Míchání angličtiny do češtiny u dětí nevadí. I dospělí by se měli učit jazyk jako mimina, říká vědkyně

Ve své vědecké práci se dlouhodobě věnujete tomu, jak si děti osvojují mateřský jazyk. Čím to tedy je, že se dítě dokáže během pár let perfektně naučit jakýkoliv jazyk, zatímco dospělí lidé se často celé roky potýkají byť jen se základy cizích řečí?

Dospělí jdou na učení jazyka ze špatného konce. Jako děti si mateřský jazyk nebo jazyky osvojujeme postupně. Začínáme poslechem a pozorováním, a až když máme jazyk dostatečně navnímaný, dostaneme se k mluvení. Úplně nejdřív se náš mozek naladí na rytmus a melodii jazyka, potom pomalu rozpoznáváme jednotlivé fráze nebo slova a až nakonec přijde chápání částí slov a vztahů mezi nimi. Každému danému jevu se naučíme rozumět, teprve pak ho začneme sami používat. A až dlouho potom, co dobře rozumíme a mluvíme, se začínáme učit číst.

V dospělosti děláme všechno úplně naopak. Začínáme čtením, aniž bychom se dostatečně seznámili s tím, jak jazyk zní, a zkoušeli jím mluvit. Drilujeme výslovnost, učíme se jednotlivá izolovaná slova, členy, koncovky a předložky a ty se potom snažíme skládat dohromady. Poslechu a imitaci rytmu a melodie téměř nikdy nevěnujeme v cizím jazyce čas, ačkoliv právě tyto aspekty jsou odrazovým můstkem k mateřskému jazyku. Mechanismy učení, které nám umožňují osvojit si jazyk v dětství, náš mozek přitom umí využívat i v dospělosti! Pokud si tedy jazyk dopřejeme stejným způsobem, jako jsme si ho dopřáli v dětství, máme šanci se ho i podobně plynně a výborně naučit.

Jednou z velkých událostí pro každé dítě, nebo možná spíš pro jeho rodiče, jsou první slova. Co se všechno musí stát a jaké úsilí musí dítě vynaložit, než k tomuto symbolickému zlomu dojde?