Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Když matka dceři závidí

Pavla Koucká | 21. 1. 2021 | 65 komentářů | Seriál o narcismu | 32 712

Zdroj: Shutterstock

Ne všichni rodiče přejí svým dětem to nejlepší. Bohužel jsou i rodiče nepřející, žárliví a závistiví. Závidět mohou cokoliv: od mládí a vzhledu přes vztahy, možnosti, schopnosti a dovednosti až po postavení, peníze či třeba náladu.

Pohádkovou předlohou závistivé matky je Sněhurčina macecha. Tolik své dceři závidí její krásu, že se rozhodne sprovodit ji ze světa. Macecha ve Sněhurce je pohádkově „zlá“. V lidských příbězích se závist dítěti objevuje typicky v rámci narcistické poruchy osobnosti.

V běžném pochopení bývá narcista vnímán jako člověk, který si o sobě hodně myslí, má sám sebe velmi rád. Podstata narcistické poruchy je však trochu jinde. Tak, jako se mytický Narcis nezamiloval do sebe samého, ale do svého krásného obrazu, i u narcistického člověka jde o obraz-ideál, který na sobě miluje a k němuž se upíná. Nápadná namyšlenost zastírá vážné pochybnosti o sobě samém, jež ve svém nitru chová, ale za žádnou cenu je nechce (ani sám sobě) přiznat. Vše, co se s ideálem neslučuje, vytěsňuje či projikuje na druhé. Slupka jeho grandiozity musí být neustále leštěna, jinak hrozí tím, že se jako skleněný palác s rachotem zřítí a objeví se obrovská vnitřní prázdnota.

Narcistický rodič je tak zahlcen potvrzováním falešného sebeobrazu, že i vlastní dítě zneužívá za tímto účelem. Shazuje je, znevažuje a ze všeho možného obviňuje — čímž si dokazuje svou moc, inteligenci či neomylnost. Nesnese, aby ho dítě v něčem předčilo — a má-li k tomu dítě předpoklady, sžíravě mu je závidí. Pro malé děti jsou rodiče mírou všech věcí, a pokud se druhému rodiči či jiné vlivné blízké osobě nepodaří dítě ochránit, zažívá spoustu duševní bolesti a do dospělosti vchází se silně poškozeným sebevědomím a sebeúctou.

Narcismus se týká rodičů obou pohlaví a trpí jím děti obou pohlaví, v článku se však zaměřuji primárně na vztah dcery s narcistickou matkou. Je to proto, že dcer narcistických matek ve své poradenské a terapeutické praxi potkávám více než synů a dětí narcistických otců. Nedokážu posoudit, do jaké míry je dán rozdíl tím, že nedostatek mateřské lásky je ještě bolestnější, než nedostatek lásky otcovské, a do jaké jde o to, že otcové nedokázali (možná kvůli někdejší soudní praxi svěřování dětí po rozvodu matkám) dítě chránit před matkou manipulátorkou tak účinně, jako se to dařilo matkám, když byl manipulátorem otec.

Závist normální a patologická

Poslední šance přispět svobodným matkám v nouzi. Pomáhejte s Heroine a Partners!

Ve sbírce na pomoc samoživitelům v nouzi, kterou Heroine a Partners spustili začátkem ledna, se sešlo úžasných šest set tisíc korun! Spolumajitelé Partners, Petr Borkovec a Radim Lukeš, se zavázali každý váš vklad až výše jednoho milionu ztrojnásobit; každou vaši korunu doplní dvěma korunami ze svého. Je to pomoc, která má smysl.

Každý z vás, kdo bude mít chuť pomoci, může posílat své finanční dary na transparentní účet 8892162/0800, který jsme si čistě pro tenhle účel nechali zřídit u České spořitelny. Na co půjdou peníze? Na nákup jídla, léků, školních pomůcek a čehokoliv dalšího, na co už samoživitelům na konci měsíce nezbývá. Jak a komu budeme peníze posílat nám pomůže rozhodnout Nora Fridrichová, se kterou jsme o pomoci samoživitelkám mluvili ve velkém rozhovoru v listopadovém čísle časopisu Heroine.

Závist je přirozenou lidskou vlastností, jež se objevuje ve vzdálenějších, ale i v blízkých vztazích. Běžně však jde o závist toho typu, kdy si přejeme něco, co má druhý, nicméně to přejeme i jemu. Takováto závist v nás vyvolává lítostivé pocity, nicméně neubližuje a může mít i pozitivní důsledky: motivuje nás ke snaze či nějaké změně, její přiznání může dokonce sbližovat.

Mírnější pocity závisti se běžně vyskytují i v láskyplných vztazích včetně vztahu rodiče k dítěti. Může se projevit třeba v povzdechu: „Děti, vy vůbec nevíte, jak dobře se máte!“ Když takovou závist u svých rodičů či u sebe samých zaznamenáme, nemusíme se lekat. Důležité je, že převažuje přání dobrého, podpora a láska.

Jenže vedle této — řekněme nevinné — závisti existuje i závist sžíravá, nepřející, zlá. Jde o velmi nepříjemnou emoci, jež v sobě obvykle obsahuje též složku hněvu a nenávisti. Závist narcistických osob je tohoto typu. Sněhurčina macecha byla závistí tak zahlcena, že se rozhodla dívky zbavit. Narcistické matky své dcery obvykle nelikvidují jako macechy v pohádkách, nicméně jim všelijak jinak ubližují. Svou závist nikdy nepřiznají, projevuje se většinou nepřímo: zlobou, obviňováním, výčitkami, ponižováním, hostilními výpady či drobnými naschvály.

— „Moje matka se neustále naváží do mých květin. Myslím, že je to proto, že sama není schopná se o žádnou starat, umořila i kaktus. A tak kdykoli přijede, nadává, jak to tady mám hnusně zarostlé, mám prý radši kytky než lidi atd. A chodí kolem nich tak, že často nějakou zlomí či přišlápne.“

Někteří a některé však dokáží svému dítěti tak nepřát, že mu i házejí klacky pod nohy.

„Když jsem se hlásila na vysokou školu, rodiče mi to všelijak ztěžovali. Otec prohlašoval, že ztrácím čas, stejně se tam nedostanu, a i kdyby, tak oni mě rozhodně živit nebudou. A matka pořád vymýšlela, s čím jim musím pomoct, namísto abych se ,flákala s knížkami‘. Najednou bylo potřeba vymalovat, provést generální úklid, ušít záclony… Když jsem se pak přece dostala, matka okamžitě obvolávala známé, a oba si nechávali gratulovat. Mně samotné ale ani jedním slovem nepoblahopřáli, nic.“

Čím dál sžíravější

Dokud je dítě malé a závislé, své rodiče miluje, obdivuje a ničím je nezastiňuje. To narcistickému rodiči dělá dobře, závist není drážděna. Ostatně ani v pohádce neměla macecha se Sněhurkou do jejích sedmi let problém. Až tehdy začala Sněhurka svou krásou macešin narcismus ohrožovat. Podobně i v reálném životě hraje čas proti rodiči: zatímco dcera roste do krásy, z té matčiny zub času kousek po kousku neúprosně ukusuje. A podobně je to i s dalšími schopnostmi: dítě sílí, je čím dál rychlejší a bystřejší, zatímco rodiči síly ubývají.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Závidět potomkovi lze kde co: od vzhledu přes mládí, vztahy, možnosti, spokojenost, dobrou náladu… a časem třeba i důvěru potomků, postavení, peníze. Patrně kvůli tomu, jak je pro narcistického člověka důležitý obraz, to, jak v přeneseném i doslovném významu slova vypadá, způsobuje, že právě mládí a krása je často záviděnou komoditou. Pro narcistku totiž není důležité, co má uvnitř, ale jak se jeví navenek. U dcery naopak matka brání, aby se krása projevila: schválně ji přecpává, nevkusně obléká a stříhá, zavírá ji doma.

Sžíravost závisti ovlivňuje též zrcadlo: matka zuří tím víc, čím více si dceřiny krásy okolí všímá. Jakž takž ještě zvládá komplimenty, v nichž je zahrnuta a kde je vyzdvižena její úloha: „Jako sestry.“ / „Krásná po mamince.“ / „Povedla se ti.“ Nedokáže ale unést, je-li chválena pouze dcera. Zaslechnutí takové poznámky dokáže matce zkazit náladu, začne být kousavá a může mít potřebu za každou cenu obrátit pozornost na sebe; dokonce i pokud jde o dcery narozeniny či dokonce svatbu!

Prohlédnout patologii narcistického rodiče je zvenčí téměř nemožné. Vše zraňující se totiž děje v soukromí. Společenský obraz je pro narcistu tak důležitý, že si dává velký pozor, aby se navenek jevil jako příkladný pečovatel. Má plná ústa řečí, jak své dítě miluje, co vše pro ně dělá, chlubí se jeho úspěchy. Vyniká ve schopnosti skrývat či přerámovat i vyložené poškozování dítěte. Pokud narcistická matka dceru přecpává či drží doma, zaobalí to do pláštíku péče a starostlivosti. Muzikálně nadanému dítěti není dovoleno hrát na hudební nástroj oficiálně proto, že by „rušilo sousedy“. Pohybově nadanému není dovoleno sportovat, aby se nezranilo. Častou výmluvou též je, že na vytouženou činnost „nejsou peníze“.

Jediným, kdo mívá šanci nahlédnout, oč skutečně jde, je druhý rodič. Jenže život s narcistou je i pro partnera takové peklo, že to vydrží jen málokdo, a též narcista vydrží jen s málokým. Zůstávají téměř výhradně osobnosti slabé a závislé, zvyklé hledat chybu vždy u sebe; vzácně se stane, že si sednou dva narcisté, kteří se vzájemně podporují. Další komplikací je žárlivost narcistického rodiče.

Žárlivost, sestra závisti

Narcistická matka musí být z principu ve středu rodiny, vše se musí točit kolem ní. Na vztahy mezi jednotlivými členy rodiny žárlí. Obvykle vyžaduje, aby se veškeré informace a kontakty děly skrze ni. Ty, které se jí nehodí, zamlčí, jiné naopak zveličí či upraví. Pomlouvá a zasévá nesváry. Jedna klientka třeba vzpomínala, jak jí matka radila, když se jí něco povedlo, aby to neříkala sestře, protože ta by jí to „jenom záviděla.“ Až po letech zjistila, že to samé říká i sestře. Obě to velmi mrzelo, protože si nezáviděly, ale uvěřily matce, že ta druhá taková je.

— „Až v dospělosti mi došlo, že můj vztah s tátou rozbila máma. Prostě nesnesla, když jsme měli něco jen spolu. Vzpomínám, jak mi ještě jako malé četl. Přitulila jsem se k němu, zavřela oči, zaposlouchala se a bylo mi tak hezky! Vzápětí ale začala matka třískat nádobím a čím dál tím víc prudit, že má táta jít dělat to a tamto, až nakonec knížku zaklapl a šel dělat, co mu řekla. Později, to mi mohlo být tak šest sedm, mě začala obviňovat, že jsem ,úchylná‘, když jsem si třeba sedla tátovi na klín. Nevěděla jsem přesně, co to znamená, ale pochopila jsem, že se mám stydět a začala se táty stranit.“

— „Moje máma žárlí ještě teď. V létě jsme s manželem pozvali tátu s námi na dovolenou na kola. Máma kolo nesnáší, tak jsme jí na stejnou dobu zařídili lázně. Ale ta scéna, že zveme tátu, a jí ne! Nemáme ji rádi, chceme ji vyšoupnout, přejeme si její smrt. Hystericky plakala, hyperventilovala, chtěla si volat záchranku. Táta pak řekl, že s námi nepojede, a máma se okamžitě uklidnila.“

Sedmero rad

Dětství bylo, jaké bylo, patrně už jste dospělá a možná se ptáte, jak se nyní k narcistické matce vztahovat. Pokud vám matka nepřeje, pokud ji sžírá závist, pokud přijede, jen aby vám vyčítala, z něčeho vás obviňovala a všelijak jinak vám ubližovala, nejlepším řešením často bývá minimalizovat kontakt. Tam, kde to z různých důvodů udělat nechcete či nemůžete, například proto, že by to znamenalo přerušení kontaktu též s otcem či dalšími členy rodiny, mohou vám být užitečné následující rady.

1) Uvědomte si, že závistivý rodič často kritizuje právě to, co závidí. Pokud vám matka závidí mládí a krásu, patrně slýcháte, jak máte nemožné vlasy, příšerné šaty, jste vyhublá anebo tlustá… Pokud je objektem závisti třeba váš domov, bude si vymýšlet, co vše je na něm špatné: nepraktický nábytek, hloupé rozvržení pokojů, ošklivé koberce, židle, na kterých se „nedá sedět“… Počítejte s tím. Nevyčerpávejte se vysvětlováním, oponováním či obhajováním. Pokrčte rameny nebo zvolte jednoduchou neutrální odpověď: „Je to možné.“ „Škoda, že se ti nelíbí.“ „Nám to stačí.“

Stává-li se to pro vás nesnesitelné, prostě odejděte, nebo monolog rázně ukončete: „Přestaň s tím!“ Musíte přitom být — nebo se alespoň v tu chvíli v očích rodiče jevit — silnější, než on.

2) Chovejte se zdvořile, formálně a neutrálně. Matku vždy pozdravte, její stesky vyslechněte. Můžete dát najevo účast a pochopení, nicméně nezapadejte do soucitu.

3) Vyhýbejte se srovnávání. A to i v pozitivním smyslu. Koktejl vztahovačnosti a grandiozity a zároveň pochybností o sobě samé způsobí, že i naprosto nevinná či dokonce pozitivní poznámka je vnímána jako útok:

— „Dneska ti to sluší.“ — „Chceš říct, že jindy mi to jako nesluší!?“

— „Vypadáš dobře, myslím, že jsi trošku zhubla.“ — „Jinými slovy jsem byla tlustá a vypadala jsem příšerně. To ti teda pěkně děkuju. Zkazila jsi mi náladu na celý den.“

— „Máš hezky sladěné oblečení.“ — „Já už si holt na sebe nemůžu natáhnout cokoli — jako Někdo! — a vypadat dobře. To se tak Někdo má!“

4) Zkazky narcistické matky berte s rezervou. Jsou motivovány potřebou povýšit se nad vámi a s realitou mívají málo společného. „Když přijede moje máma na návštěvu, je to pro mě hrozný stres: uklízím, vařím, peču… a stejně vždy najde něco, co není dostatečně uklizené nebo připravené. A pořád mi vykládá, jak ona to zvládala s přehledem a bez pomoci, když jsme byli malí: chodila s námi každý den ven, vždycky měla uklizeno a ještě po večerech studovala. Když jsem o tom mluvila s tetou, smála se a řekla mi, že mámě nesmím všechno věřit. Jednak jí prý chodila denně pomáhat babička, a o studiu neví nikdo nic.“ 

5) Nepouštějte si matku k tělu, a to jak v rovině doslovné, tak v přenesené: nechávejte mezi sebou a jí určitý prostor, ještě lépe i něčím vyplněný: stoleček, židle… Pokud možno, nezůstávejte s narcistickou matkou o samotě. Případně si můžete mezi sebou a jí představovat zábranu dle vlastního výběru. Americká psycholožka Nina Brown dokonce ve své knize Když narcisté zestárnou radí s agresivním rodičem neudržovat oční kontakt. „Můžete se zaměřit na jeho čelo těsně nad očima, na nos nebo někam do prostoru za uchem. Rodič si toho možná všimne a nějak to okomentuje, v tom případě se mu na zlomek vteřiny podívejte do očí, ale delší oční kontakt s ním neudržujte,“ píše Brown. V každém případě se narcistické matce nesvěřujte a o svých blízkých (například vlastních dětech či manželovi) neříkejte nic negativního.

6) Pečujte o sebe: učte se sebelásce, rozvíjejte sebevědomí, vnitřní sílu. Rozvíjejte svůj partnerský vztah, vztah k vlastním dětem, přátelské vztahy.

7) Vzdejte snahy o to, aby matka uznala váš pohled na věc. Přijměte skutečnost, že lásku od narcistické matky prostě nedostanete. Nedostanete ani uznání, nikdy pro ni nebudete dost dobrá. Neusilujte o to. Smiřte se s tím, oplačte to a odtruchlete. Citově se odpoutejte.

K napsání článku mě přiměla skutečnost, že téma nedostatku rodičovské, a zejména mateřské lásky je u nás stále ještě tabuizováno; chceme věřit, že všichni rodiče své děti milují a dělají pro ně první poslední. Bohužel: není tomu tak. Velká většina rodičů své děti sice opravdu upřímně miluje a hezky o ně pečuje, nejsou to však všichni rodiče. To, že se o tématu nemluví, způsobuje, že se děti manipulativních a závistivých rodičů setkávají velmi často s nepochopením, a v dospělosti i s odsouzením za svůj odmítavý přístup k nim. Mějme pro ně větší pochopení.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Česko potřebuje prezidentku Danuše Nerudová, Lenka Bradáčová, Miroslava Němcová – ženy, o kterých se v souvislosti s kandidaturou mluví nejčastěji. Rut Kolínská, kterou na prezidentský post doporučoval Václav Havel. Adéla Šípová, která převálcovala své soupeře v boji o senátorské křeslo. Která z nich by se vám na Hradě líbila nejvíc? Vyzpovídali jsme pětici „prezidentek“ z titulní strany.
  • Feministická knihovnička Spolu s autorkami z knihovny Gender Studies jsme připravili přehled titulů, které formovaly ženské hnutí v jeho jednotlivých fázích. Od Vlastního pokoje přes Druhé pohlaví až po Ovoce poznání. Které knihy k nám stále živě promlouvají?
  • A pokud neumřela, pracuje dodnes „Čím víc pracujete, tím jste lepší. A o to víc chcete pracovat, protože zpětná vazba vám čechrá ego. A tak tomu přizpůsobíte celý svůj život,“ píše Michelle Losekoot v článku, ve kterém se každý workoholik zděšeně pozná. Jak se zbavit závislosti na práci ve společnosti, která výkon tak adoruje? A jak zjistíte, že máte problém?
  • Metafory našich životů Vyjasněme si pojmy, které zaznívají v diskusi o genderové nerovnosti. Skleněný strop, děravé potrubí, neviditelná práce… Pokud si nebudeme rozumět, těžko se na něčem můžeme dohodnout.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 65 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Karla | 21. 1. 2021 3:03

Děkuji za nejlepší článek, který jsem kdy četla. Do svých 40 let jsem se trápila a snažila se získat lásku matky. Prakticky všechno popsané jsem prožila. Když jsem něco uvařila, dělaly se jí boule za ušima jak jí chutnalo, pak řekla, že jsem se moc nevycajchnovala a pomlouvala mě, že neumím vařit. Když jsem se vdala do paneláku, měla řeči, jak hnusné je bydlení v paneláku a že tam mám lautr h. co na práci. Když jsme si postavili, tvrdila, že dům je hnusný a nelíbí se jí, mé děti byly u ní haranti. Chtěla pořád někam vozit - neměla řidičský průkaz. Samozřejmě všude říkjala, jak jsem mizerná řidička. Přitom v autě hned usnula a zavalila mi řadicí páku.... Navenek byla milující babička. Z dědictví po otci mi nic nevydala a všechny nemovitosti užívala s její milovanou dcerou, mou sestrou, kterou svou "láskou" zabila. Z mnoha milionového dědictví vydědila jak mě, sestru i všechna vnoučata. Před tím se postarala, aby skončily v dětském domově. Dědictví mělo připadnout jejím 8 sourozencům, které také pomlouvala a jejich děti nesnášela. Marně jsem si lámala hlavu, jakou duševní chorobou mohla trpět, protože z psychiatrických nemocí to bylo ode všeho trochu. Ale tento článek opravdu uhodil hřebík na hlavičku.

+111
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Feministka | 21. 1. 2021 15:00

Mam pocit ze do Heroine uz muze psat opravdu kazdy.
Cetla jsem vas rada, ale to co predvadite v poslednim pulroku je alarmujici. Skoro to vypada, jako kdyby kazdy clovek s nazorem ci odbornosti mohl psat clanky.
Nemohl. Novinarina je tezka vec.
V tomto pripade je to opakujici se scenar: autorka ma zajimave tema, tematu rozumi ale absolutne neumi psat. I kdyz je tema zajimave, tak tady po druhem odstavci usinam, ztracim pozornost, text me vubec nebavi.
Prosim redakci o to, aby takova temata psali ti, kteri umi psat. Tedy novinarky a novinari. Skoda dobreho media a tematu..

-132
Reagovat
Naše tipy