Diskuze k článku:

V izolaci s agresorem. Karanténa může zhoršit domácí násilí

Váš komentář:

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Zuz | 25. 3. 2020 | 16:32

na váš příspěvek by měl spíš zareagovat autor článku a poradit... já můžu za sebe říct jen, že je mi velmi líto, že si něčím podobným procházíte. a možná navrhnout, abyste se zkusila obrátit právě přímo na autora článku, určitě někde kontakt bude k sehnání, a zeptat se přímo jeho, co by radil.
hodně sil přeji...

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Všech 5 komentářů v diskuzi

Ali | 21. 12. 2020 | 00:31

Začalo to v 15 letech, první láska která trvala až do 19ti let kdy jsme se vzali, náš vztah byl jako na horské dráze, jeden den romantika, druhý křik a hádky. Byli jsme si velmi blízcí a v podstatě jsme spolu vyrostli, začalo to už před svatbou, ze začátku jen občasné nadávky, po svatbě se vše vyhrotilo, vždy jeden den křik a nadávání a druhý den omlouvání a brečení, jak moc ho to všechno mrzí. Nesnášel moji rodinu, a odmítal se s nimi scházet, po čase nechtěl ani abych já se s nimi scházela. Vadili mu moji kamarádi. Po čase jsem se s nimi teda taky přestala stýkat. Jednoho dne, to jsme byli manželé jen 5 měsíců, to už přeteklo, řval na mě že jsem malé dítě, že mi musí říkat, abych mu připravila jídlo a tak dále. Po neskutečné hádce šel do práce a já si sbalila kartáček a pastu a šla za sestrou, aniž bych cokoliv plánovala. Vše jsem jí řekla a přespala u ní. Po pár týdnech následovala snaha vše udobřit přecejen jsme byli svoji. A tím to vše začalo, nadávání, zamykání mě v bytě, házení sennou na pohovku, citové vidirani brekem a všemožné výhrůžky, že vyhodí mého mazlíčka z okna a podobně. Abych to zkrátila, odjela jsem do ciziny po sezeních s psychology, zkoušení jestli se třeba nezměnil, jsem odjela na půl roku do ciziny si pročistit hlavu. Vrátila jsem se s jasnou odpovědi, dnes je to už skoro třetí rok co jsme rozvedení a musím říct: díky mami že jsi mě naučila vážit si sama sebe!

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Barbora | 26. 10. 2020 | 15:15

Sama jsem hned na dva takové případy v jako hodně mladá narazila a jeden byl vyloženě násilník. Není ale pravda, že s tím poškozená, nebo třetí osoba nemůže nic udělat. když je pro ni obtížné od takového odejí´t. Existují prášky na spaní, muchomůrky zelené, palné zbraně, elektrické spotřebiče... a když ho tím nezabijete, bude mít aspoň respekt.:)

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eva Švihálková | 6. 4. 2020 | 17:50

Dobrý den,
chtěla bych Vás jménem neziskové organizace Persefona, z.s., požádat o zařazení do seznamu kontaktů, kam se mohou oběti domácího či sexuálního násilí, osoby blízké či osoby, které mají potíže se zvládáním agrese obrátit. Naše organizace na tomto poli působí v Brně již více než 10 let.
V těchto dnech jsme také přizpůsobili svůj provoz a jsme klientům a klientkám k dispozici více online (více info na webu nebo na facebooku @Persefonazs).
Více informací o nás i našich službách naleznete na webu www.persefona.cz
V případě potřeby mě neváhejte kontaktovat na email esvihalkova@persefona.cz
S přáním krásného dne
Eva Švihálková

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

MR | 22. 3. 2020 | 16:02

Volala jsem, šla na intervenční centrum, ale pomoci se mi nedostalo. Otec mých dětí (začal mě týrat až po početí 2. dítěte) mě psychicky zničil, připravil o domov, děti vídám 1x za 14 dní nebo méně. Nikdo mi nepomůže - neexistuje způsob, jak ho vypudit z domu a všichni se shodují, že dětem je doma nejlépe. Alimenty jsou pro mě likvidační. A já pořád nechápu, kde jsem udělala chybu, jak jsem tomu mohla předejít, jak se z toho dostat bez zničení všeho, co mi bylo drahé.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zuz | 25. 3. 2020 | 16:32 | reakce na MR - 22. 3. 2020 16:02

na váš příspěvek by měl spíš zareagovat autor článku a poradit... já můžu za sebe říct jen, že je mi velmi líto, že si něčím podobným procházíte. a možná navrhnout, abyste se zkusila obrátit právě přímo na autora článku, určitě někde kontakt bude k sehnání, a zeptat se přímo jeho, co by radil.
hodně sil přeji...

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu