Diskuze k článku:

Když matka dceři závidí

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Karla | 21. 1. 2021 3:03

Děkuji za nejlepší článek, který jsem kdy četla. Do svých 40 let jsem se trápila a snažila se získat lásku matky. Prakticky všechno popsané jsem prožila. Když jsem něco uvařila, dělaly se jí boule za ušima jak jí chutnalo, pak řekla, že jsem se moc nevycajchnovala a pomlouvala mě, že neumím vařit. Když jsem se vdala do paneláku, měla řeči, jak hnusné je bydlení v paneláku a že tam mám lautr h. co na práci. Když jsme si postavili, tvrdila, že dům je hnusný a nelíbí se jí, mé děti byly u ní haranti. Chtěla pořád někam vozit - neměla řidičský průkaz. Samozřejmě všude říkjala, jak jsem mizerná řidička. Přitom v autě hned usnula a zavalila mi řadicí páku.... Navenek byla milující babička. Z dědictví po otci mi nic nevydala a všechny nemovitosti užívala s její milovanou dcerou, mou sestrou, kterou svou "láskou" zabila. Z mnoha milionového dědictví vydědila jak mě, sestru i všechna vnoučata. Před tím se postarala, aby skončily v dětském domově. Dědictví mělo připadnout jejím 8 sourozencům, které také pomlouvala a jejich děti nesnášela. Marně jsem si lámala hlavu, jakou duševní chorobou mohla trpět, protože z psychiatrických nemocí to bylo ode všeho trochu. Ale tento článek opravdu uhodil hřebík na hlavičku.

+114
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Feministka | 21. 1. 2021 15:00

Mam pocit ze do Heroine uz muze psat opravdu kazdy.
Cetla jsem vas rada, ale to co predvadite v poslednim pulroku je alarmujici. Skoro to vypada, jako kdyby kazdy clovek s nazorem ci odbornosti mohl psat clanky.
Nemohl. Novinarina je tezka vec.
V tomto pripade je to opakujici se scenar: autorka ma zajimave tema, tematu rozumi ale absolutne neumi psat. I kdyz je tema zajimave, tak tady po druhem odstavci usinam, ztracim pozornost, text me vubec nebavi.
Prosim redakci o to, aby takova temata psali ti, kteri umi psat. Tedy novinarky a novinari. Skoda dobreho media a tematu..

-139
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Martina | 20. 7. 2021 18:04 | reakce na Lucie J. - 25. 1. 2021 16:39

Žádné sveřování!!! Nakonec by vás stejně trumfla,protože její problémy jsou vic a navíc jste nevdecna,že ji je ještě předělávat.a nakonec se budete špatně cítit vy.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Honey lemon | 29. 4. 2021 8:15

Toto keby som čítala skôr. A ja som si myslela, že som len nejaká vadná, neschopná a nevďačná dcéra a ono nás takýchto žije viac. Ďakujem za článok

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tereza | 25. 4. 2021 23:14

Mám přesně takovou matku - jediné co opravdu pomohlo, abych nasla sama sebe a vnitřně se narovnala a uzdravila, bylo chodit na psychoterapie - dlouhodobě a mezitím ukončit veškerý kontakt s narcistní matkou. Necítím k ní absolutně nic a i po letech si vždy vzpomenu na to, jak jsem šťastná, že se s ní nestýkám a že k ní nemám žádné pouto. Takový "nerodič" si z mé strany mou lásku a pomoc, v čemkoliv, nezaslouží. A že jsem ztratila i kontakt s částí rodiny, kteří jsou v jejím okolí? To mě také nevadí, protože vím, že jsou to lidé, kteří jsou jednoduše manipulovatelní a s takovýma už nemám společnou životní cestu.

+9
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Gade | 4. 4. 2021 17:30

Ďakujem za prínostný článok o NPD.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Echinacea | 6. 3. 2021 10:12 | reakce na Boss - 21. 1. 2021 20:07

Na webu i na Facebooku tyhle "hejtry" v diskusích zásadně mažu. K tématu nemají co říct, jde pouze o osobní útoky - přesně takové, jaké popisuje autorka psycholožka u narcistů - jak se zde krásně odkopávají! Nicméně jejich nenávistné výkřiky pouze vyvolávají další emoce a poselství článku se tak kalí. Každá diskuse by měla mít nějakou úroveň a "hejtři" z ní - záměrně? - dělají stoku. Prosím redakci, aby promyslela zásady diskuse na webu, nenávistné výkřiky tohoto typu do diskuse na úrovni skutečně nepatří.

Článek je jinak perfektní a je skvělé pojmenovávat zkušenosti, které mnozí zažívají a mohou se tak vyrovnat s toxickým působením jednoho nebo obou rodičů, díky za to.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Wendy | 2. 3. 2021 16:17 | reakce na Marika - 25. 1. 2021 23:52

"Kdo nas miluje, ten nas nema potrebu zranovat." Neodvozujte si pocit vlastni hodnoty od lidi, kteri Vas zjevne nemiluji, to byste byla nestastna cely zivot! Mejte rada sama sebe a ty, kdoz Vas nezranuji :)

+10
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Wendy | 2. 3. 2021 16:09 | reakce na Zuzana - 16. 2. 2021 18:20

Opatrne s tim pocitem vitezstvi, ze kdyz nesdilite informace, nemuze Vas pomluvit. Tez jsem si to 30 let myslela... nez mi svagrova prozradila pikantnosti (jak z filmu pro pametniky), ktere byla nucena o mne od svatby poslouchat. A ze to byly ohavnosti! Takze kdo nic nevi, vymysli si alespon pomluvy. Ted uz se svagrovou take vime, proc jsme neustale obe slysely: "Ale to ji nesmis rict, ze tohle o ni vis! Ona neni normalni a urcite by..."

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Nikola | 26. 2. 2021 23:04 | reakce na JŽŠMRJ - 23. 1. 2021 12:44

Mým názorem je, že člověk, který obětuje svůj čas na to, aby vypustil za každou cenu jakýkoliv zbytečný negativismus.... je bohužel zahořklý a zřejmě i nespokojený sám se sebou nebo s tím, jaký žije život. Je mi to líto.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Martina | 26. 2. 2021 22:53

Jsem pro začátek neskutečně překvapená, kolik lidí zažívá nebo zažívalo to co já. Vyrůstala jsem s matkou převážně sama. Moje sestry jsou starší a brzy se z bytu odstěhovaly (Jedna ze sester, vidí matku naprosto stejně jako já a odřízla se v dospělosti od matky úplně a další ze sester bohužel zdědila nejspíš tuto povahu a bude pokračovat v matčiných stopách. Což mě neskutečně mrzí, protože sestra má dvě děti, dokonce dceru, která bude možná zažívat to, co my). V dětství jsem občas měla pochybnosti, že vše není v úplném normálu, ale měla jsem takový respekt k mámě, že jsem skoro neodvážila pomyslet na to, že by byla ona ta špatná, nebo, že by něco dělala špatně. Vždy se dělala úžasnou, neomylnou a prostě skvělou. Do určitého věku, jsem to asi žrala. V dospělosti, když jsem se osamostatnila s partnerem a porodila syna, mi začalo spousta věcí docházet. Na štěstí i přes její věčnou manipulaci a nenávisti ke světu, žiji dnes spokojený život a miluji svého partnera a syna nadevše. Tento článek sedí do puntíku a do posledního písmene na mou matku. Jsem nesmírně šťastná, že se tímto tématem někdo zabývá. Vždycky jsem si myslela, že jsem divná já a že jsem citlivka, která si stěžuje na něco, co ani neexistuje. Dnes je to jinak a tento článek. mně ještě víc utvrdil v mém dlouhodobém přesvědčení o matce a dovedl mně k pochopení ještě dalších věcí. Děkuji moc

+14
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martina | 26. 2. 2021 22:50

Jsem pro začátek neskutečně překvapená, kolik lidí zažívá nebo zažívalo to co já. Vyrůstala jsem s matkou převážně sama. Moje sestry jsou starší a brzy se z bytu odstěhovaly (Jedna ze sester, vidí matku naprosto stejně jako já a odřízla se v dospělosti od matky úplně a další ze sester bohužel zdědila nejspíš tuto povahu a bude pokračovat v matčiných stopách. Což mě neskutečně mrzí, protože sestra má dvě děti, dokonce dceru, která bude možná zažívat to, co my). V dětství jsem občas měla pochybnosti, že vše není v úplném normálu, ale měla jsem takový respekt k mámě, že jsem skoro neodvážila pomyslet na to, že by byla ona ta špatná, nebo, že by něco dělala špatně. Vždy se dělala úžasnou, neomylnou a prostě skvělou. Do určitého věku, jsem to asi žrala. V dospělosti, když jsem se osamostatnila s partnerem a porodila syna, mi začalo spousta věcí docházet. Na štěstí i přes její věčnou manipulaci a nenávisti ke světu, žiji dnes spokojený život a miluji svého partnera a syna nadevše. Tento článek sedí do puntíku a do posledního písmene na mou matku. Jsem nesmírně šťastná, že se tímto tématem někdo zabývá. Vždycky jsem si myslela, že jsem divná já a že jsem citlivka, která si stěžuje na něco, co ani neexistuje. Dnes je to jinak a tento článek. mně ještě víc utvrdil v mém dlouhodobém přesvědčení o matce a dovedl mně k pochopení ještě dalších věcí. Děkuji moc

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Kristýna | 26. 2. 2021 20:45 | reakce na Feministka - 21. 1. 2021 15:00

Mně to přišlo ohromně čtivé a výstižné, plné příkladů a citací. Takhle si populárně naučný článek představuju. Tudíž fakt netuším, proč zrovna Vás toto čtení nebaví.

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Zuzana | 16. 2. 2021 18:20

Ďakujem za článok, našla som v ňom kus svojej mamy.

Moja mama je typ perfekcionalistky (neakceptovali sa iné známky ako jednotky, vždy som musela byť upravená, usmievavá, domácnosť musela byť tip-top, lebo veď to je vizitka dievčaťa), ale to nebolo to najhoršie.

Celé detstvo som trpela tým, že som nebola pre svoju mamu dosť dobrá (občas som priniesla zo školy dvojku, na loptové hry som nepoužiteľná, celú základnú a strednú školu som bola dosť veľkým introvertom a výzorovo nevýrazná, zdalo sa jej, že nedostatočne pomáham v domácnosti... to boli všetko elementy, ktoré využívala, aby mi vyhadzovala na oči, že som nemožná, neschopná, nepekná, neobľúbená atď.). Keď som doniesla zo školy nejakú dvojku, bola som blbá a vhodná len na to, aby som "celý život umývala hajzle", keď som ako jediná z triedy zvládla maturitu na jazykovej strednej škole na čisté jednotky a zároveň mala aj samé jednotky na vysvedčení, vyhadzovala mi na oči, že neviem nič iné, iba učiť sa.... Keď si potrebovala vybiť zúrivosť, občas si udrela, bežne prekrúcala to, čo som povedala a vysmievala sa mi, žalovala na mňa môjmu otcovi (pričom neraz zavádzala), urážala ma, ponižovala, štvala ma proti môjmu bratovi atď.
Celé tie roky som to vnímala nejako neurčito a nevedela som prísť na to, kde vo mne je problém, len som z toho bola neskutočne nešťastná. Vyslobodením pre mňa bola moja prvá práca, kde som mala dobrých kolegov, ktorí mi ako prví povedali, že moja matka nie je normálna (vtedy sa mi poriadne uľavilo). Od vtedy sme sa s mamou ešte x-krát pohádali, keď mi vykrikovala nejaké blbosti, no od vtedy už to bolo oveľa lepšie - vedela som, že ja nie som tá, ktorá je "vadná".
Keď si to uvedomím celé spätne, jediný liek na narcistickú matku, ktorý sa mne osvedčil, je "odstrihnúť sa" - musela som sama seba presvedčiť, že "ju vlastne nemám až tak veľmi rada" a že "ju vlastne k životu nepotrebujem". Urážky potom boleli oveľa menej. Okrem toho je dôležité naučiť sa nezdieľať informácie - síce je za to na mňa naštvaná, že jej nikdy nič o svojom živote nepoviem (a ak sa náhodou niečo dozvie, tak veľmi neskoro), ale čo nevie, to nemôže použiť proti mne a to je super. Pomaly spejeme do toho režimu, že sa doma ukážem menej často ako u svokrovcov (domov to mám 50 km, k svokrovcom 300) a teda mi usilovne vyhadzuje na oči, že na vlastnú rodinu kašlem, ale keďže ju celý zvyšok rodiny okrem mňa bez problémov trpí a ustupuje jej (a len ja som za čiernu ovcu), nejak nemám vôľu niečo na tom meniť. Som zmierená s osudom nehodnej dcéry a je mi tak strašne fajn.

+12
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Mala zirafka | 11. 2. 2021 13:55

Dekuji za clanek. :) Jak pisete, uz jsem se s tim vyrovnala, odtruchlila, a beru svou matku takovou, jaka je. Jinou nemam a ziju si svuj zivot. Trvalo mi to zhruba 30 let meho zivota pochopit, ze chyba opravdu nebude (jen) ve mne, ale ze proste moje vlastni matka me do jiste miry nenavidi a zavidi mi. Je tezke s timto vedomim zit, ale jak si jednou uvedomite, ze sve stesti, vztahy i spokojenost mate ve svych rukou a nicich jinych, jde se s tim srovnat a povznest se nad to.

+10
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana | 9. 2. 2021 20:06

Bingo, opravdu. Až po půl století mého života jsem dostala konkrétní, věcnou a výstižnou odpověď na mé trápení v oblasti vztahů nejen s matkou. Tak výstižné. Děkuji.

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Kristýna | 27. 1. 2021 9:27

Dekuji za článek, jsem moc rada ze se vice a vice mluvi o psychologii. I ja mam zkusenost z rodiny, u nas se jednalo o moji babicku z maminy strany. Bohuzel jsme asi od mych 14 let bydlely spolu. Ta se meustale navazela a navazi do mamy, vsechny popsané situace mi probleskuji jako prozite zkusenosti a prozitky. Nechapala jsem dlouho ty silne emoce ktere mama prozivala, hadali jsme se. Babi ji pomlouvala a nasazovala mi do hlavy co vse mama dela spatne a jak je neschopna, a jak ona to zvládá, a ja jako loutka jsem to zopakovala mámě. Muselo to byt pro ni hrozne, ale me to nedochazelo... A az v puberte, kdy mi skoncilo "hajene obdobi" jsem na vlastni kuzi zazila jak se umi babi chovat. Asi to byl slaby odvar oproti tomu co si zazila máma, ale mohu rict, ze nam jeji vmesovani, pomluvy, agrese, nenavist narusily vztahy. Ale taky nas tehdy stmelily, protoze mamka vynalozila vynalozila veskerou svou energii aby me chranila pred tou agresivitou. Jak slovni tak fyzickou. Nekdy kdyz nasi babi dosly argumenty, doslo na tahani za vlasy, skrabani nehty, proste kdyz ji clovek chtel ignorovat a odejit pred jejimi slovnimi vypady, nenechala ho a vystartovala. Tenkrát jsem se odstěhovala. Bydlim pryc, na navstevy ji nezvu, osobni informace nerikam, vidime se jen kdyz obcas prijedu za mamou. Stale obcas dochazim za psycholozkou a psychiatrem, beru leky na uzkost. Takovou silu ma tohle chovani, jeji vliv zdaleka nekonci u jedné generace. Ze vsech se snazim nebyt jako ona.

