Středověk neskončil: symbol ilegálních potratů, kovové ramínko, nám ho připomíná
Bavit se o potratech budeme muset asi ještě dlouho. Zvlášť když se kolem nás ve Visegrádu i zpoza karpatského oblouku vynořují další ultrakonzervativní vlády s jasným názorem na reprodukční práva i integritu těla.
Polské restriktivní zákony jsou platné už tři roky, v červnu 2022 Nejvyšší soud v USA změnil desítky let staré nazírání na případ Roe vs. Wade, díky kterému byly interrupce povolené ve většině amerických států. Na Slovensku v posledních letech zákonodárci nekolikrát koketovali se zpřísněním potratových zákonů. V Itálii právě zvítězili krajně pravicoví Bratři Itálie, kteří chtěji v čele s Giorgiou Meloni hájit Boha, vlast a rodinu. I proto také v ČR ženy chrastí kovovými ramínky. Bohužel se proti omezování práv na autonomii a integritu těla vymezují stále hlavně ženy, jako by se právo netýkalo všech lidských bytostí a jako by snad nebylo ani právem, ale spíš otázkou osobního přesvědčení.
Právo ženy rozhodnout o přerušení svého těhotenství podporuje zhruba dvě třetiny Čechů a pro úplný zákaz interrupcí jsou jen 3 % z nich.
„V Česku jsou sice potraty doustupnější než u sousedů, ale ani zde nemáme ideální pravidla. Potrat stojí 5000 Kč, v případě farmakologického zásahu i více a potrat na vlastní žádost není krytý ze zdravotního pojištění, a to ani v případě, že jde o znásilnění,“ řekla Valeriya Kim, moderátrka diskuze na benefičním festivalu Fragile Like a Bomb. Ten proběhl v Praze pod záštitou česko-polského spolku na podporu reprodukčních práv v Polsku, Ciocia Czesia (česká teta), který pomáhá polským ženám.
Aktivistický kolektiv Ciocia Czesia, se snaží Polkám zprostředkovat pomoc a šířit osvětu v tamní společnosti od podzimu roku 2020. „Nejsme jediné tetičky v Evropě. Ve Vídni funguje Ciocia Wienia, v Berlíně Ciocia Basia,“ vysvětluje spoluzakladatelka spolku Katarzyna Byrtek.
Česko výrazně nevystupuje z evropského průměru a řadí se spíš k liberálnějším zemím. Na žádost matky tu lze ukončit těhotenství do 12. týdne těhotenství, v případě doporučení od lékaře pak do 24. týdne a v případě závažných problémů s plodem či zdravotních obtíží ženy kdykoliv během těhotenství. Počet interrupcí dlouhodobě klesá. Poslední data jsou dostupná pro rok 2020, kdy bylo v Česku provedeno necelých 17 tisíc potratů, přičemž o deset let dříve jich bylo zhruba o sedm tisíc víc. Právo ženy rozhodnout o přerušení svého těhotenství podporuje zhruba dvě třetiny Čechů a pro úplný zákaz interrupcí jsou jen 3 % z nich.
Čtvrt miliardy nebezpečných potratů ročně
Stále ještě však na světě žije 40 % žen v reprodukčně aktivním věku v zemích, kde panují restriktivní potratové zákony a interrupce jsou v nich tudíž nedostupné, ilegální a zdraví nebezpečné. Zákonná omezení jsou znepokojující zejména proto, že existují jasné důkazy, že zákazy nesnižují počet potratů, ale naopak zvyšují pravděpodobnost jejich nebezpečného provádění v ilegalitě.
Každoročně se podle zdrojů Lékařů bez hranic provede po celém světě zhruba 25 milionů nebezpečných potratů. Skoro všechny proběhnou v rozvojových zemích a jde o jednu z hlavních příčin úmrtí těhotných žen.
Tahle část se špatně píše i čte: nebezpečný potrat se provádí pomocí zapíchnutí ostrých předmětů do pochvy, děložního hrdla a dále do dělohy (proto ono symbolické kovové ramínko), pozřením jedovatých látek jako například bělidla, užíváním bylinných přípravků nebo sebepoškozováním – údery do břicha či pádem. „Jako gynekolog pracující v Africe a Asii jsem viděl všelijaké metody – klacky do dělohy, předávkování léky nebo horké kameny do pochvy, kopání do břicha, hrůza,“ popisoval na sociálních sítích senátor Ondřej Šimetka. Mezi hlavní komplikace podobných zákroků patří nekontrolované krvácení, infekce a sepse, roztržení dělohy a poranění pohlavních orgánů. Neplodnost, chronická bolest, emoční a psychické trauma pak logicky patří mezi dlouhodobé důsledky aktu.
„V některých zemích jsou pravidla liberální na papíře, a praxe je nesnadná, někdy zase naopak. Důležité je, aby přestalo docházet ke stigmatizaci žen i lékařů, kteří potraty provádějí. Zásadní oporou tradičně pro ženy v celém reprodukčním věku byla porodní asistentka, která je podpořila při těhotenství chtěném i nechtěném,“ řekla během diskuze na festivalu Lilia Khousnodtinova, zakladatelka Nadačního fondu Propolis33.
Reprodukční práva na ramínku
V sousedním silně katolickém Polsku se situace vyhrotila na podzim 2020, kdy vláda Práva a spravedlnosti (PiS) interrupce fakticky zakázala, a to i v případě těžkého poškození plodu, který tudíž matka musí donosit. Legálně je lze provádět pouze jde-li o znásilnění nebo teoreticky i v případě ohrožení života matky.
