Bála jsem se, že to bude život za život: můj vyhasne a vnučka přijde na svět, říká Jindra

11. říjen 2023
27 437

V rodině Jindry Mařincové mají rakovinu v genech. Zasáhla její babičku, maminku i neteř. Když Jindra před více než dvaceti lety onemocněla, pár týdnů po operaci měla přijít na svět její vnučka. „Bála jsem se tenkrát, že to bude život za život. Můj vyhasne a ona přijde na svět. A já jsem si ji tak moc přála pochovat v náručí,“ přiznává Jindra.

Jindra pomáhá ostatním nemocnýmFoto: Jana Plavec

Operace i léčba naštěstí dopadly dobře a babička Jindra celé roky doslova srší energií. Díky tomu může pomáhat nejen své rodině, ale i dalším ženám. „Rakovina mi hodně vzala, ale taky hodně dala. Nikdy bych nevěřila, že ve svých letech budu jezdit přednášet po školách,“ vypráví štíhlá seniorka. V rámci aktivit Aliance žen s rakovinou prsu už deset let dělá osvětu a učí středoškolačky, jak provádět samovyšetření prsu. „Už jsme odhalili bulku u dvou osmnáctiletých dívek. V jednom případě to byl nádor zhoubný, ale dívka díky včasnému záchytu nepřišla o prso,“ raduje se Jindra. Ani kluci se nebojí si při přednáškách osahat model prsu zvaný fantom, ale vždycky je dost vyděsí informace, že rakovina prsu postihuje i muže. A často se na ni přijde pozdě právě kvůli přehlížení příznaků.

Jen pár minut za měsíc

„S rakovinou můžete bojovat, pokud na ni přijdete včas,“ zdůrazňuje Jindra. Proto je prevence tak důležitá. Jednou za měsíc je třeba si prsa důkladně prohmatat. „Dřív mě to taky obtěžovalo, ale je to pár minut navíc a může vám to doslova zachránit život,“ dodala. Bohužel už není pravda, že rakovina je bubák starých lidí. Postihuje stále mladší generaci. A tak místo vysedávání u kafíčka Jindra neúnavně sdílí své zkušenosti, pomáhá a podporuje ostatní. Mladým maminkám po rakovině prsu třeba hlídá děti, aby měly čas na sebe a mohly si vyrazit na kávu či do divadla. Přiznává, že občas už je unavená, ale její činorodost je pořád nakažlivá.

Příběhy dalších žen najdete v aktuálním čísle


Rakovina prsu je diagnóza, kterou si každoročně v Česku vyslechne 7000 žen.

Nejen Jindra, ale i Veronika, Alice, Jana a Nikola se rozhodly podělit o svou zkušenost. A s upřímností a beze studu ukázaly i svá těla. Pár slov o tom, jak těmto ženám nádor vstoupil do života, a upřímné fotografie, které řeknou to nejdůležitější, najdete v novém čísle tištěné Heroine.

Chci novou Heroine

„Moje děti mi v legraci říkají, že mě budou muset odstřelit, že mám nejvíc energie ze všech,“ usmívá se. Jindra má v pořádku cholesterol, tlak i cukr. Neužívá žádné léky, jen investuje do kvalitních potravinových doplňků. „Co tělu dáš, dvojnásobně ti vrátí,“ opakuje si kouzelnou větičku každý den. Ráno pije vlažnou vodu s citronem, šťávu z  červené řepy, chodí na procházky a celých dvacet let užívá houbu rei-shi. „Kamarádkám vždycky říkám, na co vám budou peníze, když vy už tu nebudete? To si raději koupím o parádu méně,“ komentuje stesky nad vysokými cenami. „Tělo je třeba si hýčkat,“ je přesvědčená Jindra. Diety ale žádné nedrží, klidně si dá řízek i bůček. Jen to vyvažuje pohybem, životním optimismem a dalšími cíli na obzoru. Tedy rozhodnutími, která jsou zdarma.

Jindra přiznává, že k tomuto životnímu postoji vedla dlouhá cesta. A na začátku byla sama tak naivní, že když si našla bulku v prsu, myslela si, že ji štípl komár. „Viděla jsem na rakovinu umírat maminku i  babičku, ale vůbec mi to nesepnulo,“ přiznává. Až když se jí udělala na prsu prohlubeň, šla na mamograf. „Když jsem si uvědomila, že budu prožívat to, co maminka, cítila jsem se opravdu hrozně. Bylo mi 52 let a ta léčba byla tenkrát dost drastická,“ vzpomíná na svou dobu temna Jindra. O rakovině prsu nebylo tolik informací a lidé se od ní dokonce odtahovali, jako by rakovina byla nakažlivá. Společnost i lékařská péče jsou dnes naštěstí už úplně jinde. „Teď je léčba cílená, mnohem snesitelnější. Ženy mají navíc oporu v pacientských spolcích a nemusejí svou nemoc nést jako stigma,“ kvituje změny k lepšímu Jindra.

