Drsný sex místo terapie. Do hodinového hotelu chodím jako jiní do sauny, otevřený vztah nám funguje

Upozorňujeme, že v následujícím textu se hovoří o násilí se souhlasem.

Mému partnerovi stačí běžný, tzv. vanilla sex. Mně většinou taky, ale někdy mám chuť na něco méně konvenčního. Přítel o to zájem nemá, a tak jsme se rozumně dohodli: jednou za čas si mohu odskočit do hodinového hotelu. Nedospěli jsme k tomu postupně, přišla jsem s tím hned na začátku vztahu. Monogamie mi nedává smysl. Vlastní zkušenost i pozorování ostatních mi potvrzují, že všechny naše potřeby nemůže splnit jeden člověk. Všichni jsme komplexní bytosti, máme různá nastavení. A tu a tam něco převažuje a něco trochu chybí.

Hodně lidí se asi smíří s tím, že všechny jejich potřeby zkrátka nebudou naplněny. Chlapík je skvělý manžel a táta, proč to hrotit tím, že byste chtěli víc? Jiní sáhnou po nevěře. To je takové tradiční řešení, zdá se mi. Jenže mně je proti srsti. Neumím žít ve lžích a neupřímnosti. Přijde mi to nedůstojné i vůči partnerovi. Takže já tomu současnému hned na začátku řekla, že potřebuji otevřený vztah. Možnost si odskočit a prozkoumávat různé složky svých potřeb a své sexuality.

Nebála jsem se to tomuhle chlapíkovi otevřeně předestřít, protože i právě proto mě zaujal – jako někdo, s kým by mohla být rozumná domluva. Reagoval, jak jsem doufala: že mu to dává smysl. Že je to sice „divný“ (ve smyslu nemainstreamové a nemá s tím zkušenost), ale pojďme to zkusit a pak si řekneme.

Už z dřívějška jsem znala jiného chlapíka, který dokázal dokonale brnkat na mé okrajovější potřeby. Jde jen o sex, k sobě domů si ho brát nechci, on mě k sobě taky ne. Ale ráda zkouším nové věci, tak jsme si našli hodinový hotel. Docela mě pobavilo, jak moc mi jich vyhledávač vyhodil jen v mém okolí. Kolik takových pokoutných věcí lidi denně kolem provádějí a člověk si toho nikdy nevšimne? A teď jsem se i já měla stát součástí takové… lacinosti.

Lacinost je slovo, které s tím mám spojené. Nemyslím ho ovšem hanlivě, naopak, pro mě je velmi pozitivní. Ta představa, že si z běžného slušného života na hodinu odskočím do kůže laciné děvky, je součástí toho vzrušení. Tak se to taky líbí tomu druhému. On má potřebu být neurvalý, agresivní a ponižovat, já mám potřebu být ponižována. Tu hodinu v hotelu, s mým předchozím plným souhlasem a s domluvenými slovy, když budu chtít, aby s čímkoliv přestal.

Ten hotel je obyčejná budova mezi jinými bytovými domy. Zazvoníte, na nenápadné recepci zaplatíte, nesete si klíče od pokoje, na schodech nejspíš potkáte jiné hosty nebo uklízečky. V našem městě seženete podniky různé úrovně – i velmi luxusní hotely s vířivkami, krásným designovým nábytkem a barevnými světly. O nic takového nestojím. Líbí se mi ta lacinost a obyčejnost. Postel – co jiného asi tak potřebujeme – křesla, sedačka a koupelna se sprchou.

Nemám potřebu trávit s tímto chlapíkem nic víc než ten jasně ohraničený čas v jedné místnosti. Když odejdu, rychle naskočím zpět do svého běžného života. Zůstává ve mně ale velké fyzické a taky psychické uspokojení, cítím se zregenerovaná. Jako po hodinové masáži, po návštěvě sauny, po kosmetice. A víte co? Přesně tohle to totiž pro mě je – wellness a sebepéče.

Se svým partnerem jsem šťastná, spokojená a široko daleko nemám šanci najít pro sebe nikoho lepšího. I právě pro tyhle situace: partner ví, že se to děje, a neřeší to. Nevyptává se, nepotřebuje slyšet detaily. Pro mě je zásadní, aby s tím neměl spojeného nic nepříjemného. Jednou za čas se vždy zeptám, zda mu to nevadí. On tvrdí, že je to v pořádku – já jsem doma spokojená a netlačím na něj, že by mě měl uspokojovat i jinak, než je mu přirozené a příjemné.

Zatím nebyl problém. Vím ale, že to není samozřejmost a že to není možné pro každého. Někdy jen začít mluvit o takových věcech je skoro nemožné, natož pak najít takový způsob, aby to druhého nebolelo. Mám štěstí, že v našem případě se sešli dva, co si v klidu a racionálně řeknou, co jim vyhovuje. Co si mohou navzájem dodat a co ne. Oba jsme dost rozumní na to, abychom dali tomu druhému co největší prostor najít si některé věci jinde.

A tak jako si někdo odpočine u knihy, sportu nebo počítačové hry, někdo jde s přáteli na pivo, na masáž nebo konstelace, já si odskočím nechat se vojet do hodinového hotelu. Dělá mi to dobře, uvolní to moje tělo i mysl, zažene stres, dá mi pocit, že si vedu svůj život po svém – tak proč bych si to proboha nedopřávala?