Zákaz vyvolal největší demonstrace od pádu komunismu, a to i přes druhou vlnu epidemie koronaviru. Záhy po zákazu interrupcí s evropskou veřejností zacloumaly dva případy smrti těhotných žen, které doslova zabil systém. Šlo o případ Isabely S., která zemřela na následky septického šoku ve 22. týdnu těhotenství. Podobně dopadla i Agnieszka T., jíž nebyl potrat umožněn, přestože plody dvojčat ohrožovaly její život. „Vše nyní probíhá mimo systém. Před tímto rozhodnutím bylo v Polsku 1 100 legálních potratů ročně. Naproti tomu ročně dojde až k 100 tisícům potratů, které jsou poskytovány mimo systém veřejného zdravotnictví,“ popsala Českému rozhlasu polská advokátka Marta Lempart.
Polské ženy za interrupcí vyjíždějí do Německa, Švédska, Slovenska i Česka. V Česku pomoc zprostředkovává právě organizace Ciocia Czesia, ale poskytování interrupcí samoplátkyním ze zahraničí zatím probíhá v právním vakuu – na některých klinikách k nim dochází, jinde ne. Podle výkladu České lékařské komory jsou totiž v Česku potraty pro cizinky zakázané, zatímco podle ministerstva zdravotnictví nebo kanceláře ombudsmanky jsou interrupce pro občanky EU legální.
„Jsme takové informační středisko. Sdílíme, jaké mají ženy možnosti: například objednání prášků domů, nebo cesta do Česka, případně jiných zemí. Často se jedná o psychickou podporu. Nejsme sice psycholožky, ale jsme schopné předat kontakt na někoho, na koho se žena může obrátit. Důležité je obyčejné lidské pochopení. Ženy pak vědí, že je nikdo nesoudí, ale naopak podporuje a respektuje jejich rozhodnutí. Každý měsíc se teď na nás obrací sto až dvě stě lidí,“ dodává Byrtek.
Visgrádské smrákání
Na Slovensku sice platí možnost interrupcí do 12. týdne těhotenství a v případě zdravotních důvodů či znásilnění i později, ale v poslední době dochází ke snahám zákon citelně zpřísnit. Konzervativci v roce 2019 navrhovali pouštět matkám před interrupcemi tlukot srdce jejich plodu.
Další tlaky na zpřísnění potratového zákona přišly po volbách 2020. „Neofašističtí Kotlebovci budou hlasovat pro všechny tyto věci, stejně jako Boris Kollár, který má deset dětí s devíti ženami, přitom nikdy nebyl ženatý. Jeho hnutí se jmenuje Sme rodina, a to je dnes druhé největší uskupení, největší koaliční partner premiéra Matoviče,“ popsala v květnu 2020 pro Český rozhlas Plus Magda Vášáryová. Na Slovensku také poslanci blokovali národní program na ochranu sexuálního zdraví, protože je to něco, co Vatikán označil za genderovou ideologii. Do té spadá například i Istanbulská úmluva.
Sousední Maďarsko se zase na podzim 2020 připojilo k Polsku a Bělorusku jako jediným dvěma dalším evropským zemím, které podepsaly antipotratovou a prorodinnou Ženevskou deklaraci konsensu o podpoře zdraví žen a posílení rodiny. Dalšími signatáři byly Trumpovy Spojené státy americké, Brazílie, Egypt či Indonésie.
Podporujete právo ženy rozhodnout o přerušení svého těhotenství?
Pak jsou také země, o nichž se u nás nemluví už vůbec. Mezi ně patří Rumunsko, členská země EU od roku 2007. Zdejší historie obsahuje jeden výmluvný příklad, a to když Ceausescu v roce 1989 potraty plošně zakázal a během třiadvaceti let zde na následky ilegálních potratů zemřelo 10.000 žen. Dnešní situace bohužel není o moc lepší. „V minulých dvou letech zde bylo ohlášeno stovky případů nebezpečných potratů, které jsou zatím společenské tabu do takové míry, že o nich nemluvíte ani s těmi nejbližšími v rodinném kruhu. Potraty zde provádí naprosté minimum nemocnic a někdy i za nehorázné ceny ve výši měsíčního platu. Vedení nemocni je rozhodně více pod vlivem hlasů, které skloňují tradiční rodinu nežli sexuální vzdělávání a dostupnou antikoncepci,“ říká rumnská aktivistka Andrada Cibiliu z Centrul FILIA, která vystoupila na Festivalu Fragile Like a Bomb.
„Jsem si vědoma, že tenhle závod o zajištění svobodné volby je spíše maraton než sprint a vše se zřejmě ještě zhorší, než se to nakonec zlepší. Více a více z nás si je ale vědomých, že společenské síly proti potratům ve skutečnosti útoči na naše práva rozhodovat o svém těle,“ uzavírá Andrada Cibiliu.
Nezbývá než si přát, aby v politice i veřejném prostoru ubylo rad z provenience takzvaného selského rozumu jako např. „nesouložte, když nechcete děti“, které v roce 2022 nevyužívají nejen diskutující anonymové, ale mnohdy i evropští volení zástupci. A aby otevřený nerestriktivní přístup k ukončení těhotenství nebyl jen na papíře, ale aby vycházel z celosolečenské shody a informovanosti o tom, co znamenají lidská práva a že by neměla být otázkou názoru.
