Sotva vyšla schody a do sportu se nutila. Dnes díky běžecké komunitě určené ženám běhá maratony pro radost

adidas runners
Běhání
Komunita
Sexuální obtěžováníSpolupráceSportZdraví
Ilona Kleníková
| 23. 8. 2022 | 4 163
Sotva vyšla schody a do sportu se nutila. Dnes díky běžecké komunitě určené ženám běhá maratony pro radost
Komunita adidas runners pořádá běhy, kde se ženy mohou cítit v bezpečí. Foto: adidas

Bývalá atletka, dlouholetá sportovkyně nebo studentka biologie. Jedna se musela do běhání nutit, další běhala od malička, jiná tento sport objevila až v dospělosti. Běžecký příběh každé z nich je jiný, ale jedno mají ženy, které běhají v pražské partě adidas Runners Women, společné. Všechny se shodují, že cestu k běhání si může najít každý. Bez ohledu na kondici, velikost nebo sportovní zkušenosti. Jen se k tomu někdy hodí trocha podpory.

„Moje začátky byly těžké,“ přiznává Michaela Novotná, dvaadvacetiletá studentka biologie, která se účastní výběhů komunity adidas Runners, protože má zkušenost, že jí skupina pomáhá k lepším výkonům. „Běh dřív nebyl můj oblíbený druh pohybu. Pomohlo mi, že jsem chodila běhat s kamarádkami, které na tom byly s kondicí podobně. Vzájemně jsme se motivovaly chodit běhat.“ Sabina Janečková běhá pořádně asi dva roky a první zážitky pro ni byly velmi odrazující.

„Jako dítě jsem sport nesnášela. I vyjít schody pro mě byl výkon, tudíž na začátku mě to stálo hodně přemlouvání a spíš bylo běhání za trest. Neuběhla jsem téměř nic a plíce jsem měla venku tak po pěti stech metrech,“ směje se ekonomka Sabina, která začala běhat čistě proto, aby zhubla, ale dneska už vybíhá, protože jí to pomáhá zůstat v psychické pohodě. Bez sportu si už svůj život nedovede představit, přitom podle svých slov ještě na gymnáziu vymýšlela, jak se tělocviku pokud možno vyhnout. 

Jak utéct nevyžádaným komentářům

Tereza Novotná, koordinátorka v neziskovce Otevřeno, se pustila do běhání až na vysoké škole, když skončila s tancováním. Vybrala si běh, protože to pro ni jako studentku bez příjmů byl sport, který se dal provozovat zadarmo. Dnes má za sebou několik půlmaratonů, tři klasické maratony a k běhu inspirovala i svou maminku. 

„Pamatuji, jak jsem se styděla běžet kolem sousedů, kteří na mě často pokřikovali nejrůznější poznámky: ‚Vždyť tě nikdo nehoní.‘ ‚Ty máš ale energie, nechceš nám radši pomoci skládat seno?‘ A tak podobně,“ popisuje Tereza. „Může se to jevit jako blbost, ale v momentě, kdy jste dospívající dívka, začínáte běhat, moc vám to nejde a zadýcháváte se po pár metrech, tak to na motivaci nepřidá,“ otevírá Tereza téma, které řešilo nebo stále řeší mnoho běžců a běžkyň.

Pražská komunita adidas Runners Women, kde se tyto ženy sešly, je otevřená pro každého, kdo se chce pravidelně hýbat – běhat, posilovat, protahovat tělo všemi možnými způsoby. Nabízí bezpečný prostor, kde se ženy cítí komfortně, bez ohledu na kondici, tvar postavy, přesvědčení nebo orientaci. Přidat se můžete na pravidelné tréninky, jako je Social run, Beginner run a další. Nebo třeba na Yogu i speciální akce – jednoduše pomocí aplikace. Dorazit může opravdu každý.

Pokřikování, ‚vtipné‘ poznámky nebo hodnotící komentáře vzhledu jsou pro spoustu lidí natolik nepříjemné, že je to může hluboce ranit a od běhání úplně odradit. Lucie Krupařová, která s atletikou skončila teprve před pár lety a nyní vede výběhy AR komunity jako koučka, zažila zraňující komentáře i v prostředí vrcholového sportu. „Bohužel trenéři často nevědí, jak k ženám přistupovat, a mohou se jich v letech dospívání i v dospělosti dotknout tak, že je to poznamená do budoucna. Je to ve sportu velké téma,“ uznává. „Každopádně jsem ráda, že toto se v naší komunitě vůbec nevyskytuje,“ dodává. Adidas Runners si na přístupu, který nehaní, nehodnotí, ale naopak motivuje a podporuje, velice zakládají.

adidas runners womenFoto: adidas

Adidas Runners Women. Výběhy se ženami pro ženy.

Běh pro ženy s adidas Runners Women

Běh není jen závod, běh je i příběh… A jeden takový píše banda skvělých holek z adidas Runners Women, které už se připravují na adidas Běh pro ženy 5 km 2022, který se koná 3. září. Není to jen závod, ale běh, který spojuje všechny ženy, co si chtějí užít běhání se svojí kamarádkou. Přidej se i ty. 

„Krása běhu je v tom, že je vhodný naprosto pro každého,“ tvrdí Anet Franková, studentka sportovní fakulty a koučka adidas Runners. „Je to základní lidský pohyb. Každý si může vzít ráno na nohy staré tenisky a běžet, jak daleko jen chce,“ věří. Stejně inkluzivní přístup uplatňuje i na trénincích, které vede. „Účastnit se jich může kdokoliv. Jako správný trenér musím umět uzpůsobit trénink těm lidem, kteří přijdou,“ ujišťuje, a boří tak další rozšířený mýtus, že běhání je jen pro toho, kdo je v dobré kondici. 

