Děti chtějí číst. Někdy jim ale rodiče nutí Hobita místo vytoužených komiksů, říká zakladatelka projektu Molekuly čtení
Když se děti učí číst, otevírá se před nimi celý nový svět, který většina z nich touží pořádně prozkoumat. Je proto škoda, když je hned na začátku odradí knihy, které jsou pro ně příliš náročné – obsahují hodně textu a neznámých slov. S tím, aby se malí čtenáři a čtenářky necítili zahlcení, pomáhá i projekt Molekuly čtení, který s kolegyněmi a kamarádkami založila kurátorka dětské literatury Tereza Booth.
Když jste byla dítě, patřila jste mezi knihomoly a knihomolky?
Já jsem se dlouho považovala za nečtenářku. Až mnohem později jsem zjistila, že jsem celou dobu vlastě byla čtenářka, ovšem nikoliv příběhová, nýbrž encyklopedická. K tomu jsem navíc měla bratra, který přečetl, co mu přišlo pod ruku. Byl ale naštěstí tak laskavý, že mi všechnu tu povinnou literaturu vždycky převyprávěl a uměl i odhadnout, jaké knihy se mi budou líbit a zvládnu je přečíst, a ty mi potom doporučoval. Z této zkušenosti jsem vycházela v dospělosti, kdy jsem rozjela svůj knižní projekt pro děti nazvaný PIŇATA. Chtěla jsem chodit do škol a doporučovat dětem knihy, které se jim budou líbit, s ohledem na to, že každý je jiný a baví ho něco jiného.
Jak jste se tedy od malé nečtenářky dostala až k projektu Molekuly čtení?
Byla to dlouhá cesta. O dětskou literaturu jsem se začala zajímat s narozením syna, protože jsem mu chtěla číst. Pak jsem dokonce několik let měla dětské knihkupectví, kde jsem byla zahrabaná v knihách a dočítala jsem všechny ty příběhy, které jsem nečetla jako malá. A pak jsem se rozhodla, že chci to svoje know-how předávat dál. Jak už jsem říkala, rozjela jsem program PIŇATA a zároveň mi moje dlouholetá kamarádka a profesí učitelka Kateřina Špronglová vyprávěla o úrovňovém čtení, a postupně to všechno sepnulo. Přizvaly jsme grafičku a produkční Michaelu Streškovou a rozjely Molekuly čtení.
Vysvětlete mi prosím, co to znamená „úrovňové čtení“.
V Molekulách čtení jsme zatím vydali sto knížek v úrovních 1 až 20. První knížky jsou úplně bez textu, jsou v nich jen obrázky. V druhé úrovni se na stránce objeví jedno slovo, pak dvě slova, následují krátké věty, delší věty, souvětí… až v úrovni dvacet je už o dost víc textu než ilustrací. S tím, že obtížnost slov a další aspekty jsme řešili s lingvisty a dalšími odborníky, aby text poskytoval oporu, ale zároveň vyváděl z komfortní zóny. Jde o to, že dítě postupně čte delší a složitější texty a získává sebevědomí a dobrý pocit ze čtení.
Co se v textu dál dočtete:
- Proč některé děti ve škole ztratí zájem o čtení
- Proč čítanky děti nepodporují v lásce ke knihám
- Jak má vypadat kniha, která je vhodná pro skutečně začínající čtenáře a čtenářky
- Proč je dobré mít ve třídě volně dostupnou knihovničku
- Jak děti ve čtení podpořit
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
A kdo vymýšlí příběhy?
Příběhy vymýšlím z největší části já s kolegyní Kateřinou, která dřív učila i tvůrčí psaní, takže má k tvorbě blízko. Samozřejmě jsme přemýšlely o tom, zda to nebude pro děti jednotvárné, a to zvlášť ve srovnání s tím, že ilustrátorů a ilustrátorek máme přes třicet. Naštěstí se ale zdá, že děti naše příběhy mají rády. Snažíme se ale průběžně oslovovat nové autorstvo, aby naše tvorba byla pestřejší.
