Sdílíte na Facebooku fotky svých dětí? Nejspíš zaděláváte na jejich stud a kyberšikanu

5 051 | Michaela Sladká | 1. 7. 2020 | Mimina na instáči

Všichni víme, že děti jsou v online prostoru velmi zranitelné. Zdánlivě nevinná a roztomilá fotka syna nebo dcery z výletu může roztočit spirálu kybernenávisti a šikany jejich vrstevníků. A nejhorší je, že děti takhle ohrožujeme a stavíme do pozice obětí nenávistných komentářů my, jejich rodiče. Chcete je chránit? Zapomeňte na lajky.

Shutterstock

V rámci mezinárodního výzkumu EU Kids Online 2020 vědci vyzpovídali víc než 25 tisíc dětí ve věku 9 až 17 let z celé Evropy. Mimo jiné se ukázalo, že české děti se nejvíc ze všech na sítích setkávají s kybernenávistí. K zamyšlení jsou ale i data o českém sharentigu, tedy sdílení a rodičovství. Vědcům z Masarykovy univerzity, která je za českou část studie zodpovědná, totiž vyšlo, že nejméně čtvrtina dětí ve věku 12 – 16 let se setkává s tím, že rodiče o nich na sítích sdílejí nějaký obsah, aniž by se jich předtím zeptali, ať už jde o fotky ze společné dovolené nebo jiné veselé historky. A odborníci na sociální sítě i dětští psychologové se shodují na tom, že skutečný počet dětí zasažených sharentingem bude mnohem vyšší. Už jen proto, že výzkum nevzal v úvahu všechna roztomilá nemluvňata a batolata, předškoláky nebo prvňáčky, pro které není na začátku září na sítích k hnutí.

Rodiče vnímají dítě jako součást svého životního příběhu a vlastně skrze něj svůj život prezentují svému okolí.

Ve shrnutí výzkumu najdeme lakonickou větu „rodiče nejsou dětem vždycky oporou“ doplněnou o informaci, že ve většině z devatenácti zkoumaných zemí si víc než třetina dětí stěžuje, že rodiče publikují jejich fotky nebo jiná data bez jejich vědomí a svolení. Z tohoto obsahu se pak vyvíjí kyberšikana, se kterou má v Česku také kvůli rodičovským přehmatům zkušenost 6 % dotázaných dětí. 

Všude se o tom mluví

Mediálního analytika Filipa Rožánka překvapuje, že zkušenost s nežádoucím sharentingem v průzkumu uvedlo jen 24 % českých dětí. „Reálně to nejspíš bude mnohem vyšší číslo, protože v minulosti byly rodinné fotky spíše výsadou internetových fotoalb a sdílecích služeb, zatímco dnes jsou rozšířené napříč sociálními sítěmi,“ říká Rožánek. Obsah, jehož předmětem jsou děti, už podle něj dnes regulují i samy nadnárodní platformy. „Například videoserver YouTube musel přistoupit k regulaci videí s dětmi kvůli nevhodným komentářům a databankám, které si sdílely pedofilní komunity na svých uzavřených diskusních fórech,“ dodává.

Čí jsou vaše fotky?

Když nahrajete na sociální síť svoji fotku, neztrácíte k ní autorská práva. Například Facebooku tím ale dáváte licenci k šíření. Fotku můžete zase smazat, v systémech platformy se ale může nacházet další až tři měsíce. „Skeptici upozorňují, že pravděpodobně budou v systémech různé informace a fotografie i déle, aby Facebook mohl čím dál lépe cílit reklamu kombinováním informací,“ říká Filip Rožánek a dodává: „Facebook také používá rozpoznávání obličejů a jejich přiřazování ke konkrétním jménům. Kolik uživatelů si asi toto nastavení vypnulo, nebo vůbec ví, že existuje?“

Z pedofilů nebo skrytých agresorů má strach i matka čtyřletého Kyliána Alena. „Fotky syna na sociální sítě vůbec nedávám, nepřijde mi to vhodné,“ říká. „Necítím se oprávněná rozhodovat za něj, co by chtěl nebo nechtěl zveřejnit. Taky to může být nebezpečné. Co se jednou vloží na sítě, žije vlastním životem. Nerada bych, aby si ho vystopoval nějaký úchyl, aby ho vypátral někdo, kdo by nám třeba chtěl ublížit, vydírat nás. Není důvod to pokoušet. Všude se o tom mluví a píše, přijde mi logické to nedělat,“ krčí rameny Alena.

