Se smrtí kamarádky se dodnes nevyrovnala. Ženy si přátelství cení, i když není jako ze Sexu ve městě
Mít kamarádku je k nezaplacení. Perfektní přátelství, jaké známe ze seriálů, sice realitě neodpovídá, reálné kamarádství dostává trhliny a někdy náhle skončí – bez něj by ale naše životy byly mnohem smutnější. To ženské přátelství by se ve skutečnosti mělo oslavovat v hrdinských eposech. Co pro nás přátelství s dalšími ženami znamená, jak se mění a co prožíváme, když skončí?
Na začátek jedno malé přiznání. Sex ve městě jsem začala sledovat v podstatně mladším věku, než by nejspíš mnoho lidí považovalo za vhodné. Dnes už kultovní seriál mi tehdy coby stydlivé prepubertální holce učaroval. Příběhu Carrie, Mirandy, Samanthy a Charlotte z dnešní perspektivy sice v mnohém ujel vlak: například hlavní hrdinka má navzdory proklamovanému volnomyšlenkářství často dost zkostnatělé názory, a jeho pokračování, jehož druhou řadu uvedla stanice HBO na konci června, se to nyní snaží dohánět. Jednu věc ale původnímu Sexu ve městě upřít nelze. Pro spoustu z nás představoval ideál ženského přátelství.
Takového, v němž jsou kamarádky na prvním místě, vždycky připravené vyslechnout a poradit. Vedle problémů s muži a drahých bot byl v centru dějových linek hlavně vzájemný vztah žen, které se během dlouhých snídaní mohly svěřit s čímkoliv, co je zrovna trápilo. Podobně, jako to Carrie dělala téměř v každé epizodě, jsem si u příležitosti premiéry druhé řady seriálu A jak to bylo dál bezděčně položila několik otázek. „I couldn't help but wonder...“ Jaká jsou naše přátelství s jinými ženami doopravdy? Potřebujeme je vůbec? A jak moc se naše touhy po vzájemném porozumění rozcházejí s realitou každodenního života?
