerespektuje autoritu svého šéfa, který je tím, na koho se má člověk konstruktivně obracet, aby nemusel své kolegy vulgárně napadat (například se žádostí o osobní volno). V tomto případu, o kterém je řeč, je psychopatem spíše zmíněný zaměstnanec, a ne manažeři, jak zmiňujete Vy.

-3
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Jana | 16. 7. 2021 20:01 | reakce na Radim - 16. 7. 2021 18:38

Kdo je to autorita? Víte, že mezi manažery a politiky je nejvíce psychopatů? A společnost se někdy orientovala na lidi s talentem? Kolik z nich umřelo v bídě a ocenění se dočkali až po smrti? Nevěřím tomu, že někdy dřív existovala nějaká doba, kdy lidé byli většinou slušní a pracovití. Osobně mám pocit, že se spíš drželi toho, aby ty prohřešky nebyly vidět. A jinak s článkem úplně nesouhlasím. Některé věci prostě k dlouhé diskuzi nejsou. Nebo s přetażenými dětmi ani nemá smysl diskutovat. I ty děti se musí naučit pochopit, že jejich rodiče mají někde hranice a že život není jen o nich. Žijeme ve společnosti jiných lidí a vyvažujeme své potřeby s potřebami druhých. A osobně, když vyletím na děti, tak se jdu uklidnit, a pak jim vysvětlím, co mi na jejich chování vadilo a proč jsem vyletěla. Trochu mi vadí, jak se teď přistupuje k rodičům, jakoby vlastně svoje děti stále jen nějak poškozovali. Ale děti jsou asi vždy svaté a za nic nemůžou.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Radim | 16. 7. 2021 18:38 | reakce na Petr.b - 16. 7. 2021 16:27

Můj otec na to má docela zajímavou teorii. Říká, že začalo "století ublížených". Společnost se přestala orientovat na podporu lidí, kteří mají talent a nebo alespoň snahu něčeho dosáhnout, a z každého odporu proti zavedenému systému se navíc dělá svatá kráva, včetně odporu proti výchově dětí ke slušnosti a respektu k autoritám, ve kterých pár indoktrinovaných progresivistů vidí bezvýhradnou poslušnost vůči establishmentu. Pár populistických hazardérů na tom možná získá politické body, ale společnost se bez práce schopných lidí dopředu opravdu neposune.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr.b | 16. 7. 2021 16:27 | reakce na Radim - 16. 7. 2021 15:11

To je v pohodě, to se neomlouvejte, podstatná věc je, že jste dal zajímavý typ, na zajímavou knížku.
A ono k danému tématu - kdo vlastně ví, jak nejlépe vychovávat děti? Naprostá většina lidí to dělá intuitivně. Jen mám osobně pocit, že dnešní trend je co nejméně kohokoli omezovat, hlavně se nikoho nedotknout a nikomu ani slovem neublížit. Což zní na 1. pohled krásně, ale v realitě to může narážet a komplikovat naše soužití.
Např. často se setkávám s názorem, že je nutné "nebýt ovce". Samozřejmě. Ale potom narazíme na to, že nás je hodně a k tomu, abychom spolu vyšli musíme dodržovat stanovená pravidla. A v reálném životě není čas diskutovat třeba nad tím, proč má přednost ten, kdo jede po hlavní, nebo proč mám při práci na počítači soubor zálohovat na někým jiným jasně určené místo.
Prostě život v civilizaci přináší to, že jsou lidé nadřízení a lidé podřízení. A úplně všichni by měli být schopni se podřídit jak nějakým pravidlům, tak jiné autoritě. Můžu se sice tvářit, jako nezlomná osobnost, co si nedá diktovat, ale obvykle takoví lidé narušují systém = těžko se s nimi žije. Samozřejmě si uvědomuji, že jsou-li to opravdové osobnosti, mohou společnost naopak posunout dále, ale obecně bychom všichni měli respektovat určitý řád.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Radim | 16. 7. 2021 15:11 | reakce na Petr.b - 16. 7. 2021 14:58

Omlouvám se, ve Vašem případě jsem měl samozřejmě zmínit vyjednávání s blbým zaměstnancem či členem klubu. Chris Voss ale začal jako policejní vyjednavač a pak nasbíral praktické zkušenosti i z byznysu apod. Mimo jiné se opírá i o výzkumy na tomto webu dříve zmíněného Daniela Kahnemana. Třeba jeho knihu oceníte také, já v ní našel pár cenných rad. ??

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr.b | 16. 7. 2021 14:58 | reakce na Radim - 16. 7. 2021 14:24

No, policejní vyjednavač je ovšem ve výrazně jiné pozici, než blbej šéf. Ono existuje plno krásných teorií, ale realita bývá obvykle jiná.
Jinak ovšem děkuji za typ, knihu si pořídím a přečtu, abych nebyl dále blbým šéfem.
Jsem ovšem velmi zvědav na typy, jak jednat s dětmi v pubertě:-).

-1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Radim | 16. 7. 2021 14:24 | reakce na Petr.b - 16. 7. 2021 11:03

Ano, život málokdy bývá tak jednoduchý, jako teorie. Chris Voss v knize Nikdy nedělej kompromis, kterou mohu doporučit, vysvětluje na příkladech že své práce speciálního policejního vyjednavače i na různých vědeckých výzkumech, jak se nenechat zatlačit do takové situace, abyste musel říct: prostě to tak udělej. Jde to použít při vyjednávání s drogovými dealery, blbým šéfem i dětmi v pubertě. ??

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr.b | 16. 7. 2021 11:03

No, autorka má pravdu, když to tak člověk čte, nelze proti žádné z u vedených myšlenek nijak protestovat. Jenže realita je složitější a šedá je teorie, barevný život.
V protikladu jsou mé osobní zkušenosti - potkávám se denně s mladými lidmi, např. v práci, zcela zjevně bez podobných násilností vychovaný kolega v 25 letech, po 3 měsících v nové práci nic neumí, ale zcela bezostyšně pošle vulgárně do p.... 50ti letého kolegu, který zde pracuje 12 let. Další pak jakýkoli pracovní příkaz začne ihned rozporovat a vysvětlovat, proč to tak neudělá - jakkoli mi to je cizí, nezbývá než na něj nakonec použít přesně ty věty, které se nám zdají při výchově dětí tak nesprávné "prostě to hned teď udělej a nepřemýšlej nad tím".
Ve sportovním klubu je pak problém mladé členy přimět k jakékoli práci na společných věcech - všechny brigády a podobně vykonávají výhradně členové nad 50 let. Že o mnoho let staršího kolegu mladí nedokáží ani pozdravit je už jen pro fungování klubu celkem nepodstatná formalita, nicméně k dobrým vztahům nepřispívá.
Nezbývá asi, než si historicky opakovaně povzdechnout "kam ta dnešní mládež spěje". A uvědomit si tím, že je člověk už starej.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr | 16. 7. 2021 10:21

Kolik má autorka dětí?

-12
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucie | 16. 7. 2021 8:44

Nedavno na hřišti chtěla o něco starší holčička ukázat mému batoleti, jak pořádně rozhoupat koníčka - "nepředváděj se, nikdo na tebe není zvědavej...", z desítky let staré věty vyřčené její babičkou se mi až zatmělo před očima. Souhlas, jsou to kletby.

+14
Reagovat | Citovat | Nahlásit