Syna jí zabil řidič auta, které nemělo na silnici co dělat. Do soudní síně pak Janu s dcerou ani nechtěli pustit
Smrt vlastního dítěte je jedna z nejhorších věcí, které může člověk prožít. Někdy jde o nemoc, jindy o nehodu, které se možná dalo zabránit. To je případ i Jany Voždové. Do jejího syna narazil řidič auta, které nebylo technicky způsobilé k řízení a nemělo tedy na silnici co dělat. Deset dní po tragédii ale bylo znovu v provozu. Ona naopak jedno ráno měla syna a odpoledne už nežil. Formálně se spravedlnosti v podobě soudu dočkala, lidsky to tak ale vnímá. I proto, že jí nejdříve úřady do soudní místnosti nechtěli pustit, poté jí nenechali se k případu vyjádřit. Jak se jí žije s pocitem, že jí stát zklamal?
„Sedmého srpna 2017 jel syn na motorce po své straně silnice a v protisměru jel nakladač. Jak jsme se později dozvěděli, měl upravenou lžicí tak, aby toho nabral víc. Tato lžíce zakryla směrová světla. Syn měl přednost v jízdě, ale ani nemohl předpokládat, že ten nakladač bude chtít odbočit. A v okamžiku, kdy ho nakladač míjel, tak ho tou lžicí z cesty smetl. Vlastně to bylo technicky nezpůsobilé vozidlo, které se na pozemních komunikacích nemělo pohybovat," vypráví v rozhovoru pro Heroine.cz Jana Voždová.
Foto: Heroine
Hlas Heroine na Letní podcastové scéně
Ženy mají feminismus. A muži? Andrew Tatea, podcasty o „alfa samcích" a zmatek v hlavě. Tradiční role mizí, ale k nové verzi mužství pořád nemáme jasný manuál. Co muži dnes potřebují, aby obstáli v měnícím se světě? Jakou práci ještě mají před sebou v partnerství, v rodinách, ve společnosti? A kde najít vzory, které nejsou ani toxické, ani karikatury?
Diskutovat budou: hudebník Renne Dang, tvůrkyně audio dokumentů Johana Ožvold a autor Výzvy mužům Michal Berg
Moderuje: Ilona Kleníková
Pachatel odešel od soudu s podmíněným trestem a zákazem řízení, družstvo, kterému vůz patřil, dostalo pokutu 8 500 korun. Policejní vyšetřování ale podle Jany provázely nesrovnalosti, nikdy se ani nedozvěděla, jak dlouho byl vůz před tragédií v provozu, jak dlouho hrozilo, že ohrozí někoho jiného. Problematicky pak vnímá i samotný průběh soudu. Když totiž na jeho jednání spolu s dcerou přišla, vůbec je do síně nechtěli pustit. Na líčení totiž mířili v rámci vyučování studenti, kteří na něj byli objednaní a na rodinu zemřelého, jehož smrt soud projednával, nezbylo místo.
„Soudce nám řekl, že pro nás není místo, že jsme veřejnost jako každá jiná a máme jít na chodbu. Já vždycky říkám, že kdyby mě v ten moment uhodil, tak by mě to jako maminku bolelo míň než tahle jeho slova," vzpomíná Jana Voždová.
Další zklamání přišlo, když nedostala příležitost se k dopadu trestného činu nijak vyjádřit. Soudce to totiž zamítl. „My jsme mohli napsat prohlášení o dopadu trestného činu. Napsali jsme to na počítači, naše zmocněnkyně to na soud předem zaslala a v průběhu soudu požadovala, aby se prohlášení přečetlo. A pan soudce to uvedl historkou, že přestože má dobré brýle, tak naše prohlášení přečíst nemůže."
Proč by se chtěla Jana setkat s pachatelem? Jak se nyní snaží systém spravedlnosti v Česku změnit? Přečtěte si celý rozhovor na webu Heroine.cz, případně si ho pusťte jako podcast.