Chapu ze nekteri na tento ckanek nahlizi jako na prehnany, ale neni, jen kdo to sam nezazil nikdy to nemuze pochopit, kdyz vyrustate v milujicim prostredi, nedokazete pochopit jak kazdy vas den je boj o preziti, kazdy den se cítíte ohrozeni, jako by vedle vas bylo porad bylo co vas muze zranir, nikdy si poradne neodpocinete, zoufale touzite po klidu a odpocinku, ale porad citite to vycerpani. Je mi tricet, odstehovala jsem se 100 km od puvodniho domova, za pritelem od ktereho konecne citim lasku a zazemi a poprve ve svem zivote je citim uvolnene, schopna a ochotna neco budovat, bez stracgu ue o to prijdu, bez pocitu viny, ze vsechno delam spatne. Obcas na me ty pocity dolehnou, ale je to pomalu slabsi a pomalu prichazim na to kdo jsem a co chci a jak chci zit...

+28
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Marika | 25. 1. 2021 23:52

Je mi osmadvacet a teprve loni jsem si uvědomila, že matka mě v pubertě psychicky týrala, protože jsem prostě byla snadná oběť - řvala na mě, dělávala mi naprosto absurdní scény kvůli blbinám, vyčítala mi kdeco, obviňovala mě a někdy mě i bila, jelikož si tak na mě vybíjela frustraci z jiných lidí, z práce a především ze sebe, ne protože jsem za něco reálně mohla. Dělala to, protože jsem byla zkrátka její dítě, člověk, který byl na ní ze zákona závislý, odkázaný na ni. Zneužívala svoje postavení vůči mně, svou autoritu (kterou poměrně rychle právě proto ztratila) a mou lásku k ní (která taky časem vyprchala).

Se začátkem puberty taky začala spousta narážek na vzhled, právě ona jako první člověk v mém okolí upozornila na to, že mi začínají růst prsa. Obratem jsem se dozvěděla, že budu "tlustá po babičce". Spolu se všudypřítomnou sexualizací a objektivizací ženského těla mohla za to, že jsem trpěla anorexií, byť naštěstí nepříliš vážně především díky zásahu oné "tlusté" babičky a jiných lidí.

V listopadu jsem se s matkou šíleně pohádala a zcela s ní přerušila kontakt. Dnes je to pro mně toxický člověk, který si neustále stěžuje na druhé a na všechna možná příkoří a ústrky (protože za všechno špatné mohou druzí) a zároveň každou chvíli vyžaduje pozornost a sebeutvrzení zvnějšku. Jí se musí všechno chválit, druhé lidi je v její přítomnosti nutné zase zásadně nechválit, protože i sebepozitivnější zmínku o druhém vztáhne na sebe a ve své choromysli si to vyloží jako skrytý útok. V listopadu jsem od ní pro jednou chtěla projev uznání naivně slyšet já, protože toho se mi od ní celé roky nedostává, leda jen v přítomnosti druhých, kdy se chlubí mými úspěchy, jako by to snad byly (přinejmenším částečně) její úspěchy, když si dala tu práci a vychovala mě (totéž dělá se sestrou, o té už se taky "ví", že "má nohy po babičce", ale pokud je v něčem dobrá, tak právě protože v tom, v čem je po matce, případně proto, že ji k tomu matka vede!). Vyslechla jsem si, že moje snaha nestojí za nic a že po dvou letech práce na projektu by teda čekala lepší výsledek, ona by už dávno měla hotovo. Tehdy mi došlo, jak moc mi musí závidět, když je něco takového jako rodič vůbec schopná říct. Vždyť rodič má své dítě v prvé řadě podporovat, stejně jako skutečný učitel.

V menším to zažívám i od tchýně. Od té jsem si zase o Vánocích vyslechla, že v mém věku byla poloviční, že jsem neschopná, že jsem tohle a támhleto. Paradoxně to zatím bolí víc než od vlastní matky, od které jsem se citově už hodně odpoutala, natolik, že si už nevyčítám, že nejsem "dobrou dcerou". Tak ještě mi zbývá zapracovat na tom, abych byla v pohodě s tím, že zřejmě nebudu ani "dobrou snachou". Hodně mě ale mrzí, že kvůli přerušení styků a matčině indoktrinaci nejspíš nebudu v důsledku věcí ani dobrou starší sestrou.

+18
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucie J. | 25. 1. 2021 16:39

Díky za článek. Nejen za skvělý rozbor problému, ale hlavně za praktické rady. Už dlouho zjišťuji, že mi pomáhá se od matky citově odpoutat, ale zároveň mi v tom bránily výčitky (jsem špatná dcera, co se nechce mámě svěřovat) a skrytá kapička naděje, že kdybych přece jen zkusila to a to, máma by mě třeba nakonec začala mít ráda. Je to samozřejmě nesmysl a děkuji Vám, že to vykládáte tak, jak to je.

+13
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Linda | 24. 1. 2021 22:59 | reakce na Feministka - 21. 1. 2021 15:27

Není to tím, že téma znáte a je to pro vás opakování?

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Zuzana | 24. 1. 2021 18:35 | reakce na Feministka - 21. 1. 2021 15:00

Jestli vy nejste přesně takový typ narcistky, o které se píše.

Snad se cítíte po svém výlevu lépe...

+16
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

JŽŠMRJ | 23. 1. 2021 22:18 | reakce na Linda - 23. 1. 2021 20:21

Normálně Heroine nekomentuju, ale teď už mi to přišlo tak legrační, jak se pod každým článkem ozve spousta trpitelek kterých se to týká, že jsem se musela ozvat :D

-19
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Linda | 23. 1. 2021 20:21 | reakce na JŽŠMRJ - 23. 1. 2021 12:44

Vy jste ta, co pravidelně trollí Heroine na FaceBooku?

+9
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Pavlína | 23. 1. 2021 17:52 | reakce na Karla - 21. 1. 2021 3:03

Jako by jste to napsali podle mojí matky, dodnes navštěvuji psychology a léčitelé, ale i na ni došlo, vzala si narcistu, který je stokrát horší než ona..... asi jí to přeju

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Z. | 23. 1. 2021 13:39 | reakce na JŽŠMRJ - 23. 1. 2021 12:44

Rozepsala jsem nekolik odpovedi, ale ten vas komentar je tak zoufale hloupy a generalizujici, ze se spokojim jen s palcem dolu. Mejte se hezky a moc vam preju, abyste si v zivote nasla lepsi zabavu nez chodit v sobotu odpoledne diskutovat na weby, kterymi evidentne pohrdate.

+17
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

JŽŠMRJ | 23. 1. 2021 12:44 | reakce na Z. - 23. 1. 2021 9:36

Každý server má svoje typické čtenáře. A ti zdejší budou asi ty pověstné "feministky třetí vlny", které za celý život zažily jen ústrky a příkoří. Což je spíš charakteristika osobnosti než objektivní skutečnost. Já už jsem samozřejmě jako každý zažila taky různé nepříjemné věci, ale že by to na mě nechalo nějaké celoživotní stopy a zahřklost, to ani náhodou.

-27
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Dana | 23. 1. 2021 9:52

Tento článek byl pro mě úžasným prozřením. Už před lety jsem si uvědomila, že má matka s lidmi manipuluje. Rozpoznala jsem jednotlivé projevy, ale pořád mi to nějak nedávalo smysl. S otázkou " Co z toho může mít?" jsem se potýkala dlouho. Až tento článek mi naplno otevřel oči. Asi jsem si to musela přečíst, protože si uvědomuji jak jsem nechápala, jak matka může nepřát štěstí svému vlastnímu dítěti. Až to jednoduché slovo závist, které vlastně do té doby takhle prostě nezaznělo, to dalo všechno dohromady.
Všichni se kterými jsem se radila ohledně mého vztahu s matkou mi tvrdili, že to s ní musím napravit. Přerušila jsem s ní všechny kontakty, už před nějakým rokem. Teď už vím, že nemusím. Všechny instinkty o tom, že je to tak dobře a žije se mi bez ní v mém životě lépe, byly naprosto správné.

+28
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Z. | 23. 1. 2021 9:36 | reakce na JŽŠMRJ - 22. 1. 2021 11:25

Lol, a nenapadlo vas treba, ze clanek rozkliknou a nasledne komentuji lidi, kteri maji k tematu co rict? Ze zena, ktera ma s matkou dobry vztah, ho treba ani nebude cist a s nejvetsi pravdepodobnosti nebude komentovat, kdyz k tomu nema co rict. Je prece logicke, ze se k tomu vyjadri lide, kteri s tim maji zkuseNost. To je jak divit se, ze vsichni lido v diskuzi o autech maji auto a ridi.

+29
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Nikola | 22. 1. 2021 22:20 | reakce na Feministka - 21. 1. 2021 15:00

A zde máme rovnou jednu praktickou ukázku za kterou děkujeme!

+12
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Janka | 22. 1. 2021 17:50

Článek mně jen utvrzoval, že s mámou jsem to neměla vůbec snadné, stále jsem slyšela, že jsem byla odjakživa dítě obtížné.Jako miminko uplakaná, obtěžující.Jako školák - starší bratr byl jednička.A tak když přišla návštěva jsem byla před ní kritizována.V dospělosti bratra přede mnou chválila a na mně zbyla kritika.Bratrovi zase opačné.Pred mými dětmi se snažila devalvovat mou autoritu rodiče,pomlouvala mne.pred partnerem a jemu doslova podlézala,jak stárla začala si mé děti kupovat penězi.Jednou jsem byla moc hubená,jindy jsem se zase nevkusně oblékala a poslední perličkou v mých 57 letech - máš vrásky, dělej s tím něco.Byli u toho i jiní lidé, když se mně její známí plali na věci, kterým jsem rozumněla.Vynadala mi, že jsem hloupá a odjakživa jsem byla a ty věci nemohu chápat (mám maturitu).Starala jsem se o ní po těžké mrtvici, postavila ji opět na,,nohy,, a pak si lékařce stěžovala, že jsem ji týrala.Od ní se lásky nikdy nedočkám. Co je v článku napsáno je bohužel pravda a pro toho kdo něco takového zažil a zažívá není nudný.
.

+25
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Natália | 22. 1. 2021 17:12

Ďakujem že niekto konečne vytiahol aj túto tému a popísal v podstate prípad mojej matky a mňa. ponaučenie: nestavat sa rodičmi pokiaľ chcú spôsobovať toto utrpenie svojim deťom . Také matky si neuvedomujú že v nich samých je chyba a že to majú ísť okamžite riešiť so psychologičkou a dať pokoj svätý decku nech sa vyvíja!! Dojebat výchovu je asi ten najväčší hriech.

+20
Reagovat | Citovat | Nahlásit

JŽŠMRJ | 22. 1. 2021 11:25 | reakce na Boss - 21. 1. 2021 20:07

Nemyslím, že by ubývali čtenáři, spíš je složení čtenářstva takové zvláštní :-) Tady se v diskusi ukázalo, kolik čtenářek pochází z psychopatických rodin ze kterých mají doživotní vážné psychické potíže, o diskusi vedle je zase hejno ženských ze samého ekonomického dna, pro které je 20 Kč měsíčně závratná, téměř nedostupná částka, na jiné diskusi zase vyjde najevo, že byly všechny v mládí zneužívané...

-27
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu


Zobrazit další