K rodičkám se často nechovají jako k lidským bytostem

Proč jste se rozhodla zasvětit život porodům?

Původně jsem chtěla studovat psychologii, nicméně po gymnáziu jsem nakonec zvolila pomaturitní studium porodní asistence. Od první chvíle, kdy jsem se ocitla na porodním sále, jsem byla naprosto fascinovaná.

Co vás uhranulo?

Samotný zázrak stvoření a zrození. Dokonalost ženského těla a to, co dokáže. Na začátku je to samozřejmě ve spolupráci s mužem a mužskou pohlavní buňkou. Pak je to ale žena, kdo stvoří a přivede na svět nového člověka. Nenapadá mě nic víc fascinujícího.

Jaké dojmy z porodu zaznívají od rodiček?

Záleží, jak jejich porod proběhl, kdo je doprovázel, jaká mezi všemi přítomnými probíhala interakce – verbální i neverbální. To vše se otiskuje do prožitku ženy i dítěte. Pro některé ženy je to transformativní zkušenost a říkají, že porod byl to nejkrásnější, co kdy zažily. Jiné si naopak odnesly trauma.

To je asi i jedno z témat, na která se ve své práci zaměřujete, ať už jako porodní asistentka, pedagožka nebo nyní členka správní rady Propolis33.

Ano. Ženy jsou porodem traumatizovány nejčastěji proto, že se k nim poskytovatelé péče nechovali jako k lidským bytostem, v rozporu s jejich potřebami, bez respektu a empatie. Naopak když se žena cítí respektovaná a podílí se na rozhodování, jak bude porod probíhat, přispívá to k tomu, že si pak z porodu odnese hezkou a pozitivní zkušenost.

Zní mi to, že v české porodní péči tedy chybí hlavně lidský přístup.

Přesně tak. Co se týče biomedicínské stránky, ta je na velmi vysoké úrovni. Svědčí o tom perinatologické výsledky v číslech. Samotné ženy říkají, že se v tomto ohledu cítí bezpečně. Horší bývá právě komunikace. Není výjimkou, že ženám podávané informace jsou nejednoznačné, nebo dokonce rozporné. V poporodním období by rodičky také potřebovaly takzvaný „debriefing“, kdy má žena možnost probrat svůj porodní příběh: co, jak a proč se stalo. Zkušenost nás přesvědčuje, že nejde ve svém důsledku jen o to, jak porod proběhl, ale také o to, jakou zkušenost a pocit si z něho žena odnáší. V tomto ohledu by velice pomohla možnost kontinuální péče poskytované „známou tváří“. Znamená to mít například porodní asistentku, kterou si žena vybere, důvěřuje jí, naváže s ní vztah a která ji bezpečně provede těhotenstvím, porodem i šestinedělím.

Na vaší škole na tuto „lidskou“ stránku porodního vzdělání kladete důraz?

Řekla bych, že u nás v Brně (v Ústavu zdravotnických věd Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity – pozn. red.) celkově u nelékařských zdravotnických profesí je psychologická a komunikační stránka zastoupená dobře. Rezervy vidím ve vzdělávání mediků, kde jde spíše o okrajovou záležitost, a následně ve zdravotnické praxi v oblasti péče o samotné poskytovatele péče. Zdravotnické povolání je velice náročné. Zdravotníci pracují s lidmi, dostávají se často do stresových a psychicky vypjatých situací. Potřebují pak tyto prožitky v sobě zpracovat, ideálně si o tom s někým fundovaným promluvit a situaci rozebrat. V tomto ohledu stále nejsou zdravotníci u nás dostatečně opečováni.

Co se svým studentům snažíte předat, jaká by porodní asistentka měla být?

Ideálně by to měla být vzdělaná, moudrá a zkušená žena. Studující vedeme k holistickému přístupu, aby dokázali nahlížet na ženy na všech úrovních jejich bytí. Klinické a preklinické znalosti a dovednosti jsou základem. Jimi to ale nekončí, protože žena není jen tělo, má další vrstvy a individuální psychosocio-spirituální potřeby. Co se týká péče, ukazujeme, že vedle klasické farmakoterapie a medicínských intervencí jsou tu i další metody, šetrné k organismu ženy i dítěte. Vycházím z vlastní praxe a dlouhodobého seberozvoje. Poskytuji ženám celostní poradenství, kde využívám například i homeopatii, aromaterapii a další postupy. V neposlední řadě svým studentkám říkám, že je třeba respektovat ženu a její autonomii. Měli bychom ženy a obecně rodiče podpořit a nechat je převzít odpovědnost za sebe a své děti do vlastních rukou. My zdravotníci pak neseme odpovědnost za kvalitu poskytnuté péče, kterou si žena informovaně vybrala.

Všímáte si nějakých změn k lepšímu?

Ano. Změny se sice dějí trochu pomaleji, než bych si přála, ale dějí se. Některé ženy jsou lépe informované a vědí, co mohou chtít, a také si o to říkají. Zdá se, že i zdravotničtí profesionálové jim začínají více naslouchat. Jsou ochotnější vystoupit ze zajeté rutiny a ze své komfortní zóny, otevřít se širší škále možných postupů a prostředků, a díky tomu jsou schopni ženě péči „ušít na míru“. Zjišťují totiž, že když projeví respekt a ochotu a vytvoří si se ženou vztah založený na partnerské spolupráci, je to přínosné pro všechny zúčastněné. Ženy většinou chovají ke zdravotníkům respekt a netrvají za každou cenu na svých přáních, váží si dobře komunikované rady. Jen by si přály, aby byly více respektovány ve své celistvosti a jedinečnosti.

O porodu se říká, že zásadně ovlivňuje celý náš život. Jak?

Není to jen otázka porodu, ale celého těhotenství. Dítě vnímá vše, co prožívá a cítí jeho matka. Fungují tam takzvané epigenetické mechanismy, které se podílejí na tom, že plod v děloze se učí a v podstatě si jako do deníčku zapisuje vše, co prožívá skrze matku, aby byl co nejlépe připraven na život venku. Porod potom můžeme vnímat jako zátěžovou zkoušku, a tedy jakýsi pomyslný přechodový rituál. Ovlivní různým způsobem všechny zúčastněné, i otce dítěte, zejména pokud je přítomný. Pro ženu porod rozhodně není procházkou růžovým sadem a obvykle si sáhne hluboko do sebe, často až tam, kam by pravděpodobně jindy nešla. Pokud žena nezvolí předčasný útěk, může být pro ni porod unikátním okamžikem a příležitostí pro hluboký transformativní prožitek, který jí umožňuje vstoupit do své vlastní síly a tím plně do role ženy-matky. Posune ji to na její životní cestě dál, kdy už není jen sama za sebe, ale i za své dítě.