Dnešní děti nejsou slabší, jen vyrůstají v náročnějším prostředí, říká zdravotnice starající se o děti s depresí
Pomáhá dětem, které trpí úzkostmi, depresemi nebo ztrátou pocitu bezpečí. Martina Dubovcová je téměř 20 let vrchní sestrou na Psychiatrické klinice Univerzitní nemocnice v Martině (UNM) a působí také na Jesseniově lékařské fakultě Univerzity Komenského. Chovají se dnešní dětští pacienti jinak než dřív? Jak nejlépe zapojit do léčby rodiče? A v čem pomáhá s dětmi konzultovat uspořádání prostoru léčebny nebo stacionáře?
Když se večer vrátíte z práce domů, daří se vám být jen mámou, nebo si všechny ty děti nesete v hlavě s sebou?
Po cestě z práce ve mně ještě rezonuje pracovní tempo, zážitky i emoce. Stále pracuji na tom, abych za sebou v kanceláři zamkla také příběhy našich pacientů. Ještě zhruba půlhodinovou cestou autem rekapituluju den, tak abych dojela do cíle už jako máma.
Přečtěte si texty, které jdou do hloubky
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
👉🏻 Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci.
⚠️ Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Buďte u textů, které mají smysl.
🔗 Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně.
Co vám vaše práce po téměř dvaceti letech stále dává a v čem vidíte její největší smysl?
Tato práce dává smysl zejména tehdy, když samotné dítě a jeho rodina vyhodnotí, že všechno, co jsme pro ně udělali, jim pomohlo, naplnilo jejich očekávání a posílilo důvěru v terapeutickém vztahu. Zároveň by se měly upevnit vztahy, které dítě prožívá ve svém primárním prostředí – v rodině a s lidmi, kteří je podporují v těžkých chvílích.
Téměř 10 let působím jako hlavní sestra na psychiatrické klinice. Dětský psychiatrický stacionář jsme v Martině otevřeli teprve nedávno, pro mě to ale není úplně nový koncept. Už před více než 20 lety jsme totiž zaváděli psychiatrický stacionář pro dospělé pacienty. Péče v obou těchto typech zařízení je do jisté míry podobná. V dětském stacionáři je samozřejmě další důležitý prvek – rodiče. Vzniká tak širší rámec spolupráce, ve kterém hraje důležitou roli primární skupina obklopující dítě se zkušeností s duševním onemocněním.
