Je páteční večer. Na obrazovce mého počítače se objevuje šestatřicetiletá Češka, která už půl roku bojuje proti ruským vojákům na východě Ukrajiny. Okolí jí říká Radouch a působí jako operátorka dronů. Má rezavé vlasy, na sobě maskáče a v náručí drží kočku, kterou s dalšími vojáky zachránili. Vystudovala geologii a během práce na frontě dodělává doktorát v geofyzice. Před válkou se věnovala výzkumu. Jejím tématem bylo životní prostředí po dopadu meteoritu v geologické minulosti. V budoucnu by se ke své dřívější profesi ráda vrátila. Proč se jakožto Češka k ukrajinské armádě přidala? Jak vypadá život v zákopech? A jak se Radouch vyrovnává s tím, že drony, které řídí, zabíjejí?
Kde se nacházíš?
Teď jsem ve Slovjansku, protože zrovna nejsem na směně. Pracujeme totiž v režimu, kdy jsme týden na frontě a týden máme volnější režim. Máme tu byt, kde žijeme.
Jak se stane, že česká holka bojuje za jiný stát?
Byla to cesta velkého sebezapření. Počalo to mou výchovou, kdy mě rodiče vedli k lásce ke svobodě a smyslu pro spravedlnost. Když začala ruská invaze v plném rozsahu, tak jsem – navzdory tomu, že nejsem vůbec vojensky založený člověk – nedokázala jen sedět se založenýma rukama a chtěla jsem pomoct. Začala jsem tím jediným, co se dalo dělat – vozila jsem humanitárku. Pak jsem se dostala k lidem, kteří byli trochu zelenější a zabývali se výcvikem taktické medicíny. A protože jsem měla medicínskou zkušenost, začala jsem se tomu věnovat s nimi. Jak jsi pak v kontaktu s vojáky, máš pocit, že musíš dělat ještě víc. A jsi už na půl cesty k rozhodnutí pro vstup do vojska. Nebylo to pro mě však snadné. Jsem člověk, který miluje svobodu a volnost, takže armádní hierarchie není zrovna to, co by mě oblažovalo.
Co dalšího se v textu dočtete:
Jak se člověk může k vojsku cizí země přidat?
Přidejte se k Heroine za 129 Kč měsíčně a získejte neomezený přístup.