Diskuze k článku:

Co mě moje dvouletá dcera naučila o feminismu

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

| 27. 11. 2020 10:46

Asi se k tomu musím vyjádřit a rád si poslechnu protinázor, ale přijde mi, že se zase hledají problémy tam, kde nejsou.

Příběh jedna - sestřička se zeptala an pohlaví kvůli barvě zavinovačky. Napadlo Vás někdy, že jsou matky, které to řeší přesně obráceně a tu růžovou pro holčičku prostě chtějí? Že jsou to naučené vzorce chování dané společností - ano jsou. No a? Kdo určil, že je to špatně? Vážně ta růžová zavinovačka tak ublíží?
Možná se mohla sestřička zeptat, jakou barvu chcete a pan Houdek mohl odpovědět, že je mu to jedno.

Příběh dva - identifikace pohlaví dítěte na pískovišti dle oblečení. No, pokd to dítě není nahé, tak jak to má cizí člověk, zvlášť třeba u ročního dítěte poznat? Taky se mi to stalo několikrát, ale rozhodně jsem se tím necítil pohoršen. Prostě za dané situace je oblečení rozlišovacím znakem, tečka. Nikdo naštěstí nenutí pana Houdka oblékat své dítě dle pohlaví (a tak je to správně), ale pohoršovat se nad tím, že v takovou chvíli někdo určí pohlaví dítěte špatně?? Vážně? Pak se můžeme bavit o tom, že děti jsou do určitého věku asexuální a měly by se nazývat zájmenem TO. Třeba by se to panu Houdkovi líbilo více.

Příběh s hlazením po hlavičce - naprosto souhlasím, cizí ženská nemá co šahat na dítě. Ale jak to sakra souvisí s feminismem? Kdyby to byl clapeček, tak ji nechá?

Výchova ke konsentu - z článku není jasné, jak moc je to myšleno, ale zažil jsem už to, že se s dítětem diskutuje o všem - a tohle dopadne rozmazleným frackem. Pokud je to myšleno tak, že dítě musí vždycky dát souhlas ohledně svého těla, k tomu není co vytknout. Ovšem jen do té chvíle, než si dítě u doktorky postaví hlavu, pak holt konsent nekonsent. Dítě má mít hranice a autoritu.

K příbehu s pískovištěm můžu jenom souhlasit.

+141
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Petr Novák | 27. 11. 2020 7:52

Z dcerky vyroste transka a tatínek s maminkou budou štěstíčkem bez sebe :D

-79
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Petra Šimáková | 11. 12. 2020 12:10 | reakce na Covid19 BOSS - 27. 11. 2020 10:54

Už mě trochu nudí používání slova normální v pozitivním smyslu a feministka v negativním smyslu. Normální je jen nějaký společenský průměr a představa, kterou ve výsledku nenaplňuje vlastně nikdo. Ad feministka - nejdřív si rozmyslete, pro vás feminismus znamená a až pak na něj nadávejte.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petra Šimáková | 11. 12. 2020 12:05 | reakce na Crimus - 28. 11. 2020 10:55

Co znamená mít rovnoprávnost normálně? Všichni tu píší nějaké své představy, které jsou do velké míry produktem toho, v čem byli vychovaní a na co jsou zvyklí. A považují to pro ně za normální. Ale to, na co jsme zvyklí nemusí být nutně dobré.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petra Šimáková | 11. 12. 2020 12:00 | reakce na Daniela - 28. 11. 2020 13:13

A to je právě ten probém. Proč ty matky chtějí růžovou... ?

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petra Šimáková | 11. 12. 2020 11:59 | reakce na Vik. S. - 28. 11. 2020 21:12

A je růžová holčičí a modrá klučičí? Kdo to určil aproč to máme následovat? To je oč tu běží. Nemůže se sestra zeptat (jakou chce barvu i potom maminky)? Tohle je celé dost jednoduše komplikované (včetně postavení sester a fungování nemocnic, což sem teď nepatří) a přemýšlet o tom, nejen používat automatismy, je celkem podstatné.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petra Šimáková | 11. 12. 2020 11:48 | reakce na maro - 29. 11. 2020 16:10

K tomu můžu říct jen to, že dané ženy asi netuší, co feminismus vlastně je.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Zac | 10. 12. 2020 8:38

paneboze ty musis byt kreten

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

umfa | 2. 12. 2020 8:53 | reakce na Rozárka - 27. 11. 2020 12:56

Ale né. Feminismus je přece nasr?nost žen na celý svět za to, že jsou ženy, nic hlubšího za tím nehledejte.

-3
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr C. | 2. 12. 2020 3:48 | reakce na Irena - 27. 11. 2020 8:00

Neřekl bych, že se Harry plete. Vidím to kolem sebe. Oba popsané typy - jak otloukánky, tak hysterické slepice, produkuje tzv. ženská výchova.
Otázka je, jak to myslel, že mezi dětmi nedělá rozdíly.

Tady jsou dva odlišné principy, mezi kterými je třeba najít rovnováhu:
1) Všechny děti mám stejně rád, nemůžu jedno upřednostňovat a jiné zavrhovat jenom kvůli pohlaví. Razím zásadu, že dneska je dobré umět všechno a tak učím kluky vařit (dcera už to umí) a dceru rozumět autu, aby věděla kam se co nalévá, jak si to má zkontrolovat, proč a jak se auto chová a co je třeba k tomu, aby spolehlivě jezdilo.
2) Beru ohled na to, že holčičky jsou přeci jenom jiné než kluci a sotva jsem zjistil, že budeme mít holčičku, tak jsem se o tu jinakost začal intenzivně zajímat, abych něco ve výchově nepokazil. Zajímám se dodnes, proto jsem ostatně tady.
Neskromně se domnívám, že se mi ta výchova celkem povedla.
Z dcerky není ani hysterická agresivní slepice, ani ušlápnutá puťka, ale slušně leč asertivně vystupující slečna. Po maturitě si sháněla místo a v jedné firmě ji pochválili, že má na svůj věk překvapivě dospělé vystupování. To zahřálo u srdce nejen ji, ale i mě, když mi to vyprávěla.

Na zastřelení je rodič typu otce z Pelíšků, který svojí ženě a dceři pořád předhazoval, že má holku a ne syna. Tam nebylo řečeno, proč neměli více dětí a knížku jsem nečetl. V každém případě to měl dotyčný v sobě během prvního roku života dcery překousat a sežrat. A už o tom nemluvit, minimálně ne před ní (od toho jsou hospody a kamarádi, aby si člověk ulevil a vypovídal se). Je nesmysl jí to celý život otloukat o hlavu, kor v pubertě. To tu holku muselo hrozně trápit, že tatínkovi není dost dobrá, protože je holka, za což nemůže a nedá se to změnit.

-1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr C. | 2. 12. 2020 2:33 | reakce na Michaela - 28. 11. 2020 23:32

Co mám odpozorované, není to až tak striktní. H
Holčiček, které baví ,,klukovské " hry je spousta. Stačí se kolem sebe rozhlédnout.
Méně je kluků, které baví ,,holčičí" věci. Nebo se s tím více schovávají, aby nebyli terčem posměchu.
Protože holčičce, která si staví z kostek nebo ze stavebnice (případně provozuje jiný ,,klukovský" typ zábavy) se nikdo nesměje, spíš je pochválena za šikovnost. Dcera si jako malá stavěla z Lori a později z Lega, to ji drží dodnes. Jí to už nekupujeme, ale pomáhá malému bráškovi se stavěním toho, co dostal on. A vesele s ním paří Minecraft - z jeho iniciativy. Od puberty se na ní ta ženská složka osobnosti projevuje výrazně více a inklinuje sama od sebe k růžovým a červeným barvám oblečení a má snahu se čančat. Proč ne? Na tom není nic špatného, až na barvení vlasů to nepřehání. Horší by bylo, kdyby o sebe nedbala. Ráda vaří a peče.

Malý má v devíti letech taky zálibu ve vaření a pečení - v neděli dělal pizzu, jenom s minimální dopomocí, minulý týden se zas rozhodl, že si udělá k snídani jednohubky, umí si udělat míchaná vajíčka, opéct špekáčky aj. O různých těstovinách nemluvě. Nejoblíbenější pořad v televizi kromě pohádek - Masterchef Junior.
Někdo se tomu diví, ale proč? Vaření je tvůrčí činnost, proč by ho to nemohlo bavit.

