Jiřina Klírová pracovala 25 let ve školství, 15 let byla ředitelkou základní školy. S manželem, který už je v důchodu a předtím pracoval jako stavař, vychovává dvě dcery. Rodina Klírových se před 5 lety na pozvání manželovy dcery z prvního manželství přestěhovala do Dubaje, kvůli manželovu chatrnému zdraví. Jiřina tu učí české děti češtinu, dcery navštěvují britskou školu.
Do Dubaje jsme přišli spolu s mým manželem Pavlem a dvěma malými dětmi, Anežkou a Amelií, před 5 lety, na pozvání příbuzných. Naší pohnutkou byla potřeba změny prostředí. Můj manžel je už v důchodu a není úplně zdráv, a tak rozhodnutí víceméně záviselo na mně. Rozhodla jsem se už na začátku, že založím pro potřeby krajanů tady v Emirátech kurzy češtiny pro děti v rozsahu vzdělávání české základní školy a to jak pro děti, které skládají zkoušky v ČR, tak i pro děti, které chtějí „jen“ rozvíjet svůj druhý rodný jazyk. Dnes pokrývám svou výukou dva emiráty, a to Dubaj a Abu Dhabi.
Do Emirátů nás lákala i možnost našim dvěma dcerkám dopřát alespoň nějaký čas multikulturní prostředí a vzdělání v britské škole. Sama mám ke školství velmi blízko, doma jsem 15 let pracovala jako ředitelka základní školy, která byla poměrně alternativní a dodnes funguje velmi dobře.
Anežce je dnes 13 a Amelii 11 let a 4 roky jsme prožili plně v britské škole. Prvním rokem byly holky v domácím vzdělávání, protože jsme si ještě nemohli dovolat platit školné v soukromé škole, které tu opravdu není nízké. I tak jsem potom raději vybrala školu s nižším školným.
Školy jsou připravené na děti z celého světa
Na úroveň a kvalitu zdejšího vzdělávání si rozhodně nemohu stěžovat. Vystřídali jsme tu zatím dvě školy. Přínos vidím v tom, že obě děvčata plynně hovoří anglicky téměř jako rodilé mluvčí. Dále studují francouzštinu a arabštinu. Školy zde jsou připravené na to, že do nich přicházejí děti z celého světa. I když není angličtina jejich rodným jazykem, ve škole se ji zakrátko naučí tak, že v ní mohou být bez problémů vzdělávány.
Naše škola má 3800 dětí od 3 do 18 let. Je to škola nová a na zdejší poměry celkem levná. Složení žáků je hodně multikulturní. Občanů SAE je zde pouze 88. Ve škole je přes 500 dětí s nějakými speciálními vzdělávacími potřebami. Pracuje zde 213 britských učitelů a 62 asistentů. Škola má také 12 suplujících učitelů a navíc i dost rozsáhlý administrativní aparát, který pomáhá se zařizováním různých věcí. S panem ředitelem se tu skutečně osobní potíže neřeší, ten je tu od toho, aby nastavil systém a řídil školu.
Do školy výhradně autem
Podpora pro děti, které přijdou a neumějí anglicky, je ve všech školách v Dubaji velká. Každý učitel tady má ve třídě nejméně 3 úrovně žáků, které v hodinách musí zaměstnat. K ruce má přitom samozřejmě asistenty. Arabština se vyučuje ve dvou úrovních. Jako jazyk pro rodilé mluvčí – stačí, aby jeden rodič byl z arabsky mluvící země, a dítě je často zařazeno do této skupiny, i když se u něj doma arabsky nemluví. Naše děvčata chodí na arabštinu pro cizince a vcelku zvládají. Učitelé arabštiny nejsou příliš oblíbení a často neumějí děti pro jazyk nadchnout. Je to jazyk velmi obtížný a metody výuky nejsou příliš přitažlivé. Také proto máme navíc i soukromého učitele. Tu stejnou podporu děvčata dostávají při výuce francouzštiny. Ve škole se třetímu jazyku věnuje pouze hodina týdně.
Do školy jezdíme v podstatě výhradně autem, stejně jako většina ostatních. Pokud škola není přímo v uzavřeném areálu bydliště, tak se prostě pěšky nechodí. Hojně jsou využívány i školní autobusy.
Školy zde začínají mezi 7.30 až 8.30 a končí mezi 14. a 16. hodinou. To je velmi individuální. Naše škola začíná v 7.30 a končíme ve 2 hodiny. Ve školách jsou jídelny a děti si zde mohou zakoupit obědy i svačiny. Školy se předhánějí v tom, aby nabízené jídlo bylo co možná nejzdravější. Přestávku mají děti dvakrát denně, 30 a 20 minut.
