Své přijímačky si připravuje čím dál méně vysokých škol. O budoucích studentech často rozhoduje jediná firma

Podoba přijímacích zkoušek na vysoké školy se za poslední desetiletí radikálně proměnila. Uchazeči mohou skládat zkoušky online a mají často k dispozici víc pokusů než jejich předchůdci na přelomu tisíciletí. Lví podíl na tom má společnost Scio a její projekt NSZ – Národní srovnávací zkoušky, kterým už 99 českých a slovenských fakult částečně či kompletně nahradilo svoje vlastní přijímačky. Nejpoužívanější je test OSP - obecných studijních předpokladů.

„Jde například o ekonomické či právnické fakulty, ale také o některé pedagogické, přírodovědné i humanitní. Scio je soukromá firma, která v Česku formou franšízy provozuje desítky základních ScioŠkol a několik středních ScioŠkol. Další část jejího podnikání pak tvoří už zmíněné přijímačky (a s nimi spojené přípravné kurzy a materiály),“ píše Lucie Kocurová ve svém textu pro web Heroine.cz. „Scio kolem přijímacích zkoušek vytvořilo celý aparát, který studentům i univerzitám v mnohém usnadňuje život. Odpadá objíždění škol a související cestovní náklady, protože zkoušky je možné skládat online nebo i v menších městech na území Česka a Slovenska, jako je třeba Sokolov, Kolín, Šumperk, Martin či Prešov. Společnost vypisuje celkem sedm termínů a je možné zkoušku opakovat; počítá se vždy nejlepší výsledek.“

Fakulty si pochvalují, že jim odpadá práce s vymýšlením a vyhodnocováním testů. Zabezpečení a velkou část administrativy na sebe převzala společnost Scio, která také jednotlivé testové položky vymýšlí a pilotuje. „Ozývají se ale i kritické hlasy, kterým se nelíbí, že si přijímací zkoušky na vysoké školy v podstatě privatizovala společnost Scio a stát se vzdal jakékoliv kontroly – naposledy téma zvedl Deník Referendum. Jeden test stojí v rozmezí od 690 do 1490 korun – záleží, zda si uchazeč či uchazečka pouze napíše test, nebo si přeje také rozbor výsledků a téměř obratem i odhad, zda a na jaký program bude přijat/a. Scio navíc nabízí i přípravné kurzy a další materiály, čímž může vytáhnout z kapes uchazečstva peníze navíc,“ píše Kocurová a potvrzuje to i zkušenost devatenáctiletého uchazeče o studium sociologie, kterému rodina zaplatila dva pokusy Scio testů, čtyři přihlášky na tři fakulty a tři přípravné kurzy: „Rodiče to vyšlo určitě na třináct tisíc, a to je ještě levné. Za kamarádku, která se hlásí na práva, zaplatili už její rodiče nejméně třicet tisíc. Systém podle mě znevýhodňuje uchazeče, kteří si toto dovolit nemůžou.“ Co si o testech Scio myslí psychometrik? Jakou strategii přípravy by zvolil? A bylo by možné přijímací řízení organizovat úplně jinak? Dočtete se na webu Heroine.cz.