U kluka se když byl malý projevovala nápodoba po sestře v tom, že si vzal její kočárek, dal tam polštářek, položil panenku, přikryl peřinkou (potud nápodoba) - a na to naskládal autíčka a kostky co do kočárku vešlo a jezdil s tím po bytě - přirozená inklinace k náklaďáku. Ten měl samozřejmě taky, ale venku na dvoře. Dcera mívala v pískovištním věku taky svůj náklaďák a kromě běžného způsobu použití v něm vozila kočky - přirozená inklinace ke kočárku.
Osobně nevidím žádný problém ani v tom, dyž si dětí hledají zábavu ,,podle pohlaví" ani v tom, když si hrají s něčím ,,z druhé strany". Když nedělají žádné vylomeniny, nic neničí a nikomu neubližují tak co.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr C. | 2. 12. 2020 2:00 | reakce na Crimus - 28. 11. 2020 11:11

No jo, ze socdemáků se už za Paroubka stala taková oranžová ODS. Od té doby jedou spíše liberální střed.
Sranda je, že čtyři pidistrany, které si říkají pravicové jedou ten liberální střed taky.
Kdybych měl ukázat na pravicovou stranu u nás, tak jsou to Svobodní.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr C. | 1. 12. 2020 19:29 | reakce na Rozárka - 27. 11. 2020 12:36

Nechci se přít o terminologii, ale v praxi vidím něco jiného.
Ty akční holky, se kterými je taková zábava a chlapi (a kluci) je mají v takové oblibě, protože se nechovají jako princezničky a nekazí zábavu, se zpravidla k feministkám nehlásí.
Nevidí k tomu důvod, jim je mezi chlapama dobře, protože chlapi si žen a dívek, se kterými nejsou problémy váží a spíš se jim snaží zalíbit a jsou rádi, že je mezi sebou mají.

K feminismu se hlásí ty ženy a dívky, které svým chováním či zjevem odpuzují nejen muže, ale často i jiné ženy a pobývat v jejich blízkosti je pociťováno jako nepříjemné, což jim okolí občas dá najevo. Některé si uvědomí, že chyba je v nich a začnou se sebou něco dělat. Když vydrží, tak je kolektiv přijme a je po problému. Z těch se feministky nestávají.
Jednu takovou kolegyni, která měla kvůli nezájmu světa o ni a kvůli životní bezradnosti náběh na feministku jsem kdysi vyhecoval, ať jede s náma na vodu (tehdy jsem byl ještě mladý, relativně štíhlý a tmavovlasý). Místy z nás byla na prášky, protože to byla série neuvěřitelných příhod na hony vzdálených tomu, co zažívala předtím, ale ve zdraví to přežila a za pár měsíců jsem ji uviděl, jak se tulí k bráchovi mého kámoše. Pak jsem ji x let neviděl a když jsem ji potkal, tak už spolu měli dvě děti. Zřejmě jí došlo, že když přežila pět dní s náma na vodě, tak už ji tento svět nemá čím zaskočit a vylezla ze své ulity na světlo. Jak se říká, co člověka nezabije, to ho posílí a poté, co se člověk ze zážitku vzpamatuje, tak si začne sám sebe více vážit a víc si věřit, protože ví že to zvládl. Zároveň získá i mnoho zážitků, které může vyprávět a tím se stane pro okolí zajímavým. Děvče prostě vycítilo šanci a chopilo se jí.
V jedné firmě měli přípravářku, která byla takový ramenatý babochlap, měla i takový spíše chlapský obličej a malé prsa, ale měla nádherně modré oči, hezký hlas, uměla se usmívat na svět a chovat se k lidem okolo sebe normálně. Stačilo to k tomu, aby ji lidé brali a v kolektivu byla oblíbena. Jak to měla v osobním životě jsem nezjišťoval.
Nedávno jsem ji potkal a je furt stejně vysmátá a v pohodě.

Noa pak zbývají ty ženy a dívky, které kvůli své povaze, často zmršené špatnou výchovou své okolí odpuzují a neumí si najít k lidem kolem sebe cestu, nebo jenom k úzkému kroužku stejně postižených. O takové krávy samozřejmě nestojí ani chlapi a vyhýbají se jim obloukem.
Ony si nepřipustí, že chyba je především v nich, že člověk musí jít světu naproti a něco ostatním lidem nabídnout, aby se s nimi ti lidé cítili dobře. Nechovat se k ostatním jako k blbcům, kteří jí nejsou hodni, netvářit se povýšeně, kysele nebo otráveně, na to není nikdo zvědavý. I introvertní člověk může být platným členem kolektivu, když si v něm dokáže najít svoje místo.

Margaret Thatcherová kdysi prohlásila, že feministky jsou ženy, které by chtěly něco dostat, aniž by pro to musely něco udělat.
A vo tom to je.

-4
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr C. | 1. 12. 2020 18:31 | reakce na Lenka - 29. 11. 2020 18:46

No a zrovna v mém technickém oboru muži převažují velmi a opak je pravdou.
Jsme vděčni za každou šikovnou holku nebo paní, která svojí práci rozumí a dělá ji dobře. Nikdo je nikam neupozaďuje, pokud narážejí na nějaké limity, tak jsou to jejich osobní.
Spíš se stává, že ty méně schopné se snaží zvýšit svoji užitečnost v očích vedení donášením, podlézáním (což dělají i někteří méně schopní chlapi), no a některé jdou i dále. To už je dle povahy dotyčné. Na minulém pracovišti jsme takovou paní měli - Tornádo Lou hadr.

Není důvod, proč by žena nemohla zastávat vedoucí funkci, pokud na to má schopnosti a povahu. Musí to tzv. umět s lidma, přičemž řídit skupinu chlapů je obecně lehčí než skupinu žen.
Spolužák dělá v Brně správce hotelu a řídí mj. i skupinu 12 uklízeček a pokojských.
Tvrdí, že když na vojně jako absík velel četě (27-30lidí), kde byla polovina Maďarů a cikánů, tak to bylo lehčí.
Byl jsem svědkem i toho, jak cca 30-tiletá žena ve vedoucí funkci měla omotaný svůj mančaft vesměs starších chlapů okolo prstu, ti chlapi by se pro ni přerazili a udělali cokoliv, co jí na očích viděli. Prostě to s nima uměla (a byla to kočka).
Na mém současném působišti je vedoucí skupiny montérů paní před důchodem a chlapi si ji nemohou vynachválit, jak se o ně stará. Ona umí být i dosti rázná a nedělá jí problém vynadat některému vedoucímu, když něco zmastí.
Nás kdysi v rámci reorganizace přiřadili do skupiny, kde šéfovala holka, která byla mladší než my, o hlavu menší, padesát kilo i s botama. Ale ohromně ambiciózní.
Po pár počátečních kontraverzích pochopila, že nám nemusí hýbat rukama jako té svojí původní sestavě, že nám stačí umožnit, abychom mohli pracovat a my už víme, co máme dělat a jak. Potom už žádné problémy nebyly a v pohodě to fungovalo.

Projel jsem si v hlavě všechny svoje zaměstnání a nevzpomněl jsem si na žádné, kde by se vedení nebo ostatní pracovníci nějak vozili po ženách.
Spíš bývá problém, že je někde vedoucí hulvát, ale ten se potom chová sprostě ke všem, nejenom k ženám. I když na ty si možná více troufá.
Obecně se dá říct, že neoblíbeny jsou ženy, které si o to říkají svým chováním anebo nevalnými pracovními výsledky, které za ně musí někdo dohánět a napravovat.

Stesky na lékaře jsem tu už četl pod několika články, občas až neuvěřitelně arogantní chování, až jsem se divil, že je to ještě dnes možné. To neumím posoudit, doktorům a nemocnicím se výhýbám jak můžu.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr C. | 1. 12. 2020 17:30

Příběh první:
Jaká čára za kterou dcera nesmí?? Já už jsem viděl mnoho žen a dívek různého věku od úplně malých dětí po zralý věk oblečených v ,,klukovských barvách" nebo v oblečení pánského stylu a většinou, až na výjimky pramenící z nevkusu dotyčné (nebo její matky), v tom vypadaly velmi dobře.
Dceři jsme koupili modrý kočárek, protože ten co se nám líbil v jiné barvě nebyl a nijak viditelně ji to nepoznamenalo. Do puberty jí to bylo tak trochu jedno, v čem chodí, kolikrát to taky bylo oblečení spíše ,,na kluka", hlavně když jí to slušelo, od puberty preferuje klasický dívčí styl. Ve dvaceti letech jí už do garderóby moc nemluvíme, spíš jenom přispíváme na pořizovací náklady.
Problém je spíš v opačném gardu: když se kluk nebo muž obleče do holčičího, tak v tom vypadá buď směšně, trapně nebo jako debil. Kombinace nejsou vyloučeny.
U nás je převlékání součástí folklóru, tak s tím mám bohaté zkušenosti. Ale zamlada nám to nevadilo, protože to patřilo k věci a sranda musí být.