„Běh patří mezi nejpřirozenější pohyb,“ uvažuje Michaela. „Důležité je vědět, s jakým cílem běháte, a toho se držet. Někdo trénuje každý den na maraton, jiný chce prostě jen shodit pár kil a cítit se lépe ve svém těle,“ uvažuje studentka. „Běh je pro všechny, kteří ho chtějí zkusit a chtějí udělat něco pro své zdraví,“ říká Tereza. „Důkazem je i moje maminka, která po čtyřicítce začala běhat se mnou, běh přitom v dětství nesnášela.“

Běh je pro každého

Eliška Bukovičová, brand manažerka a zkušená sportovkyně, která se běhu začala věnovat až v dospělosti a nyní výběhy adidas Runners také sama vede, ale připomíná jedno omezení. „Běh je náročný na klouby, proto je dobré začít třeba s rychlejší chůzí, která je pro tělo přirozená. Postupem času se k běhu může dopracovat úplně každý a vůbec nemusí mít atletickou postavu,“ ujišťuje. „Na běhu je krásné to, že existují různé jeho druhy a člověk si může vybrat to, co ho baví, ať už jde o vzdálenost, nebo tempo.“ 

Běžkyně z komunity adidas Runners Women neběhají jen kvůli výkonům. „Dřív pro mě bylo primárně důležité, že mohu během zhubnout, a vlastně jsem běhala jen kvůli tomu,“ vzpomíná Sabina Janečková. „Hodně jsem se upínala na čísla, chtěla jsem uběhnout co nejdelší vzdálenost s co největším průměrným tempem. Běhala jsem hodně na sílu, vůbec jsem se při běhu necítila komfortně a často jsem šla přes bolest,“ přiznává. „Postupem času jsem ale přehodnotila svůj přístup k tělu a tím přišla i změna ve vztahu k běhu. Nyní si běh převážně užívám,“ popisuje Sabina a shoduje se v tom i s ostatními běžkyněmi. 

Nejlevnější terapie, největší euforie 

„Díky běhu jsem toho o sobě hodně zjistila. Nejen to, co dokážu po fyzické stránce, ale také to, co zvládnu mentálně. A právě tahle stránka je pro mě dnes významnější. Při běhu se chci osvobodit od negativních myšlenek. Je to nejlevnější druh terapie,“ přidává svůj postřeh Eliška. 

„Když jsem běhala vrcholově, byl pro mě samozřejmě nejdůležitější výkon a umístění,“ říká Lucie Krupařová, jejíž disciplínou bylo 400 metrů s překážkami i bez a největším úspěchem páté místo na juniorském mistrovství Evropy. „Dnes už je to jinak. Důležité pro mě je, abych měla z běhu radost. A především aby ji měli lidé, které trénuji. Atmosféra, kdy po práci můžeme společně vypnout hlavu, a pocit po doběhu – to je ta nejkrásnější euforie,“ líčí Lucie. 

adidas runners womenFoto: adidas

Aby si právě ženy, které ve veřejném prostoru často čelí obtěžování a poznámkám na svůj vzhled, mohly běhání užít v pocitu bezpečí, vznikla v rámci adidas Runners komunita, která pořádá tréninky a akce speciálně pro ženy. „Snažíme se připravit bezpečné místo, kde nejsou předsudky a kde ženy nemusejí mít strach, že by je při běhu někdo obtěžoval,“ vysvětluje Eliška Bukovičová. 

Pár eventů určených pro ženy vedla i Lucie. „Vytvořily jsme kruh důvěry, otevřely jsme své černé skříňky, které jsou schované uvnitř těla, svěřily jsme se a debatovaly. Bylo to osvobozující a podle zpětné vazby to spoustu žen posunulo zase o krok dál. Taková práce mě naplňuje,“ pochvaluje si. 

Všechno je to v hlavě

Že je běh i pro ženy, které nevypadají jako závodnice, které právě přiběhly ze závodního oválu, dokazuje Sabina Janečková. „Nikdy jsem neměla fit a atletickou postavu. Měřím 153 centimetrů a vždy jsem byla tak trochu oplácaná, což se může zdát jako ne úplně vhodný předpoklad pro běh. A i přesto běhám a běhám hodně. Kamarádi občas nechápou, jak může takový prcek, jako jsem já, tak rychle běhat,“ směje se.

„Je to pouze v hlavě každého z nás. Vliv na nás má jen to, co si tam pustíme,“ připomíná Anet Franková. „Pokud se budu s ostatními srovnávat, vždy bude někdo rychlejší a lepší než já. To, na co se ženy potřebují soustředit, jsou jen ony samy,“ věří Anet. „A když přijdou k nám na trénink, ukážeme jim, že běhat může úplně každý bez rozdílu,“ slibuje.

Ženy z komunity adidas Runners můžete potkat i na pětikilometrovém adidas Běhu pro ženy, který se koná v Praze 3. září. „Závody mají vždy super atmosféru a tady vím, že to bude umocněno vzájemnou podporou holek. Budeme tým a věřím, že si to společně užijeme,“ těší se Sabina. Ani v tomto případě nepůjde jen o výkony, ale hlavně o společný zážitek. 

Článek vznikl ve spolupráci s naším partnerem – společností adidas. 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze