Skrze dítě ukájí svoji touhu po moci. Narcistický rodič dokáže rozvrátit psychiku na roky dopředu

„Až v dospělosti mi došlo, že můj vztah s tátou rozbila máma. Prostě nesnesla, když jsme měli něco jen spolu. Vzpomínám, jak mi ještě jako malé četl. Přitulila jsem se k němu, zavřela oči, zaposlouchala se a bylo mi tak hezky! Vzápětí ale začala matka třískat nádobím a čím dál tím víc prudit, že má táta jít dělat to a tamto, až nakonec knížku zaklapl a šel dělat, co mu řekla. Později, to mi mohlo být tak šest sedm, mě začala obviňovat, že jsem ,úchylná‘, když jsem si třeba sedla tátovi na klín,“ popsala psycholožce Pavle Koucké jedna z jejích klientek. Jako dítě narcistické osobnosti si v dětství prožila traumata, která byla schopná pojmenovat až o mnoho let později.

Takových zkušeností už Koucká ve své praxi vyslechla spoustu. Častěji se prý setkává s oběťmi narcistických matek, přestože tato porucha osobnosti postihuje obě pohlaví. Závist, kterou klientka Koucké tak vystihla, je pro matky-narcistky typická. Často se týká třeba vzhledu nebo mládí, u dospělých dětí pak peněz nebo vztahů s okolím. Pro narcistické matky je nejdůležitější, jak se jeví navenek. Navíc nesnesou, aby je někdo předčil, i když se jedná o vlastní dítě.

To se pak učí rodiče především nedráždit a svoje emoce upravovat či potlačovat na základě emocí rodiče. Potomek se snaží, aby se rodič nezlobil, aby nebyl smutný. Ten si mezitím na manipulaci dítětem ukájí svoji touhu po moci nad druhými. Koucká ve čtyřech dílech svého seriálu o narcismu pro Heroine popisuje, co si tyto děti nesou do života. Potomci narcisů a narcisek se často motají začarovaném v kruhu: nevěří si a vyhledávají toxické partnerské vztahy. Se zraňujícími zkušenostmi se ale dá pracovat.

„Chtěla bych poděkovat za sérii článků o narcistických matkách (rodičích) od Pavly Koucké. Když před dvěma (skoro třema) rokama články vyšly, upoutalo mě, jak jsem v tom začala nacházet vlastní zkušenosti (obviously). Nikdy předtím mě nic takového o mojí matce nenapadlo, u nás byl ‚strašák‘ vždycky táta, proti kterému (jak už dneska vím) nás celý život měla jako spojence. Na základě těchto uvědomění jsem začala chodit na terapie, které jsem dlouhé roky odkládala, ale o to víc jsem padala do nehezkých míst. Na terapii jsem začala odkrývat spoustu věcí, které popisujete ve článku a jsou velmi plíživé,“ reagovala na seriál prostřednictvím e-mailu jedna ze čtenářek.

Pozitivní je, že přes všechny překážky se dětem narcistů většinou podaří dospět, odstěhovat se a prožitá traumata zahojit. Celý proces sice trvá roky (nejlépe se mu daří v láskyplném vztahu), ale není nemožný. Pokud jste se tedy s rodičovskou manipulací a ponižováním potýkali, neznamená to, že vás utržené rány musejí provázet po zbytek života. Ani to, že budete nevědomky podobně ubližovat vlastním dětem, jak se potomci narcistů často obávají. Mýtus, že člověk není schopen dát, co sám nedostal, totiž neplatí.