Příběh druhý:
To co popisujete jsou zvyky (zlozvyky) starší generace, tehdy se to tak dělalo běžně, já to ze svých dětských let ještě pamatuju. Taky mě to jako dítě otravovalo a sám to nedělám. Ani nevidím nikoho narozeného po roce 1970, že by to dělal.
Holt předtím byla jiná doba.
Učit děti, že na ně bez dovolení nesmí sahat cizí lidé, je naprosto v pořádku. Zrovna tak, aby si nechalo vysvětlit, co a proč s ním lékař(ka) nebo sestřička bude dělat. To jsou asi jediní cizí lidé, kteří na to dotýkání mají určitou výjimku. S tím souhlasem je to trochu s otazníkem. Málokteré dítě nemá nervy nebo dokonce panickou hrůzu z injekční stříkačky, to mají i někteří dospělí a souhlas s jejím použitím by z nich člověk těžko dostal.
Tam je spíš potřeba mu v klidu vysvětlit, proč je ten odběr krve potřebný, nebo čím mu bude injekce prospěšná. Týká se i ostatních bolestivých zákroků.

Příběh třetí:
Tady vašemu zhodnocení situace vůbec nerozumím.
Jestliže jeden člověk je na místě a něco tam dělá a druhý se pohybuje a vrazí do něj, tak pokud ten prostor nebyl vyhrazen pro jeho pohyb, což zde nebyl, tak je to jednoznačně jeho chyba. Je jedno, kdo je chlapeček a kdo holčička.
Zde se dopustil chyby chlapeček a v zájmu jeho i ostatních lidí a zvířat v okolí je, aby se chlapeček co nejdříve naučil tomu, aby si při hře všímal svého okolí. Zřejmě to nebyl první případ, když jeho tatínek použil slovo ,,zase". Nevím, nebyl jsem u toho a aktéry neznám, ale zřejmě už na podobnou chybu ten tatínek svého synka předtím upozorňoval a domlouval mu. Zjevně to nestačilo, tak se k napomenutí přidalo i plácnutí po zadku. Protože mu nelze tolerovat bezohlednost nebo lhostejnost k okolí. Zde to bylo na písku, holčičce se nic nestalo, za malinko jiných okolností, třeba na těch inlajnech by stejný šťouchanec mohl skončit nebezpečným zraněním druhého dítěte. Proto je nutné přijmout nápravná opatření včas, než se potom omlouvat rodičům jiného dítěte - to jim bude houby platné, že moje dítě nechtělo, že to byla nepozornost nebo zabrání se do hry, když bude mít jejich dítě otřes mozku, vypíchnuté oko, vyražené zuby atd.
Děti mají různé povahy, i sourozenci. Z toho, že jednomu dítěti to stačí říct co dělá špatně, nelze vyvozovat, že jiné nepotřebuje dostat na zadek, aby bralo to, co mu rodič říká, vážně.
Obecně platí, že jakékoliv násilí by se to mělo užívat až jako brzda, kdy chování dotyčného je v daném okamžiku neakceptovatelné a není čas nebo možnost mu po dobrém vysvětlovat, že to nemá dělat. Anebo by to bylo zjevně neúčinné, protože to dělá úmyslně a domluvy nedbá. To se netýká jen dětí.
Ale dítě musí vědět za co dostalo, aby si to v hlavě spojilo, tohle je špatné, za to se bude maminka (tatínek) zlobit a a dostanu na zadek. Buď to zabere hned, nebo časem. Jemu to nemusí připadat špatné, jemu to může přijít jako ohromná švanda, že někoho strčilo a on si sedl na zadek.
Ale děti nelze bít bezdůvodně, tím se dosáhne pravého opaku. Osobně neznám nikoho, kdo by měl v dospělosti svým rodičům za zlé, že mu dali nějakou ,,výchovnou", když to bylo třeba. Taky nikoho z mých kamarádů a spolužáků rodiče nebili ,,jen tak". To se prostě nedělalo. Vždycky to mělo konkrétní důvod.

