Z elitní školy školou pro všechny. Přijmout romské děti ze segregovaných tříd bylo dobré rozhodnutí, věří v Krnově

Tam právě v té době nastoupil nový ředitel Karel Handlíř, který přišel z vesnické školy, kde podobné žáky a žákyně neměli. „Paní starostka mi řekla, že tohle je můj hlavní úkol. Nic jsem o tom nevěděl, neměl jsem důvod se tomu do té doby věnovat. Začal jsem v podstatě až během prvního roku ve funkci a zkoušeli jsme různé věci. Dali jsme například šest dětí do jedné třídy a úplně to rozbilo její klima, nikdo tam nechtěl učit,“ vzpomíná ředitel.

Nový ředitel se ale rozhodl, že si poradí a výzvu přijme. Aby svoje nové žáky a žákyně lépe pochopil, šel se podívat ke každému z nich domů. Mnohem lépe pak chápal jejich situaci. „Pokud žijete v rodině se šesti dětmi v 1+1 bez elektřiny, topíte v kamnech a vodu si nosíte v PET lahvích, je velmi těžké se v takovém prostředí učit nebo si dělat domácí úkoly. Pokud po dětech požadujeme přípravu na výuku, jednoduše není v jejich možnostech to splnit,“ míní. I proto se škola dohodla s místní neziskovou organizací a přímo ve vyloučené lokalitě otevřeli doučovací centrum, které bylo zařízené jako příjemný, útulný pokojík. Doučující spolupracovali s vyučujícími jednotlivých dětí, aby byla zachována kontinuita.

Postupně bylo jasné, že je třeba začít pracovat s co nejmladšími dětmi, aby přicházely do školy co nejlépe připravené. V romské komunitě nebylo tehdy zvykem děti dávat do školky. I to se podařilo změnit. „Do nového centra tak chodili spolu s dětmi i rodiče. Dali si kafe a s dětmi se mezitím pracovalo jako ve školce. Rodiče pak se svými dětmi jednou měsíčně navštěvovali vybranou školku, kde strávili celý den, až přestali mít strach. Přístup ke školkám se postupně změnil a romské děti pozvolna do školek začaly chodit,“ popisuje ředitel Handlíř postupné změny ve vnímání vzdělávacích institucí mezi rodiči z vyloučené lokality.

Cesta k přijetí a integraci dětí z úplně odlišného sociokulturního prostředí nebyla samozřejmě dlážděná jen samými úspěchy. Přesto je dnes ZŠ Janáčkovo náměstí vnímána jako úspěšný příklad desegregace. Nejen o tom, jak bylo nutné pracovat s rodiči z majority a s pedagogickým sborem, mluví ředitel Karel Handlíř v rozhovoru Lukáše Houdka na webu Heroine.cz. A co považuje za jeden z největších úspěchů? „Vidíme, že se ty děti zlepšují. Obrovský posun je v socializaci. Zapadly do školy a jsou součástí skupinek kamarádů. Motivujeme je, aby si podali přihlášku na střední školu.“