Seznamy povinné četby a čtenářské deníky. Vychovají z dětí čtenáře, nebo jim knihy nadobro otráví?
Ráda čtu, a proto jsem se nemohla dočkat, až moji potomci dosáhnou středoškolského věku a já začnu čerpat inspiraci z jejich seznamu doporučené četby. Předpokládala jsem totiž, že se od mých školních let doporučená četba posunula od staletími prověřeného Dekameronu a Chrámu Matky Boží v Paříži (při vší úctě ke klasické literatuře) k něčemu modernějšímu a inspirativnějšímu. Mé očekávání bylo ale poměrně naivní. Jako už tolikrát jsem měla pocit, že jsem se propadla v čase nejméně o dvacet let zpátky.
Na čelních místech se objevovaly tituly jako Epos o Gilgamešovi, Médeia nebo Otec Goriot. Napadlo mě hned několik otázek. Jaký smysl má nutit děti ke čtení knih, v nichž čtvrtině slov nerozumí? Proč zabíjet čtenářský apetit dětí příběhy, které jsou pro ně naprosto nezajímavé a nezáživné – a dorazit je známkováním čtenářského deníku? Není konečně čas uplatnit při výuce literatury podobný princip, jaký se začíná prosazovat například u dějepisu, kdy se objevují tendence napřít výuku spíš směrem k modernějším tématům, která mají mladým generacím co říct?
Seznamy jako nezbytnost?
České děti a dospívající na tom s čtením nejsou tak špatně, jak by se při současné míře jejich online zapojení dalo čekat. Podle výzkumu, který provedla Národní knihovna ČR v roce 2021, považuje čtení knih za zábavné 61 % mladších školních dětí, 42 % dětí ve věku 9 – 14 let a 55 % dospívajících. Starší děti přečtou za rok zhruba 7,3 knihy a dospívající 8,9 knih.
Co se v textu ještě dozvíte?
- jak může také vypadat seznam doporučené literatury na druhém stupni
- zda i v dnešní době potřebujeme číst klasická díla
- jestli nestačí si pouštět audioknihy
Zajímají vás témata o vzdělávání? V obsahové sekci Vzdělávání dáváme prostor materiálům, které jdou do hloubky, pomáhají s orientací v tématech vzdělávací politiky a nabízí příklady dobré praxe. Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Na druhou stranu přibližně čtvrtina dětí a dospívajících uvádí, že čtení je pro ně nuda a knihy je nebaví. Může vést cesta ke čtenářství právě přes seznam povinné četby, nebo se jedná o neúčinný přežitek? „Vyjasněme si na počátku jednu věc – jaký je smysl výuky literatury? Podle mě jde o součást umění, jež je důležitou součástí společenské kultury, podobně jako užívané zdroje energie nebo vztah k elitám či ke vzdělávání. Tato kultura pak rozhoduje, jací jako společenství jsme. V tomto kontextu je návrh literárních titulů, které patří k základním pilířům oné kultury, při vzdělávání naprostá nezbytnost. Je to nejlepší způsob, jak seznámit člověka s tradicí a podobou vývoje našich hodnot a ctností,“ říká Stanislav Zajíček, učitel češtiny a latiny na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně a jeden z aktérů podcastu Českého rozhlasu Buchty čtou.
„Jiná věc je, kdy a jak je žactvu a studentstvu předkládat. Zcela určitě nemohou sloužit k tomu, aby přitahovaly k četbě, to už musí mít děti v sobě z rodiny.“