Spíš bych uznal za necitlivý přístup tatínka té holčičky. I když bylo zjevné že kecnutím do písku si nemohla ublížit, trochu účasti jí projevit měl. Pomoct jí vstát, oprášit ji, pohladit, zeptat se: ,,Stalo se ti něco?" a teprve po zavrtění hlavou říct ,,No tak už neplač." Ale bez zvyšování hlasu, v klidu. A dál to nerozebírat. Děti si nesmí zvykat, že čím větší křik, tím více pozornosti rodičů.

Ta situace se kterou to srovnáváte je nesmyslná už ze své podstaty a proporcionálně neodpovídá.
Na chodníku nemůže inlajnista srazit chodce náhodou. Inlajnista se na chodníku nebo stezce pro chodce může pohybovat pouze rychlostí chůze a brát ohled na chodce (ze zákona o provozu na pozemních komunikacích). Pohybuje-li se rychleji, je jakýkoliv karambol jeho vina. Pro rychlejší jízdu má silnice a cyklostezky. Chodník je primárně pro chodce a inlajnisté, kolobrndáři apod. se musí pohybovat s ohledem na ně a počítat i s vybočováním chodců ze směru a náhlým zastavováním.
Aby inlajnista srazil něčí partnerku, tj. dospělou ženu, to vyžaduje buď vyšší rychlost (vyšší kinetickou energii) nebo hodně bezohledný způsob jízdy, to by jen tak letmým dotykem nedokázal. V tom případě bych nehovořil k partnerce, ale k němu, ve smyslu: Co děláš ty debile, kam čumíš? Pokud by se hned neomluvil a měl by ještě kecy, tak by si tu ránu zasloužil, aby se probral a uvědomil si, že udělal něco špatně. Zadržet ho na místě do příjezdu policie, která by to sepsala a uložila mu pokutu za nesprávný způsob jízdy atd. by bylo asi obtížné a bez nějaké strkanice by se to asi taky neobešlo.
Partnerku bych řešil hned po vyřešení inlajnisty. Chování bych volil dle závažnosti utrpěné újmy. Pár pádů, srážek a jiných situací vedoucích ke zranění jsem na inlajnech viděl a ta vzhledem k rychlosti pohybu a relativní nestabilitě člověka na inlajnech ta zranění bývají dost bolestivá a mohou být i vážnější. Ať už dojde ke kontaktu s jiným inlajnistou nebo s chodcem. Odřeniny, spáleniny, otřes mozku, zlomeniny aj. To se nedá s kecnutím do písku srovnávat.

Co se týče výchovy dětí, dá se zvládat obojí a děti to postupně pochopí, že různí lidé se chovají různě, někdy se ostatní přizpůsobí jim a někdy se ony budou muset přizpůsobit svému okolí. Ten ,,svět jak by měl být" by dítě mělo vidět alespoň v rámci rodiny, případně i kamarádů a známých. A časem pochopí, že přetváření ,,světa jaký je" na ,,svět jak by měl být" je probíhající proces, který řídí dospělí a kterého se ono samo účastní tím, že se chová určitým způsobem a některým druhům chování se vyhýbá a chápe proč se tak chovat nemůže.

Jednu věc jsem nepochopil: Jak vámi popsané problémy souvisí s feminismem.
Otázka barviček souvisí s genderovými stereotypy, ale co s tím má společného feminismus.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana | 1. 12. 2020 10:09 | reakce na Peter - 30. 11. 2020 22:00

Já myslím, že respektující výchova není o tom, že řešíte situace za dítě. Ale přiznáte mu právo na pocity. Třeba upadne a nic se mu nestane, ale pláče. Přijdu a řeknu v klidu: "Ty jsi se lekl viď?" Nebo s něčím zápasí, tak to za něj nejdu řešit, ale zeptám se, jestli chce pomoct, případně jen vysvětlím, jak to udělat. Myslím, že děti jsou rády samostatné, ale někdy si taky neví rady. Máme čtyřletá dvojčata, kluky, snažím se ani jejich konflikty za ně neřešit, spíš se je snažím učit, aby se uměli dohodnout, aby si nebrali věci toho druhého. A věci, které mají společné, si musí půjčovat. Podle mě to není o tom, že se všechno hned uhasí, hlavně aby nikdo nebrečel nebo se nevztekal.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Tomek | 1. 12. 2020 0:20 | reakce na umfa - 30. 11. 2020 22:49

