Tři odbornice na urbanismus: Jak bude vypadat Praha za dvacet let?

Peter Bednár | 25. 2. 2021 | 3 komentáře | Veřejný prostor | 2 985

Foto: Archiv IPR, CAMP

Jaká je budoucí tvář hlavního města? Kde vzniknou nové parky a čtvrti? Online výstava „Praha zítra? Pražské priority“ v Centru architektury a městského plánování představuje 25 projektů, které mají proměnit tvář metropole.

CAMP, Centrum architektury a městského plánování, je multifunkční přednášková a výstavní hala v přízemí Institutu plánování a rozvoje v Praze. Institut sám nic nestaví, ale připravuje data, podklady a studie pro budoucí rozvoj města. Tři projekty z aktuální expozice představují ženy podílející se na jejich ­realizaci, Monika Habrová, Jitka Romanov a Zuzana Mráziková. 

Kdykoli se začne mluvit o nových stavebních projektech v Praze, přijdou argumenty o chamtivých developerech a přebujelých kancelářích. Výstava ale představuje projekty, do nichž má investovat město a které budou formovat „veřejný prostor“. Co všechno to vlastně znamená? 

JR: Nejsou to jen náměstí, parky a ulice, může to být i řeka. Otevřený prostor, který začíná za hranicí toho soukromého, to je nejjednodušší způsob, jak to někomu popsat. 

MH: Já to chápu ve dvou rovinách, fyzické a abstraktní. Jednak jsou to prostory, kam mají všichni přístup a setkávají se tam. Na abstraktní rovině je součástí veřejného prostoru třeba i oblast médií. V dobrém veřejném prostoru se cítíte bezpečně a můžete se v něm nějak projevovat. 

ZM: Veřejný prostor patří všem a zohledňuje různé druhy a možnosti pohybu. Neměl by nikoho upřednostňovat, což se bohužel stává. 

Je to i parkoviště u supermarketu? 

JR: Parkoviště jako veřejný prostor je vlastně dobrý příklad. Když je správně řešené, nemusí působit bezútěšně. Navíc by mělo plynule navazovat na okolí, organicky s ním fungovat. 

S jakými předsudky ohledně městského plánování se nejčastěji setkáváte? 

JR: Často jsou to detaily, například názor, že je lepší podchod než přechod pro chodce. Nebo že více pruhů na silnici vyřeší zácpy, přitom to ve skutečnosti jen přivede víc aut a vytíženost bude stejná. Taky víc zeleně, hlavně té okrasné, může být nakonec horší než dobrá dlažba. Místo jednoduchého a přehledného prostoru chtějí všichni fontány. 

Jitka Romanov

Foto: Archiv IPR, CAMP

Vystudovala územní a krajinné plánování na České zemědělské univerzitě v Praze. Od roku 2017 pracuje jako urbanistka na IPR Praha. 

MH: Když se mluví o proměnách ulic, většinou zazní, že se v Praze stejně nedá jezdit na kole, není na to místo, je moc kopcovitá a podobně, to ale není pravda. Lidé taky chtějí lavičky v ulicích, ovšem ne pod svými okny, bojí se hluku. A každý by chtěl parkovat auto před svým vchodem, jenže to prostě nejde splnit. 

ZM: Lidé nejsou připraveni na změny ve svém okolí. Ať se vše postaví, ale někde jinde! Taky všichni chtějí výhled a stromy, ale jen do momentu, kdy stromy brání výhledu. 

JR: Ano, místní o stromy v ulicích kupodivu často nestojí, to pro mě bylo šokující zjištění, protože zeleň jinak bývá mezi požadavky na prvním místě. Ale když na to přijde, někdo si vždycky přijde stěžovat, že strom zabere parkovací místo, popřípadě z něj bude padat listí.  

Představených projektů je dvacet pět. Jaké jsou vaše osobní priority? Kdybyste třeba jako primátorka měly vybrat jen jediný… 

MH: Já bych postavila filharmonii. 

Ale nesmí to být ten váš projekt! 

JR: Asi bych se zhroutila, netuším, po kterém projektu bych skočila dřív, protože Praha toho potřebuje hodně. Nejdůležitější by bylo podpořit dostupné bydlení, například městskou výstavbou a družstevními byty. 

Praha je sice jedno z nejzelenějších měst, ale ne každá zeleň se dá používat k rekreaci, protože je zanedbaná.

ZM: Důležité je také víc investovat do lepší hromadné a bezmotorové dopravy. Z mnoha důvodů je dobré hledat alternativu vůči autům, negativní motivace tu nefunguje. 

Investice do veřejných staveb je potřeba doprovodit konkrétními představami, jak lidem zlepší život. Co tedy budou mít Pražané z vašich projektů? 

ZM: To se dá popsat na drážní promenádě, plánované ve Vršovicích a Strašnicích. Její přínos není jen v opravě území, ale právě v dopadu na okolí, i když konkrétní hodnoty se špatně vyčíslují. Zatraktivní zanedbané území, v okolí asi vzniknou nové služby, obchody a ostatním začne dávat smysl do oblasti investovat. 

Foto: Archiv IPR, CAMP

DRÁŽNÍ PROMENÁDA: Liniový park v trase opuštěného železničního koridoru se má stát zelenou bezmotorovou páteří Vršovic a Strašnic a sloužit obyvatelům a návštěvníkům k rekreaci, dopravě a sportu. Umožní komfortní chůzi, běh, jízdu na kole či bruslích s bezpečným oddělením rychlejšího a pomalejšího pohybu a s rozšířením o další prostranství a zeleň.

Nabídne alternativní, hezkou cestu k velkým ulicím okolo, které nejsou úplně příjemné na pobyt, je tam hluk a spousta aut. Taky bude mít rekreační účel. Praha je sice jedno z nejzelenějších měst, ale ne každá zeleň se dá používat k rekreaci, protože je zanedbaná. Tohle bude čtyřkilometrový lineární park. 

Zuzana Mráziková

Foto: Archiv IPR, CAMP

Na IPR Praha působí od roku 2017 v Kanceláři podpory území jako garantka území pro Prahu 10. Zde zastupuje hlavní město v územních řízeních. 

Připadá mi to jako celkem nekontroverzní projekt. Je to zelené, je to rekreace, je to hezké a je to na ­místě, kde teď není nic. Je lepší soustředit se na podobné zanedbané části, nebo se hádat o zavření Smetanova nábřeží? 

ZM: Tyto věci by se měly dělat současně, ale hledání dohody mezi všemi zainteresovanými stranami prodlužuje přípravu projektů. V případě drážní promenády chceme využít potenciálu zanedbaného místa, i proto to jde oproti jiným projektům docela rychle. Například na Karlově náměstí jsme řešili pár přechodů několik let. 

Další z vašich projektů je zmiňovaná filharmonie. Kde je teď a proč potřebuje novou budovu? 

MH: V Praze sídlí dva velké orchestry, Česká filharmonie v Rudolfinu a Symfonický orchestr hlavního města Prahy v Obecním domě. Obě budovy navržené v 19. století už nevyhovují, velké orchestry se tam nevejdou a některé skladby není možné zahrát, buď je malé jeviště, nebo špatná akustika. Tím se ochuzujeme o zajímavá díla, protože není kde je v Praze uvést. V roce 2017 byla na základě analýzy různých míst vybrána Vltavská. Na lokalitě velmi záleží a v zahraničí je vidět přínos takové stavby pro okolí. 

Foto: Archiv IPR, CAMP

FILHARMONIE: Praha dlouho usiluje o výstavbu koncertního sálu, který by splňoval světové standardy pro uvádění vážné hudby. Jako nejvhodnější místo pro stavbu se podle analýz jeví levý břeh Vltavy v lokalitě Vltavská. Nové hudební centrum se tak stane symbolem přeměny jednoho z největších pražských brownfieldů, transformačního území Bubny-Zátory.

V Oslu takto vybudovali v opuštěném nákladním přístavu operu a její okolí teď patří k nejoblíbe­nějším místům, protože kolem vzniklo mnoho nového. Vltav­ská je teď jedno z nejhorších míst v Praze, i když je na metru a na nábřeží. Filharmonie to může výrazně zlepšit a z místa, kterému se chce teď kaž­dý vyhnout, bude hudební centrum se spoustou doplňkového provozu. Dopoledne tam budou besídky, odpoledne místní v kavárně… 

Když si představím Oslo, vybavím si právě operu, chvíli bych musel přemýšlet nad další známou budovou. To platí asi i pro Hamburk. Je důležité, aby budoucí filharmonie byla fotogenická? 

MH: Hlavní je, aby skvěle fungoval vnitřek a měla dobré okolí. Případná ikoničnost bude vyplývat až z výsledků architektonické soutěže, která se připravuje. Očekáváme mezinárodní účast, dá se tedy předpokládat, že vznikne něco zajímavého. 

Monika Habrová

Foto: Archiv IPR, CAMP

V Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy se věnuje architektonickým soutěžím a projektům veřejného prostoru, vede projekt Vltavské filharmonie. 

Kdy bude první koncert? 

MH: Pokud vše půjde podle plánu, mohlo by to být někdy po roce 2030. 

Ještě komplikovanější než jedna filharmonie je celá nová čtvrť. Jak se takový projekt rodí, třeba v případě projektu pro oblast žižkovského nákladového nádraží? A kdo například zajišťuje, aby na sebe ulice jednotlivých projektů navazovaly? 

JR: Snažíme se všechny záměry koordinovat podle naší studie, kterou průběžně aktualizujeme. Regulační plán ale zatím není. Závaznost podkladové studie lze zajistit smlouvami s investory, kteří by díky tomu měli přispívat na celkovou vybavenost. Chystáme o tom výstavu v CAMPu, kde záměr pro tuto oblast detailně představíme.  

Celému brownfieldu se sice říká Nákladové nádraží, ale to zabírá jen malou část plochy. Samotná budova nádraží je od roku 2013 památkově chráněná, nebude to komplikace? 

JR: Památková ochrana je tu namístě. Je to zajímavá budova a nebylo jisté, jak ji předchozí vlastník zrekonstruuje. Památková ochrana má určitě i negativa, omezuje další využití, ale místa je okolo dost, určitě bude možné dát jí nějakou kulturní funkci. 

Nerušila se nákladová nádraží příliš zbrkle? Teď se skoro vše do Prahy musí vozit kamionem. 

JR: Zrovna žižkovské nádraží bylo zrušené oprávněně, rozvoz nákladu z tohoto místa by znamenal velkou zátěž pro okolí a omezovalo by to další rozvoj. Rozvoz nákladu je ale určitě téma, řešíme teď cyklodepo na Těšnově. To je ovšem jen malá budova k překládce.  

Foto: Archiv IPR, CAMP

ŽIŽKOV: Území bývalého koncového nákladového nádraží spolu s areály Olšanských a Vinohradských hřbitovů tvoří málo prostupnou oblast mezi živými čtvrtěmi Vinohrad a Žižkova a ukrývá silný potenciál pro vznik nové městské struktury. Dominantou je hlavní budova nádraží, která byla v roce 2013 prohlášena kulturní památkou.

Čím bude nová čtvrť přínosná i pro ty, kdo v ní nebudou bydlet? 

JR: Zlepší se prostupnost. Teď je to v podstatě díra, která od sebe odděluje dvě části města. Taky to oživí budovu nádraží, přibudou byty, ale měla by se zlepšit i okolní doprava, počítá se s novou tramvajovou tratí a novou silnicí, Jarovskou třídou. Lépe se tak napojí Jarov a Malešice.

Pojďte na online výstavu!

Na webu praha.camp se můžete podrobně seznámit s 25 „pražskými prioritami“. Projděte si výstavu alespoň virtuálně s komentářem Adama Gebriana a poslechněte si řadu přednášek v rámci doprovodného programu.

Budí to ve mně zvědavost. Kam se může obrátit člověk, kterého dění v architektuře a plánování právě začalo zajímat? 

JR: Ráda doporučuju náš CAMP, organizuje výstavy, má vlastní podcast, informuje na sítích, má dobré knihkupectví. Skvělé jsou i jednorázové akce, třeba Open House Praha zaujme hodně lidí, kteří by se k architektuře jinak nedostali. 

MH: Na CAMPu jsou skvělé i virtuální procházky po různých městech. Za pozornost určitě stojí filmaři Bêka & Lemoine, kteří točí dokumenty z pohledu různých obyvatel zajímavých budov. I kamarádům mimo obor se to líbilo. 

ZM: Já jakožto garantka území Prahy 10 bych doporučila například knihu Sídliště Solidarita. 

MH: A já knihu K čemu jsou architekti. Je sice určená dětem, ale na úvodní seznámení s profesí architekta je perfektní. 

Diskuze k článku

Celkem 3 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

umfa | 25. 2. 2021 21:35

Praha za dvacet let: všechny ulice byly zúženy na jeden pruh aby nepřivedly další auta, protože město je pro lidi a ne pro auta. Magistrála byla zbourána a mimoúrovňová křížení zrušena, protože silnice má spojovat, ne rozdělovat. Na pustém Václavském náměstí stojí progresivistický primátor neurčitého pohlaví a kroutí hlavou: "kde jsou všichni ti lidé, kam sakra zmizeli?". Z hloučku kolem něj se nesměle ozve "vždyť ti přeci byli v těch autech". Primátor tu myšlenku odmávne jako dotěrnou mouchu a dál hovoří o svém snu, aut je pořád moc, zabírají místo lidem, už brzo omezí rychlost v celém širším centru na 20 km/h a půlku ulic nahradí cyklostezkami. Pak se lidé určitě do centra vrátí...

-3
Reagovat