Oslovoval cizí ženy na ulici a zkoušel na ně balící rady z internetu. Do manosféry jsem sám málem spadl, říká filmař
Vojtěch Javůrek pochází z Moravy, vystudoval ale v Bratislavě, kde sbírá materiál na filmy o manosféře. Sledoval videa českých i slovenských tvůrců, příspěvky na diskusních fórech a přímo komunikoval také s deseti muži z této komunity. Některé rady mužů, kteří ostatním radí, jak sbalit ženy, navíc sám vyzkoušel. Co muže láká do světa ublíženosti a stereotypů? A jak by jim jejich okolí mohlo pomoci?
Ke komunitě pickuperů Vojtěcha Javůrka přivedla do jisté míry i vlastní zkušenost. Sám na sobě totiž v jednu chvíli poznal, že nechat se zmanipulovat online obsahem, který je cílený na osamělé mladé muže, je překvapivě snadné: „Mohlo mi být kolem dvaceti let, byla pandemie, neměl jsem partnerku. Stejně jako mnoho jiných jsem trávil čas scrollováním příspěvků na sociálních sítích. Algoritmus mi postupně začal nabízet videa pro mladé muže, ve kterých zaznívala různá klišé z manosféry – například že mezi muži a ženami je to 80 na 20,“ říká absolvent režie v rozhovoru s Vladimírem Šnídlem na webu Heroine.cz.
On sám nepodlehl, nicméně zůstala v něm zvědavost, jak se muži do tohoto nastavení dostávají a co jim vlastně manosféra dává. Zaměřuje se především na komunitu pickuperů, kteří sice v prvé řadě radí, jak svádět ženy, nicméně také fungují jako falešná náhrada chápajícího okolí. „(Muž) dostane perfektní vysvětlení, proč se mu nedaří najít si přítelkyni. Najednou vidíte týpky, kteří sice chvílemi působí směšně, když vystavují na odiv drahá auta, svaly a krásné ženy, ale zároveň můžete mít pocit, že vám rozumějí, vysvětluje Vojtěch.
V rámci sběru materiálu si vyzkoušel také některé z rad, které pickupeři šíří ve videích a na internetových fórech. S jedním z uživatelů vyrazil na takzvanou street game, tedy jakýsi lov v ulicích Bratislavy.
Při této zkušenosti na vlastní oči viděl, jak se liší spontánní hovor od opakování hlášek a postupů, které se jeho kolega naučil od lidí, kteří vnímají ženy jako objekty. „Já jsem například oslovil dvojici žen, které právě mířily do kina. Ptám se, s kým jdou, a ony řekly, že s rodiči. V tu chvíli k nám přistoupil můj ‚společník‘ a začal se jich vyptávat, jestli jim nepřipadá trapné chodit do kina s rodiči,“ vzpomíná Vojtěch Javůrek.
Proč to dělal? Pickupeři „totiž radí, že je potřeba do žen rýt, trochu je shazovat, protože to je projev mužnosti. Pokud neryjete, a naopak ženy posloucháte, jste ‚simp‘ – submisivní muž," vysvětluje mladý filmař.
Jak byl jeho kolega úspěšný? Jak se liší pickupeři od takzvané red pill komunity? A proč si tito lidé jezdí hojit sebevědomí do zemí východní Evropy? Čtěte v rozhovoru na webu Heroine.cz.
