Diskuze k článku:

Když matka dceři závidí

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Karla | 21. 1. 2021 3:03

Děkuji za nejlepší článek, který jsem kdy četla. Do svých 40 let jsem se trápila a snažila se získat lásku matky. Prakticky všechno popsané jsem prožila. Když jsem něco uvařila, dělaly se jí boule za ušima jak jí chutnalo, pak řekla, že jsem se moc nevycajchnovala a pomlouvala mě, že neumím vařit. Když jsem se vdala do paneláku, měla řeči, jak hnusné je bydlení v paneláku a že tam mám lautr h. co na práci. Když jsme si postavili, tvrdila, že dům je hnusný a nelíbí se jí, mé děti byly u ní haranti. Chtěla pořád někam vozit - neměla řidičský průkaz. Samozřejmě všude říkjala, jak jsem mizerná řidička. Přitom v autě hned usnula a zavalila mi řadicí páku.... Navenek byla milující babička. Z dědictví po otci mi nic nevydala a všechny nemovitosti užívala s její milovanou dcerou, mou sestrou, kterou svou "láskou" zabila. Z mnoha milionového dědictví vydědila jak mě, sestru i všechna vnoučata. Před tím se postarala, aby skončily v dětském domově. Dědictví mělo připadnout jejím 8 sourozencům, které také pomlouvala a jejich děti nesnášela. Marně jsem si lámala hlavu, jakou duševní chorobou mohla trpět, protože z psychiatrických nemocí to bylo ode všeho trochu. Ale tento článek opravdu uhodil hřebík na hlavičku.

+126
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Feministka | 21. 1. 2021 15:00

Mam pocit ze do Heroine uz muze psat opravdu kazdy.
Cetla jsem vas rada, ale to co predvadite v poslednim pulroku je alarmujici. Skoro to vypada, jako kdyby kazdy clovek s nazorem ci odbornosti mohl psat clanky.
Nemohl. Novinarina je tezka vec.
V tomto pripade je to opakujici se scenar: autorka ma zajimave tema, tematu rozumi ale absolutne neumi psat. I kdyz je tema zajimave, tak tady po druhem odstavci usinam, ztracim pozornost, text me vubec nebavi.
Prosim redakci o to, aby takova temata psali ti, kteri umi psat. Tedy novinarky a novinari. Skoda dobreho media a tematu..

-151
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Ketys | 3. 5. 2022 13:01

Mám podobnou zkušenost, ale s moji babičkou. Moji rodiče na mě a moji sestru v mladí víceméně kašlali, moje máma a babička spolu hodně holdovaly/holdují alkoholu. No babička bydlela s námi v domě a tak jsem velkou část dětství strávila u ní. Jako o děti se o nás hezky starala a snažila se abychom z toho dětství aspoň něco měly. Za to jí jsem velmi vděčná. V pubertě se však hodně věcí změnilo. Nejenže si nesu spoustu traumat spojených s mojí matkou a alkoholem např. když jsem ji jako 12-13 letá sháněla odvoz na pohotovost protože si opilá nejednou někde rozbila hlavu a pod., ale moje babička s mámou mi jako dítě hodně ubližovaly tím, že mi neustále říkaly že jsem hloupá, že jsem úplně k ničemu, že ze mě nikdy nic nebude atd.. Teď v dospělosti se s mojí babičkou téměř nebavím, protože to prostě nejde. Závidí mi spousty věcí, závidí mi moje manželství, závidí když od manžela dostanu něco hezkého k narozeninám nebo Vánocům, není schopna mi pochválit nový účes nebo třeba kabelku a podobně, pokaždé vše spíš zkritizuje. Často mě uráží a ponižuje a to neplýtvá sprostými výrazy. Nezvládá důstojně stárnout a proto mi velmi závidí jak vypadám a často pronese uštěpačné poznámky na můj vzhled a když mě třeba někdo pochválí, začne hned mluvit o sobě, jak ona byla jako mladá krásná a podobně. Co mě ale dostává nejvíc je jak moc je upnutá na mého manžela a chce aby ji viděl jako bohyni a mě jako poslední hysterickou hloupou trosku. Poštvává ho proti mě a snaží se sním manipulovat tak abych z toho vyšla špatně já. Nedávno jsme ji kvůli tomuhle chování konfrontovali, ale nedokáže přiznat chybu. Vše svedla na mě. Vše co se mezi námi kdy stalo je asi nejspíš moje chyba a byla to moje chyba už když jsem byla dítě. Takže jsem sní přerušila kontakt a nebavíme se. Mě to mrzí, protože jsem ji měla moc ráda a ona tohle dělá jen když je opilá, jenže to je bohužel velmi často a já tyhle urážky už prostě neustojím. Je zlá, je agresivní, je nepříjemná. Nikdy jsem si to neuvědomovala, ale dnes už vím, jaká porucha osobnosti v tomhle nejspíš hraje roli. Pěkný článek! Děkuji

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Maria | 16. 3. 2022 9:58

Prožíváte bolestivý rozchod nebo rozvod? Vyhrajte nad svým bývalým přítelem, bývalou přítelkyní, exmanželem, bývalou manželkou a nechte si je natrvalo. Můj manžel mě opustil kvůli jiné ženě před 6 měsíci a od té doby je můj život plný bolesti, smutku a žalu, protože to byla moje první láska, se kterou jsem strávila celý svůj život. Přítel mi řekl, že viděl nějaké posudky od kouzelníka jménem DR SUNNY, který může za pár dní přivést svého milence zpět, zasmál jsem se a řekl, že mě to nezajímá, ale kvůli lásce, kterou ke mně můj přítel choval, . Poradila jsem se za sebe s veleknězem ak mému největšímu překvapení mi po 2 dnech manžel poprvé po 6 měsících zavolal, že se mu stýskám a že lituje všeho, čím mě provázel. pro mě a teď jsme spolu šťastní. Pořád tomu nemůžu uvěřit, protože je to tak úžasné. Děkuji DR SUNNY za přivedení zpět mého milence a také mého rozkošného přítele, který se za mě přimlouval, pro každého, kdo by mohl potřebovat pomoc tohoto skvělého doktora. Zde je e-mail: drsunnydsolution1@gmail.com Můžete jej také poslat přes WhatsApp na +2348082943805

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Marie | 8. 3. 2022 10:43

Díky za super článek!! Samozřejmě jsou zde popsané extrémy, ale na moji matku to sedí. S otcem nás měli 6 dětí, ale nebyli pro nás dostupní, a mě, nejstarší, připadla role toho, kdo se stará o sourozence, ale i o emocionální potřeby matky. Zvlášť po tom, co zemřel její jediný bratr. U nás Vánoce vypadaly tak, že jsme uklízely (ona neuklízela), a ona od rána vařila, a posílala nás mnohokrát do obchodu dokoupit ingredience. Vařila až do večera, pak byla večeře, kde brečela, že přišla o bratra. Četla Bibli a u toho brečela. museli jsme udržovat atmosféru, a pak se šlo teprve na dárky. Když se mi narodily děti, a asi dvakrát jsme jeli k ní na Vánoce, viděla jsem, že ona není schopna reflektovat jejich potřeby, a tak jsem tam na V8noce přestala jezdit. Z toho udělala aféru, vždy když nebylo po jejím, stěžovala si na daného sourozence, který ji zklamal ostatním, takže tentokrát mi psala naštvané maily sestra z Indie, založené na lžích od matky. Když zemřela naše babička, její matka, již před smrtí vyjádřila, že chce, aby její byt byl rozdělen matce, ale i nám sourozencům, protože samozřejmě viděla, že nám matka nikdy nic nedala a nedá (celé dětství jsme taktak dostávali jídlo, a peníze na autobus do školy). Pro mě je to samozřejmě složité a bolestivé, a také ale neuvěřitelně ozdravné vidět ten její profil a uvědomovat si, že to není moje patologie, ale že se musím učit milovat samu sebe, chovat se k sobě laskavě, opečovávat se (dlouhé roky jsem měla tendenci žít na pokraji vyčerpání, pořád někomu pomáhat, sloužit v církvi, atd.). Nicméně slyšet matku, jak si nyní stěžuje na to, že jí babička vydědila, a že počítala s tím, že bude mít peníze na byt na důchod (jakože ona si skutečně myslela, že ten byt prodá a bude cestovat, a že to je fér), a vidět její vnímání reality z perspektivy dospělé osoby je hodně zajímavé...

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Soňa Procházková | 6. 12. 2021 0:33

Je to téma tedy, a jsem ráda, že se o něm konečně mluví. Moje matka mě poznamenala nedozírně a stále to zkouší a nevzdává se. Vše mi chce brát, nesnese, že mám muže a dítě a už ji nepotřebuji, rozuměj nesnese, že ji už neposlouchám na slovo a chci žít svůj vlastní život. Pro ni je to urážka, že chci být šťastná sama za sebe. Zničila mé sebevědomí tak, že ho možná už nikdy nedám dohromady, pracují na sobě na terapiích, snad se povede nějaký zázrak. A ať mi nikdo neříká, že jsem pokrytec, že ze všeho zlého muže obviňuji svou matku. Kdo to nezažil, tak nechápe, jak vypadá domácí násilí od vlastní matky, která navíc není schopná si vůbec připustit, že mohla cokoli udělat špatně - ano, a vtom je ten rozdíl. My soudní rodiče si pořád lámene hlavu, zda se o své potomky staráme správně, ale narcista tohle nezná. Jeho slovo je zákon a jeho rozhodnutí neomylná. Dítě vyrůstá bez citové podpory rodiče a v izolaci od komunity, neboť i ta je v očích matky zlá a nedá se jí věřit!
Mám to štěstí, že mám dobrou terapeutku, která mě vytáhla z nejhoršího, nyní jen zapracuji na úplném bezkontaktu, protože to prostě jinak nejde, rány jsou moc hluboké a já nikdy nepochopím, jak mi moje vlastní máma mohla takhle ubližovat.
Všem přeji sílu.

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Soňa Procházková | 6. 12. 2021 0:16

Nejlepší opravdu se s ní vůbec nestýkat. Už mi to taky došlo konečně ve 40ti letech, ona teď, když cítí, že mě nemůže ponižovat, tak zkouší nátlaky přes zdravotní problémy. Udělala jste dobře, já taky odjedu, už to tady nevydržím déle, čekat zas na její telefon, radši odletim za oceán za svobodou.
A pokud jde o vašeho tatínka, vzpomínejte na něj v dobrém a vždy pamatujte, že je dospělý a je to jeho rozhodnutí takto setrvávat, prostě holt všichni tu sílu a odvahu odejít nemáme.
A ještě, pomůže šikovný terapeut/terapeutka, pro Vás myslím, ať to všechno můžete hodit za hlavu a žít plnohodnotný život. Držím palce, věřím Vám. Zdraví zneužívaná dcera narcistické matky.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Natália | 26. 10. 2021 8:50

Takéto matky sú bohužiaľ realitou no najhoršie je keď sa snažia zo závisti ovplyvniť aj otca a poštvať ho proti Vám, takisto aj všetkých súrodencov. Nakoniec ešte dokáže zahlasit že nie si v poriadku keď ťa ona sama úplne zničila a nikdo sa neodváži postaviť na vašu stranu. Toto je úbohé. Táto spoločnosť je chorá. Toľko zloby a závisti snáď ani nie je pravda.Čo si človek prežije a s čím musí stále bojovať. Tak toto som si prežila ja až som nakoniec odišla z domu a ona všetko prevrátila a vymyslela si opačnú historku ktorú všetkým natarala.Este ani teraz to nedokáže prijať a kde dokazuje všetkým naokolo že ja nie sommv poriadku a podobne.Zijem.v susednom štáte ďaleko od tej zloby najhoršie je že môj vlastný otec sa nedokáže postaviť za svoju dcéru a nechce vidieť úspechy a ani môj život kvôli tej narcisistickej rozmaznané hlupani. Nikdy som nemohla dokázať že som bolamtyrana psychicky a musela som s stavat na nohy sama proti celému svetu vyrobiť so svoje ja.,svoju budúcnosť ktorú mi ona odrezala na Slovensku. Je to hrozné. Bojim sa o môjho otca.Drzi ho doma ako nejaká psychoatka a manipuluje s ním. Nedovolí mu byť šťastným.Lame mi to srdce.:(

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana | 21. 10. 2021 11:44 | reakce na Feministka - 21. 1. 2021 15:00

Potrefená husa??:)

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Martina | 20. 7. 2021 18:04 | reakce na Lucie J. - 25. 1. 2021 16:39

Žádné sveřování!!! Nakonec by vás stejně trumfla,protože její problémy jsou vic a navíc jste nevdecna,že ji je ještě předělávat.a nakonec se budete špatně cítit vy.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Honey lemon | 29. 4. 2021 8:15

Toto keby som čítala skôr. A ja som si myslela, že som len nejaká vadná, neschopná a nevďačná dcéra a ono nás takýchto žije viac. Ďakujem za článok

+14
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tereza | 25. 4. 2021 23:14

Mám přesně takovou matku - jediné co opravdu pomohlo, abych nasla sama sebe a vnitřně se narovnala a uzdravila, bylo chodit na psychoterapie - dlouhodobě a mezitím ukončit veškerý kontakt s narcistní matkou. Necítím k ní absolutně nic a i po letech si vždy vzpomenu na to, jak jsem šťastná, že se s ní nestýkám a že k ní nemám žádné pouto. Takový "nerodič" si z mé strany mou lásku a pomoc, v čemkoliv, nezaslouží. A že jsem ztratila i kontakt s částí rodiny, kteří jsou v jejím okolí? To mě také nevadí, protože vím, že jsou to lidé, kteří jsou jednoduše manipulovatelní a s takovýma už nemám společnou životní cestu.

+17
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Gade | 4. 4. 2021 17:30

Ďakujem za prínostný článok o NPD.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Echinacea | 6. 3. 2021 10:12 | reakce na Boss - 21. 1. 2021 20:07

Na webu i na Facebooku tyhle "hejtry" v diskusích zásadně mažu. K tématu nemají co říct, jde pouze o osobní útoky - přesně takové, jaké popisuje autorka psycholožka u narcistů - jak se zde krásně odkopávají! Nicméně jejich nenávistné výkřiky pouze vyvolávají další emoce a poselství článku se tak kalí. Každá diskuse by měla mít nějakou úroveň a "hejtři" z ní - záměrně? - dělají stoku. Prosím redakci, aby promyslela zásady diskuse na webu, nenávistné výkřiky tohoto typu do diskuse na úrovni skutečně nepatří.

Článek je jinak perfektní a je skvělé pojmenovávat zkušenosti, které mnozí zažívají a mohou se tak vyrovnat s toxickým působením jednoho nebo obou rodičů, díky za to.

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Wendy | 2. 3. 2021 16:17 | reakce na Marika - 25. 1. 2021 23:52

"Kdo nas miluje, ten nas nema potrebu zranovat." Neodvozujte si pocit vlastni hodnoty od lidi, kteri Vas zjevne nemiluji, to byste byla nestastna cely zivot! Mejte rada sama sebe a ty, kdoz Vas nezranuji :)

+12
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Wendy | 2. 3. 2021 16:09 | reakce na Zuzana - 16. 2. 2021 18:20

Opatrne s tim pocitem vitezstvi, ze kdyz nesdilite informace, nemuze Vas pomluvit. Tez jsem si to 30 let myslela... nez mi svagrova prozradila pikantnosti (jak z filmu pro pametniky), ktere byla nucena o mne od svatby poslouchat. A ze to byly ohavnosti! Takze kdo nic nevi, vymysli si alespon pomluvy. Ted uz se svagrovou take vime, proc jsme neustale obe slysely: "Ale to ji nesmis rict, ze tohle o ni vis! Ona neni normalni a urcite by..."

+8
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Nikola | 26. 2. 2021 23:04 | reakce na JŽŠMRJ - 23. 1. 2021 12:44

Mým názorem je, že člověk, který obětuje svůj čas na to, aby vypustil za každou cenu jakýkoliv zbytečný negativismus.... je bohužel zahořklý a zřejmě i nespokojený sám se sebou nebo s tím, jaký žije život. Je mi to líto.

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Martina | 26. 2. 2021 22:53

Jsem pro začátek neskutečně překvapená, kolik lidí zažívá nebo zažívalo to co já. Vyrůstala jsem s matkou převážně sama. Moje sestry jsou starší a brzy se z bytu odstěhovaly (Jedna ze sester, vidí matku naprosto stejně jako já a odřízla se v dospělosti od matky úplně a další ze sester bohužel zdědila nejspíš tuto povahu a bude pokračovat v matčiných stopách. Což mě neskutečně mrzí, protože sestra má dvě děti, dokonce dceru, která bude možná zažívat to, co my). V dětství jsem občas měla pochybnosti, že vše není v úplném normálu, ale měla jsem takový respekt k mámě, že jsem skoro neodvážila pomyslet na to, že by byla ona ta špatná, nebo, že by něco dělala špatně. Vždy se dělala úžasnou, neomylnou a prostě skvělou. Do určitého věku, jsem to asi žrala. V dospělosti, když jsem se osamostatnila s partnerem a porodila syna, mi začalo spousta věcí docházet. Na štěstí i přes její věčnou manipulaci a nenávisti ke světu, žiji dnes spokojený život a miluji svého partnera a syna nadevše. Tento článek sedí do puntíku a do posledního písmene na mou matku. Jsem nesmírně šťastná, že se tímto tématem někdo zabývá. Vždycky jsem si myslela, že jsem divná já a že jsem citlivka, která si stěžuje na něco, co ani neexistuje. Dnes je to jinak a tento článek. mně ještě víc utvrdil v mém dlouhodobém přesvědčení o matce a dovedl mně k pochopení ještě dalších věcí. Děkuji moc

+16
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martina | 26. 2. 2021 22:50

Jsem pro začátek neskutečně překvapená, kolik lidí zažívá nebo zažívalo to co já. Vyrůstala jsem s matkou převážně sama. Moje sestry jsou starší a brzy se z bytu odstěhovaly (Jedna ze sester, vidí matku naprosto stejně jako já a odřízla se v dospělosti od matky úplně a další ze sester bohužel zdědila nejspíš tuto povahu a bude pokračovat v matčiných stopách. Což mě neskutečně mrzí, protože sestra má dvě děti, dokonce dceru, která bude možná zažívat to, co my). V dětství jsem občas měla pochybnosti, že vše není v úplném normálu, ale měla jsem takový respekt k mámě, že jsem skoro neodvážila pomyslet na to, že by byla ona ta špatná, nebo, že by něco dělala špatně. Vždy se dělala úžasnou, neomylnou a prostě skvělou. Do určitého věku, jsem to asi žrala. V dospělosti, když jsem se osamostatnila s partnerem a porodila syna, mi začalo spousta věcí docházet. Na štěstí i přes její věčnou manipulaci a nenávisti ke světu, žiji dnes spokojený život a miluji svého partnera a syna nadevše. Tento článek sedí do puntíku a do posledního písmene na mou matku. Jsem nesmírně šťastná, že se tímto tématem někdo zabývá. Vždycky jsem si myslela, že jsem divná já a že jsem citlivka, která si stěžuje na něco, co ani neexistuje. Dnes je to jinak a tento článek. mně ještě víc utvrdil v mém dlouhodobém přesvědčení o matce a dovedl mně k pochopení ještě dalších věcí. Děkuji moc

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Kristýna | 26. 2. 2021 20:45 | reakce na Feministka - 21. 1. 2021 15:00

Mně to přišlo ohromně čtivé a výstižné, plné příkladů a citací. Takhle si populárně naučný článek představuju. Tudíž fakt netuším, proč zrovna Vás toto čtení nebaví.

+10
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Zuzana | 16. 2. 2021 18:20

Ďakujem za článok, našla som v ňom kus svojej mamy.

Moja mama je typ perfekcionalistky (neakceptovali sa iné známky ako jednotky, vždy som musela byť upravená, usmievavá, domácnosť musela byť tip-top, lebo veď to je vizitka dievčaťa), ale to nebolo to najhoršie.

Celé detstvo som trpela tým, že som nebola pre svoju mamu dosť dobrá (občas som priniesla zo školy dvojku, na loptové hry som nepoužiteľná, celú základnú a strednú školu som bola dosť veľkým introvertom a výzorovo nevýrazná, zdalo sa jej, že nedostatočne pomáham v domácnosti... to boli všetko elementy, ktoré využívala, aby mi vyhadzovala na oči, že som nemožná, neschopná, nepekná, neobľúbená atď.). Keď som doniesla zo školy nejakú dvojku, bola som blbá a vhodná len na to, aby som "celý život umývala hajzle", keď som ako jediná z triedy zvládla maturitu na jazykovej strednej škole na čisté jednotky a zároveň mala aj samé jednotky na vysvedčení, vyhadzovala mi na oči, že neviem nič iné, iba učiť sa.... Keď si potrebovala vybiť zúrivosť, občas si udrela, bežne prekrúcala to, čo som povedala a vysmievala sa mi, žalovala na mňa môjmu otcovi (pričom neraz zavádzala), urážala ma, ponižovala, štvala ma proti môjmu bratovi atď.
Celé tie roky som to vnímala nejako neurčito a nevedela som prísť na to, kde vo mne je problém, len som z toho bola neskutočne nešťastná. Vyslobodením pre mňa bola moja prvá práca, kde som mala dobrých kolegov, ktorí mi ako prví povedali, že moja matka nie je normálna (vtedy sa mi poriadne uľavilo). Od vtedy sme sa s mamou ešte x-krát pohádali, keď mi vykrikovala nejaké blbosti, no od vtedy už to bolo oveľa lepšie - vedela som, že ja nie som tá, ktorá je "vadná".
Keď si to uvedomím celé spätne, jediný liek na narcistickú matku, ktorý sa mne osvedčil, je "odstrihnúť sa" - musela som sama seba presvedčiť, že "ju vlastne nemám až tak veľmi rada" a že "ju vlastne k životu nepotrebujem". Urážky potom boleli oveľa menej. Okrem toho je dôležité naučiť sa nezdieľať informácie - síce je za to na mňa naštvaná, že jej nikdy nič o svojom živote nepoviem (a ak sa náhodou niečo dozvie, tak veľmi neskoro), ale čo nevie, to nemôže použiť proti mne a to je super. Pomaly spejeme do toho režimu, že sa doma ukážem menej často ako u svokrovcov (domov to mám 50 km, k svokrovcom 300) a teda mi usilovne vyhadzuje na oči, že na vlastnú rodinu kašlem, ale keďže ju celý zvyšok rodiny okrem mňa bez problémov trpí a ustupuje jej (a len ja som za čiernu ovcu), nejak nemám vôľu niečo na tom meniť. Som zmierená s osudom nehodnej dcéry a je mi tak strašne fajn.

+15
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Mala zirafka | 11. 2. 2021 13:55

Dekuji za clanek. :) Jak pisete, uz jsem se s tim vyrovnala, odtruchlila, a beru svou matku takovou, jaka je. Jinou nemam a ziju si svuj zivot. Trvalo mi to zhruba 30 let meho zivota pochopit, ze chyba opravdu nebude (jen) ve mne, ale ze proste moje vlastni matka me do jiste miry nenavidi a zavidi mi. Je tezke s timto vedomim zit, ale jak si jednou uvedomite, ze sve stesti, vztahy i spokojenost mate ve svych rukou a nicich jinych, jde se s tim srovnat a povznest se nad to.

+14
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana | 9. 2. 2021 20:06

Bingo, opravdu. Až po půl století mého života jsem dostala konkrétní, věcnou a výstižnou odpověď na mé trápení v oblasti vztahů nejen s matkou. Tak výstižné. Děkuji.

+9
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Kristýna | 27. 1. 2021 9:27

Dekuji za článek, jsem moc rada ze se vice a vice mluvi o psychologii. I ja mam zkusenost z rodiny, u nas se jednalo o moji babicku z maminy strany. Bohuzel jsme asi od mych 14 let bydlely spolu. Ta se meustale navazela a navazi do mamy, vsechny popsané situace mi probleskuji jako prozite zkusenosti a prozitky. Nechapala jsem dlouho ty silne emoce ktere mama prozivala, hadali jsme se. Babi ji pomlouvala a nasazovala mi do hlavy co vse mama dela spatne a jak je neschopna, a jak ona to zvládá, a ja jako loutka jsem to zopakovala mámě. Muselo to byt pro ni hrozne, ale me to nedochazelo... A az v puberte, kdy mi skoncilo "hajene obdobi" jsem na vlastni kuzi zazila jak se umi babi chovat. Asi to byl slaby odvar oproti tomu co si zazila máma, ale mohu rict, ze nam jeji vmesovani, pomluvy, agrese, nenavist narusily vztahy. Ale taky nas tehdy stmelily, protoze mamka vynalozila vynalozila veskerou svou energii aby me chranila pred tou agresivitou. Jak slovni tak fyzickou. Nekdy kdyz nasi babi dosly argumenty, doslo na tahani za vlasy, skrabani nehty, proste kdyz ji clovek chtel ignorovat a odejit pred jejimi slovnimi vypady, nenechala ho a vystartovala. Tenkrát jsem se odstěhovala. Bydlim pryc, na navstevy ji nezvu, osobni informace nerikam, vidime se jen kdyz obcas prijedu za mamou. Stale obcas dochazim za psycholozkou a psychiatrem, beru leky na uzkost. Takovou silu ma tohle chovani, jeji vliv zdaleka nekonci u jedné generace. Ze vsech se snazim nebyt jako ona.

Chapu ze nekteri na tento ckanek nahlizi jako na prehnany, ale neni, jen kdo to sam nezazil nikdy to nemuze pochopit, kdyz vyrustate v milujicim prostredi, nedokazete pochopit jak kazdy vas den je boj o preziti, kazdy den se cítíte ohrozeni, jako by vedle vas bylo porad bylo co vas muze zranir, nikdy si poradne neodpocinete, zoufale touzite po klidu a odpocinku, ale porad citite to vycerpani. Je mi tricet, odstehovala jsem se 100 km od puvodniho domova, za pritelem od ktereho konecne citim lasku a zazemi a poprve ve svem zivote je citim uvolnene, schopna a ochotna neco budovat, bez stracgu ue o to prijdu, bez pocitu viny, ze vsechno delam spatne. Obcas na me ty pocity dolehnou, ale je to pomalu slabsi a pomalu prichazim na to kdo jsem a co chci a jak chci zit...

+33
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Marika | 25. 1. 2021 23:52

Je mi osmadvacet a teprve loni jsem si uvědomila, že matka mě v pubertě psychicky týrala, protože jsem prostě byla snadná oběť - řvala na mě, dělávala mi naprosto absurdní scény kvůli blbinám, vyčítala mi kdeco, obviňovala mě a někdy mě i bila, jelikož si tak na mě vybíjela frustraci z jiných lidí, z práce a především ze sebe, ne protože jsem za něco reálně mohla. Dělala to, protože jsem byla zkrátka její dítě, člověk, který byl na ní ze zákona závislý, odkázaný na ni. Zneužívala svoje postavení vůči mně, svou autoritu (kterou poměrně rychle právě proto ztratila) a mou lásku k ní (která taky časem vyprchala).

Se začátkem puberty taky začala spousta narážek na vzhled, právě ona jako první člověk v mém okolí upozornila na to, že mi začínají růst prsa. Obratem jsem se dozvěděla, že budu "tlustá po babičce". Spolu se všudypřítomnou sexualizací a objektivizací ženského těla mohla za to, že jsem trpěla anorexií, byť naštěstí nepříliš vážně především díky zásahu oné "tlusté" babičky a jiných lidí.

V listopadu jsem se s matkou šíleně pohádala a zcela s ní přerušila kontakt. Dnes je to pro mně toxický člověk, který si neustále stěžuje na druhé a na všechna možná příkoří a ústrky (protože za všechno špatné mohou druzí) a zároveň každou chvíli vyžaduje pozornost a sebeutvrzení zvnějšku. Jí se musí všechno chválit, druhé lidi je v její přítomnosti nutné zase zásadně nechválit, protože i sebepozitivnější zmínku o druhém vztáhne na sebe a ve své choromysli si to vyloží jako skrytý útok. V listopadu jsem od ní pro jednou chtěla projev uznání naivně slyšet já, protože toho se mi od ní celé roky nedostává, leda jen v přítomnosti druhých, kdy se chlubí mými úspěchy, jako by to snad byly (přinejmenším částečně) její úspěchy, když si dala tu práci a vychovala mě (totéž dělá se sestrou, o té už se taky "ví", že "má nohy po babičce", ale pokud je v něčem dobrá, tak právě protože v tom, v čem je po matce, případně proto, že ji k tomu matka vede!). Vyslechla jsem si, že moje snaha nestojí za nic a že po dvou letech práce na projektu by teda čekala lepší výsledek, ona by už dávno měla hotovo. Tehdy mi došlo, jak moc mi musí závidět, když je něco takového jako rodič vůbec schopná říct. Vždyť rodič má své dítě v prvé řadě podporovat, stejně jako skutečný učitel.

V menším to zažívám i od tchýně. Od té jsem si zase o Vánocích vyslechla, že v mém věku byla poloviční, že jsem neschopná, že jsem tohle a támhleto. Paradoxně to zatím bolí víc než od vlastní matky, od které jsem se citově už hodně odpoutala, natolik, že si už nevyčítám, že nejsem "dobrou dcerou". Tak ještě mi zbývá zapracovat na tom, abych byla v pohodě s tím, že zřejmě nebudu ani "dobrou snachou". Hodně mě ale mrzí, že kvůli přerušení styků a matčině indoktrinaci nejspíš nebudu v důsledku věcí ani dobrou starší sestrou.

+22
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucie J. | 25. 1. 2021 16:39

Díky za článek. Nejen za skvělý rozbor problému, ale hlavně za praktické rady. Už dlouho zjišťuji, že mi pomáhá se od matky citově odpoutat, ale zároveň mi v tom bránily výčitky (jsem špatná dcera, co se nechce mámě svěřovat) a skrytá kapička naděje, že kdybych přece jen zkusila to a to, máma by mě třeba nakonec začala mít ráda. Je to samozřejmě nesmysl a děkuji Vám, že to vykládáte tak, jak to je.

+16
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Linda | 24. 1. 2021 22:59 | reakce na Feministka - 21. 1. 2021 15:27

Není to tím, že téma znáte a je to pro vás opakování?

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Zuzana | 24. 1. 2021 18:35 | reakce na Feministka - 21. 1. 2021 15:00

Jestli vy nejste přesně takový typ narcistky, o které se píše.

Snad se cítíte po svém výlevu lépe...

+18
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

JŽŠMRJ | 23. 1. 2021 22:18 | reakce na Linda - 23. 1. 2021 20:21

Normálně Heroine nekomentuju, ale teď už mi to přišlo tak legrační, jak se pod každým článkem ozve spousta trpitelek kterých se to týká, že jsem se musela ozvat :D

-25
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Linda | 23. 1. 2021 20:21 | reakce na JŽŠMRJ - 23. 1. 2021 12:44

Vy jste ta, co pravidelně trollí Heroine na FaceBooku?

+11
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Pavlína | 23. 1. 2021 17:52 | reakce na Karla - 21. 1. 2021 3:03

Jako by jste to napsali podle mojí matky, dodnes navštěvuji psychology a léčitelé, ale i na ni došlo, vzala si narcistu, který je stokrát horší než ona..... asi jí to přeju

+8
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Z. | 23. 1. 2021 13:39 | reakce na JŽŠMRJ - 23. 1. 2021 12:44

Rozepsala jsem nekolik odpovedi, ale ten vas komentar je tak zoufale hloupy a generalizujici, ze se spokojim jen s palcem dolu. Mejte se hezky a moc vam preju, abyste si v zivote nasla lepsi zabavu nez chodit v sobotu odpoledne diskutovat na weby, kterymi evidentne pohrdate.

+20
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu


Zobrazit další