Děti se učí klást otázky a hledat odpovědi
Systém výuky je rozdílný než u nás. Děti nejsou drilovány. Hojně tu probíhá projektová výuka, důraz se klade na prezentační dovednosti. Hodně se dbá na kritické myšlení a individuální přístup. Škola využívá řadu testovacích nástrojů pro zjišťování úrovně žáků. Snažím se sledovat, aby zejména v matematice zůstávaly na stejné úrovni, jako by studovaly v Česku. I ostatní věci umějí přibližně stejně, jako bychom byly doma.
Děti v naší škole nejsou známkovány, ale hodnoceny. Několikrát ročně dostáváme report, v němž se dozvídáme, na jaké úrovni dítě je a na čem bude pracovat v dalším období. Pokud má dítě nějaký výukový nebo výchovný problém, svolává se speciální konzultace, na níž se společně s učiteli nastavuje další postup.
Britští učitelé procházejí odlišnou pedagogickou přípravou než naši učitelé. Britský prvostupňový učitel nemusí být všeuměl. Nemusí nutně hrát na klavír a s dětmi zpívat, na to je ve škole specialista, stejně jako na výtvarnou a tělesnou výchovu.
Eseje píší od chvíle, kdy umí napsat první slova
Děti tu jsou hodně vedeny k tomu, aby zkoumaly, bádaly, ptaly se. Vidím to pak i na svých hodinách češtiny, že když něčemu nerozumí, bez ostychu se ptají. Další významnou věcí, kterou si tady moc chválím, je existence rozsáhlé knihovny na každé škole. Děti tu jsou ke čtenářství intenzivně vedeny. Existuje tu propracovaný systém, kdy se hodnotí čtenářská úroveň dítěte a k ní jsou pak přiřazovány knihy na čtení. Stejně tak se tu velmi pečuje o rozvoj písemného projevu dětí. Od chvíle, kdy dokážou napsat první slova, se formou esejů učí vyjádřit a vyargumentovat svůj názor.
Technologie jsou ve škole využívány umírněně, ovšem nabídka výukových videí, různých aplikací a pozitivního výukového prostředí je obrovská. Učitelé nemusejí pracovat jen s učebnicemi. Hodiny si tvoří podle sebe a k tomu mají k dispozici velké množství podpůrných prostředků na internetu.
Nabídka škol i mimoškolních aktivit je pestrá, ale rodič musí sáhnout hluboko do kapsy
Žáci mohou po škole trávit čas v takzvaných ASA – After School Activities. Mezinárodní školy mívají krásné kampusy s tělocvičnami, bazény, laboratořemi, uměleckými ateliéry a podobně, které děti odpoledne využívají. Tyto aktivity jsou ale placené extra, stejně jako kroužky jako je skaut nebo různé sportovní kluby. Mnohé rodiny mívají různé chůvy a placené pomocnice v domácnosti, které s dětmi absolvují různé přesuny za jejich zájmy, nebo je prostě jen hlídají, než se rodiče vrátí z práce.
Vzhledem k mé pracovní vytíženosti a špatnému zdraví manžela nemají Anežka s Amelií příliš aktivit po vyučování. Většinou se aktivně účastní mých kurzů pro děti. Pomáhají mi pro žáky připravovat hry, povídají si s nimi a čtou české knihy. A to je dobře, protože občas už jim nějaké slovíčko vypadne nebo si na něj nemůžou vzpomenout.
Emiráty jsou velmi bohatá oblast a je to znát skoro na všem. Dříve platilo, že ženy zůstávaly doma s dětmi a pracovali jen muži. To se teď mění a ženy také nacházejí pracovní uplatnění, většinou například právě ve školství nebo administrativě. Není tu ovšem prakticky žádná rodičovská, takže ženy, které pracují, zůstávají doma maximálně 45 dnů po porodu a pak děti putují do jesliček. I ty mají ale špičkovou kvalitu.
Mezi školami si člověk také může vybírat – najdete tu mezinárodní, americké, kanadské, německé, švýcarské, francouzské, britské, indické, pákistánské i čistě arabské školy. Záleží jen na vás, co vám je blízké, a taky na tom, co si můžete dovolit. Žáci procházejí testy a podle své úrovně si pak mohou volit mezi středními školami. Tak daleko ovšem zatím nejsme. Naše představa o vzdělávání dětí se momentálně obrací ke kombinaci českého a britského kurikula, takže se zdá, že příští školní rok budu Anežku a Amelii učit zase doma.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.