Přesto se na Facebooku, Instagramu nebo Youtube není možné vyhnout obrázkům dětí vašich známých a známých známých. Podle psychologů se totiž svými rozesmátými dětmi rádi definujeme. „Rodiče vnímají dítě jako součást svého životního příběhu a vlastně skrze něj svůj život prezentují svému okolí. Velká část těchto rodičů si těžko uvědomuje, kde končí hranice jejich vlastního příběhu a kde se prolíná s příběhem dítěte,“ říká dětský psycholog a psychoterapeut Ondřej Mikauš. Dodává taky, že rodiče se v průběhu nevyhnutelné separace, která v pubertě nastává, za svými dětmi trochu opožďují, což často ústí do nepochopení.

„V tomto procesu může být každé takové jednání, kdy se rodiče, i když nevědomky, chovají, jako by dítě stále bylo jen jejich součástí, pro dítě velmi nepříjemné. Obzvláště v takových případech, kdy se odehrává na sociálních sítích. Mají na ně přístup vrstevníci dětí a životní okamžiky jsou tam zachycené i do budoucna,“ dodává Mikauš.

Soukromí se slevou

Češi se v intenzitě sharentingu pohybují nad celoevropským průměrem. Naprosto minimální zkušenost s ním mají děti v Litvě a na Slovensku, největšími „sdíleči“ pak jsou rodiče v Norsku – norské děti uvedly, že se nedobrovolně staly hrdiny rodičovských postů a komentářů v 36 % případů. Zajímavé ale je, že s následnou kyberšikanou se setkalo 6 % mladých Norů, což je úplně stejně jako v Česku, které mělo míru sharentingu bez souhlasu a vědomí dětí o 12 % nižší. 

Národně se taky můžou lišit i důvody, proč děti sdílíme. „Češi podle různých dlouhodobých marketingových poznatků rádi vymění kousek soukromí za slevu, výhodu nebo peněžní odměnu. Koneckonců asi všichni známe hromadné žádosti na sociálních sítích, aby někdo hlasoval pro konkrétní dítě v nějaké soutěži a podobně,“ popisuje Rožánek.

Bezmocný gigant

Problémy s dětským obsahem sociálních sítí v čase sílí a táhnou se celé roky. „Při tak obrovském objemu dat a počtu uživatelů je i pro internetové giganty problematické efektivně zasáhnout,“ říká mediální analytik Filip Rožánek a namátkou jmenuje britskou kauzu z letošního března, kdy studie ministerstva spravedlnosti odhalila stovky případů sexuálního obtěžování dětí na Facebooku, kterého si administrátoři vůbec nevšimli. Už v roce 2016 přitom zpravodajství CNN upozorňovalo, že na Facebooku působí uzavřené pedofilní skupiny, které si sdílí dětskou pornografii.

 Poukazuje na skupiny, kde se sdružují matky nebo těhotné ženy, které často generují problematický obsah naprosto bezděčně – fotí a následně mezi sebou sdílejí děti v ponižujících situacích nebo třeba pozvracené, protože touto cestou chtějí získat například zdravotní radu. „V posledních letech se pak přidávají rodiče, kteří na svých dětech chtějí vydělat pomocí influencer marketingu, takže už od narození dokumentují každý jejich krok na Instagramu nebo Facebooku, spojují je s produkty a prakticky nonstop přenášejí jejich život a pohyb,“ vyjmenovává mediální analytik. 

„U dětí nejde ani tak o osobní informace, jak je chápeme v běžném smyslu slova, ale o informace, které rozbíjejí jeho křehký a pracně budovaný obraz vlastního sebepojetí a autonomie,“ doplňuje psychoterapeut Mikauš. „Dítě nebo dospívající se pracně snaží vytvářet určitý obrázek o tom, jak vypadá jeho samostatné já. Tuto pomalu se vynořující samostatnost si potvrzuje a koriguje na základě reakcí svého okolí, vrstevníků a kamarádů,“ říká.

Podle Mikauše jsou rodiči sdílené fotky srovnatelné s tím, jak naši generaci rodiče před kamarády zahanbovali bezděčným otíráním nosu nebo upravováním oblečení. „To, že se tyto situace daly poměrně dobře zvládnout, bylo mimo jiné i proto, že trvaly krátce a pořád jsme se mohli utěšovat tím, že si toho třeba nikdo jiný nevšiml. Ale veřejně sdílený obsah je něco, co trvá a bude trvat. Dostanou se k němu nejen současní kamarádi, ale i ti, které dítě potká v budoucnu,“ varuje dětský psycholog.

Možná je to pryč, možná ne

Zhruba polovina dětí, které se nedobrovolně staly hrdiny sociálních sítí, své rodiče požádá, aby obsah odstranili. To podle mediálního analytika Filipa Rožánka nemusí být tak jednoduché. „Cokoli, co dáte na Instagram nebo Facebook veřejně, může být i bez vašeho vědomí někým zkopírováno nebo někam uloženo. A pokud odstraníte fotografii u sebe, neznamená to, že zmizí i její kopie, kterou někdo vytvořil. Mimochodem, každá fotografie taky prochází automatickým rozpoznáváním, při němž se Facebook snaží automaticky popsat, co na snímku je,“ vysvětluje.

Klíčem k tomu, co sdílet a co naopak ne, může být podle Mikauše naše vlastní empatie. „Jednoduše to, jestli bychom sami nepociťovali stud, pokud by obdobný obsah někdo jiný zveřejnil o nás. Dalším vodítkem by pak molo být i už zmíněné uvažování o tom, čí příběh vlastně chci zveřejnovat. I když moje děti samozřejmě do mého života nerozlučně patří, je zde namístě respektovat i jejich budoucí právo na to, co o nich ve veřejném prostoru bude kolovat,“ uzavírá Mikauš.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Nora Fridrichová Nora Fridrichová je výraznou televizní osobností, ale také ženou, která pomáhá jiným ženám. Třetím rokem podporuje samoživitelky: Pořádá sbírky na nákupy potravin, zorganizovala sbírku oblečení i charitativní knižní bazar. Do konce roku pošle samoživitelkám nákupy potravin v hodnotě čtyř milionů korun a počítače za dva miliony.
  • Volnost, rovnost, orgasmus Co potřebujeme k tomu, abychom si víc užili sex? Proč je tak důležitá genderová rovnost? Když budou nerovnosti mezi ženami a muži příliš velké, nebude mít dobrý sex prostě nikdo. Rozhovor se socioložkou Kateřinou Liškovou vedla Anna Urbanová.
  • Zpomalte, dokud je čas Všechno zvládla a pak padla aneb výkon jako modla dnešní doby. Ženy se kvůli trojboji „homeoffice, online škola, domácnost“ zapojily do závodu, který nelze vyhrát. Ilona Kleníková se zamýšlí nad tím, proč po nás doba žádá takové vypětí a co by se mělo změnit. „Mnoho lidí zjistilo, že když si neudělají čas na to, aby jim bylo dobře, budou si na sebe muset udělat čas, až jim bude špatně,“ píše a radí: „Zpomalte, dokud je čas.“
  • Women power v ulicích Minsku Protesty proti Lukašenkovu režimu v Bělorusku trvají už třetí měsíc. Jejich symbolem se staly sobotní průvody žen v bílém s květinami v rukou. Redakce Heroine se spojila s běloruskou novinářkou a fotografkou D. V. a získala od ní exkluzivní reportážní fotografie z demonstrací a také velmi niterný rozhovor, který přerušilo zadržení a výslech… Kvůli bezpečnostní situaci v zemi se redakce Heroine rozhodla nezveřejnit celé jméno naší běloruské spolupracovnice.
  • Kámasútra pro vozíčkáře Centrum Paraple nedávno vydalo knihu Ano, můžeme se skvělými ilustracemi od Toy Box a my jsme se ptali jedné z jejích autorek, ergoterapeutky Ivy Hradilové, na detaily její profese. Jak pomáhá lidem po poškození míchy zapojit se zpět do sexuálního života? Jaká tabu okolo sexu na vozejku přetrvávají? Dozvíte se i spoustu dalších věcí, které vás nejspíš také zajímají, ale styděli jste se zeptat.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Michaela Sladká

Novinářka a konzultantka neziskových organizací. Věnuje se především sociální problematice, tématům z oblasti rodičovství a kultuře. Pracuje v Radiu Wave a spolupracuje... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Naše další projekty

Peníze

Stravenkový paušál startuje. Takhle zvýší výplatu

Jak si může přilepšit zaměstnanec s průměrnou mzdou, který doteď neměl žádné benefity, když mu firma nabídne stravenkový paušál? A jak se...

Peníze

Nejste online, připlatíte si. Diskriminace seniorů?

Zapomeňte radši na tragikomický plán vlády, že se lidé starší 80 let mají registrovat k očkování hlavně přes internet a dva PINy. V jiných...

Finmag

Když se skáče po mrtvole. Střídání v Bílém domě provází pachuť pomsty

Říká se, že vítězům sluší velkorysost. Platí ale i to, že vítěz, který bere všechno, potřebuje zničit své minulé soupeře. Lepší je ho zašlapat...

Finmag

Očkujeme s Babišem

Lidi neblázněte, všechno funguje skvěle. A jestli ne, můžete za to vy.