Takže nová rudá knížka kombinovaná s nejstarším řemeslem nově pod záštitou EU, OSN, AI. To snad aby raději byla válka.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

umfa | 30. 11. 2020 23:28 | reakce na Rozarka - 27. 11. 2020 17:18

A z čeho pramení ty stereotypy? Přece nevznikly jen tak samy od sebe, nebo ano?

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

umfa | 30. 11. 2020 22:59 | reakce na Crimus - 28. 11. 2020 11:11

Jé, super, která strana se nazývá levicí a při tom provádí pravicovou politiku? Ať vím koho volit :D

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

umfa | 30. 11. 2020 22:58 | reakce na Já - 27. 11. 2020 10:46

ad 1: jistěže to autora napadlo, ale z nějakého důvodu si přeje vypadat hloupější než je a proto předstírá překvapení :D

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

umfa | 30. 11. 2020 22:56 | reakce na Michaela - 28. 11. 2020 23:32

Odpozorováno: chlapeček a holčička si oba hrají s autíčky. Chlapeček s nimi závodí, bourá, holčička je sestaví do půlkruhu a autíčka si povídají. To je také naučené?

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

umfa | 30. 11. 2020 22:49 | reakce na Tomek - 29. 11. 2020 20:36

Ano. A pokud ne, brzo to tak bude, protože kvóty jsou už nezastavitelné, dříve či později budou zavedeny a pak se ženy budou dostávat do funkcí jenom za to, že jsou ženy. A můžete třikrát hádat, podle čeho budou vybírány :D

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Peter | 30. 11. 2020 22:00

K výchově dcery: Autorovi přeji hodně nadšení do budoucna, taky jsem měl podobné a musím upřím¨ně říct, že v našem případě jsme si vychovali dceru, která bez vysvětlení rodičů, nebo kamarádů má strach z neznámých situací a v případě, že se jí cokoliv stane, tak brečí v naději že příjde utišitel a situaci vyřeší.Časem zjistíte, co si vaše dvouletá dcera pamatuje a rozhodně to nejsou "špatné" situace z pískoviště. V našem případě se to projevilo v neschopnosti, po "pádu" vstát a pokračovat v započaté činnosti.Dnes nás stojí mnohem víc úsilí, naučit dceru, že není "privilegovaná".A přesto ji nade vše milujeme :)
K feminismu: Škoda, že se vaše myšlenky zasekly zrovna nad feminismem, podskupinou problémů, které se říká sociální spravedlnost. Možná, až jednou povedete dceru k lékaři (tak jak to u nás chodí běžně), tak vás taky zarazí výroky typu "..a vyřiďte mamince, že prášek se bere 3x denně po jídle", "a já tedy napíšu mamince na mail, kdy nás navštívíte příště" atp. Těch "tatínkovských problémů" ať u lékaře, nebo ve škole je taky kopec. Problémy feministek/feministů totiž nejsou problémem jen žen, s podobnými problémy se setkává každá sociální skupina.A každý individuálně musí říct, co mu už začíná vadit a kdy je lepší se od srdce zasmát.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomek | 29. 11. 2020 20:36 | reakce na Lenka - 29. 11. 2020 18:46

Takže všechny ženy, co něčeho dosáhly se podle Vás pouze někde dobře nachomýtly, vyspaly se správným náměstkem, nebo prostě dobře narodily? To jste teď urazila hodně šikovných dam, které ale nemohou za vaši neschopnost. Kvalita si cestu najde, i přes zdánlivé překážky. Protože kdyby tomu tak nebylo, tak bychom potom třeba neměli romské vysokoškoláky. Každopádně jste dala pěkný vlastňák do femi brány.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Lenka | 29. 11. 2020 18:46 | reakce na maro - 29. 11. 2020 16:10