Soucit vás nikam neposune

Na rakovinu nebyla sama, ani když jí manžel v průběhu léčby zemřel. Pomohly jí obě děti, i když každé úplně jinak. „Syn se odjakživa držel mé sukně, je velmi citlivý, snesl by mi modré z nebe. Dcera neplakala, spíš mě honila a byla na mě přísná,“ popisuje reakci svých dětí na krutou diagnózu. I když ji syn hladil a měl o nich strach, nakonec jí život zachránilo spíše dceřino burcování, které dokázala ocenit až s odstupem. „Soucit nás nikam neposune. Jen naše odhodlání a aktivní přístup,“ zdůrazňuje.

Lindex podporuje ženy

Měsíc říjen je mezinárodně zasvěcen zvýšení povědomí o rakovině prsu. Prostřednictvím kampaně Pink October se každoročně zapojuje i společnost Lindex a zaměřuje se v ní na různé aktivity, jimiž přispívá k podpoře projektů proti rakovině prsu a upozorňuje na možnosti prevence.

Lindex inspiruje a podporuje ženy v jakékoliv životní situaci a chce, aby žily plnohodnotný život.

Ke zvýšení informovanosti o důležitosti samovyšetření prsou má tato módní společnost na webu lindex.com dostupného podrobného průvodce a na svých komunikační kanálech přátelsky připomíná pravidelné měsíční kontroly.

Jak můžete pomoci?

  • Stačí navštívit jakoukoliv prodejnu Lindex nebo lindex.com
  • koupit růžovou stužku (celý zisk z prodeje)
  • zakoupit podprsenku (10  % ze zisku z prodeje)
  • zaokrouhlit svůj nákup v kamenných prodejnách o 30  Kč

V České republice poputuje vybraná suma organizaci Aliance žen s rakovinou prsu a na její projekt Bellis – mladé ženy s rakovinou.

Ovšem jsou chvíle, kdy je třeba dát průchod i smutku. „Děti vědí, že když doma hoří svíčka, nesmějí si mě vůbec všímat. Truchlím za některou z  kamarádek, která zemřela,“ popisuje těžké dny Jindra. Zavře se do ložnice, prohlíží si fotky, vzpomíná na všechno, co spolu prožily. „Je mi hodně smutno, ale nedrásá mě to tak, jako když zemřou mladé holky, které si v životě ještě nic neužily,“ dodává. S jednou kamarádkou prožívala její nemoc dlouhodobě, protože její rodina vůbec nefungovala. „Když přišel konec, bylo to hodně smutné. Podívala se na mě a řekla: Proč já? Proč nemůžu být jako ty? To mě úplně zamrazilo,“ přiznává Jindra. Přesto u ní byla až do poslední chvíle. „Kéž by mě jednou někdo takto odprovodil,“ rozpláče se. Ale ještě než jí oschnou slzy, už znovu zapáleně vypráví dál.

Když byla malá, rodiče jí říkali Jindřichu, měla být kluk. „Tak si taky každé ráno řeknu: Jindřichu, vstávej a běž mezi lidi!“ usmívá se Jindra. I kdyby měla jít jen na Petřín sednout si na lavičku a zhluboka se nadechnout. „Život už neprožívám, ale žiju. Dávám do toho vnitřní motor, raduju se z maličkostí. Třeba že sedím na verandě a pozoruju oblaka,“ vypráví. Ráda se pěkně obléká a každý měsíc vyrazí někam na výlet. Dříve jezdila i se svým přítelem, kterého poznala v lázních. Po letech hezkého a aktivitami naplněného vztahu si po menší roztržce našel jinou paní. I s tím se nakonec Jindra vyrovnala a nezahořkla.

Mladé ženy v rodině i okolí, které se potýkají s rakovinou, mají v Jindře svůj vzor. „Neteř mi říká: Teto, když kouknu na tebe, tak to musím taky vybojovat,“ vypráví. I z této zpětné vazby a pozitivních reakcí od těch, kterým pomáhá, získává Jindra novou energii. „Rakovina je mrcha kousavá, ale změnila mi život i k dobrému. Nikdy bych nevěřila, k čemu najdu odvahu, co všechno ještě můžu zažít. Raduju se, když ráno vstanu a nic mě nebolí. Ještě jsem naživu a tomu se nic nevyrovná,“ uzavírá své vyprávění Jindra Mařincová.

Další fotografie a příběhy žen najdete v aktuálním čísle tištěné Heroine. Celý projekt vznikl ve spolupráci se společností Lindex.

Aktuální číslo

  • o tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s