Otázka je, jak se na tu pozici dostaly a v jakém pracují oboru. V oboru, kde převažují muži, si k vysoké pozici ani nečuchnete, pokud s někým vlivným nespíte, nejste něčí dcera, nebo vám někdo není za něco velmi vděčný. Pak existuje ještě pár případů, že máte štěstí a v době, kdy se velmi nutně a rychle obsazuje pozice není na dohled žádný muž. A tohle platí jak pro technické obory, tak pro politiku a také třeba oddělení chirurgie.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Jitka | 29. 11. 2020 17:45

Skvělý článek, zajímavé zamyšlení, s chutí jsem si ho přečetla. Ale mám jednu poznámku mimo téma - nešlo by to prosím bez těch jazykových chyb? Článku to podle mě zbytečně bere na úrovni a při čtení to ruší. Škoda.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

maro | 29. 11. 2020 16:10

Každý má právo vychovávat své děti dle svého nejlepšího přesvědčení, výsledky uvidí za 10, 20 let... K feminismu: když jsem se ptal několika úspěšných manažerek ve svém okolí, zda jsou feministky, odpověď byla přibližně stejná: "Nejsem, nemám k tomu důvod, nemám v porovnání s muži pocit méněcennosti, jako žena se necítím diskriminovaná, žena často dokáže víc než muž...". Na dělnických pozicích v továrnách je situace ještě jednodušší - tarifní mzdy mužů a žen jsou stejné, ženy díky přesčasům vydělají často víc než jejich partneři, slovo "feministka" berou spíš jako nadávku.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

maro | 29. 11. 2020 15:40

Každý má právo vychovávat své děti dle svého nejlepšího přesvědčení, výsledky uvidí za 10, 20 let... K feminismu: když jsem se ptal několika úspěšných manažerek ve svém okolí, zda jsou feministky, odpověď byla přibližně stejná: "Nejsem, nemám k tomu důvod, nemám v porovnání s muži pocit méněcennosti, jako žena se necítím diskriminovaná, žena často dokáže víc než muž...". Na dělnických pozicích v továrnách je situace ještě jednodušší - tarifní mzdy mužů a žen jsou stejné, ženy díky přesčasům vydělají často víc než jejich partneři, slovo "feministka" berou spíš jako nadávku.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Nikola | 29. 11. 2020 10:51 | reakce na Michaela - 28. 11. 2020 23:32

Přesně tak. My jsme si nenechali říct pohlaví miminka a první reakce většiny byla (s nechápavym výrazem): ,, A jak budete nakupovat výbavu? " ??

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Michaela | 28. 11. 2020 23:32 | reakce na Já - 27. 11. 2020 10:46

Já tu růžovou jako problém spíše vnímám. Holky tím odmala učíme, že jsou věci (oblečení, hračky, cokoli) určené pro ně a věci, co nejsou (např. ve studii Pink gives girls permission to takto vnímaly už dvou a půl leté děti). To, že si pak vybírají, že si budou hrát s panenkami a kuchyňkami už pak nemusí být tím, že to tak jako holky 'od přírody' mají, ale tím, že jsme je to naučili. Nemyslím si, že je to tak správně.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Vik. S. | 28. 11. 2020 21:12

Pointu chápu a s takovým respektem k dětem naprosto souhlasím a beru jako přirozený přístup. Jen pořád moc nechápu to zaměření na holky.. Mám dceru, ale i kdybych měla syna, respekt ode mě bude mít stejný. Nějak v tom nevidím ten feminismus..

Jediné, co bych tedy asi opravdu přešla mávnutím rukou jsou ty peřinky - holt nemocnice nebudou přemýšlet, kterýmu rodiči barevné "skatulkovani" nevadí a kterej potřebuje peřinku genderově neutrální. Myslím, že navíc třeba sestřička dost pomůže, když podle barvy peřinky hned pozná, jak má miminko oslovit a jak o něm s maminkou mluvit.. ???+???

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Daniela | 28. 11. 2020 13:13

Souhlasím s tím že ve článku není příliš velká spojitost s feminizmem. Ale jinak je článek krásně napsaný a v některých věcech mi otevřel oči. Ale souhlasím s názorem že řešit barvu zavinovačky je trošku zbytečné a taky vím že většina matek by byla za růžovou pro holky vděčná.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Zobrazit další