Zažil nejhorší školní střelbu v Coloradu. Prevence střílení je drahá a náročná, polevit ale nesmíme, říká psycholog

„Tenkrát to s lidmi opravdu pohnulo a Colorado je od té doby v čele snah o různé změny. Začali jsme řešit, jak ve školách vytvořit bezpečnější prostředí,“ popisuje Nate Thompson. „Nakonec se nejlíp osvědčil mix opatření. V jedné z našich škol se střílelo, ale obecně vzato jsou naše školy celkem bezpečné. Nicméně nesmíme polevit, protože když nebudeme pozorní, může se zase stát nějaké velké neštěstí.“

Mix opatření, o nichž bývalý psycholog a školní poradce mluví, obnáší nutnost sladit fyzická opatření, péči o duševní zdraví studujících, týmy profesionálů na školách i spolupráci například s policií. Podle Thompsona ale nedávají příliš velký smysl některá politicky populární opatření, jako jsou například bezpečnostní rámy nebo prohledávání batohů. Podle něj nejsou dostatečně efektivní. „My se soustředíme pouze na studující, které vyhodnotíme jako rizikové, protože už například někomu vyhrožovali,“ vysvětluje.

Velkou práci v coloradských školách odvádějí profesionálové v oblasti duševního zdraví. „Soustředíme se na to, abychom rozpoznali, že má někdo ze studujících problémy, vyjadřuje sebevražedné myšlenky, ubližuje sám sobě nebo ohrožuje druhé. Takové děti potřebují pomoc,“ popisuje Thompson, který sám začínal v pozici školního psychologa. „Důležití jsou také spolužáci a spolužačky. Učíme je, aby se ozvali, pokud mají o někoho ve třídě obavy. Máme ve školách systém, kam lze anonymně vložit zprávu. Dost se to osvědčilo. Záleží nám hodně na tom, abychom posbírali co nejvíc informací zejména o tichých dětech, které se moc neprojevují a málokdo ví, co se jim honí hlavou.“

Na úrovni školního okrsku (což v případě Natea Thompsona znamená zhruba 13 tisíc studujících od tří od osmnácti let) se pak pravidelně scházejí specialisté na bezpečnost i na duševní zdraví a vyhodnocují poznatky o jednotlivých dětech. „K nastavování opatření přizveme dítě i jeho rodinu. Někdy ho propojíme s terapeutem, který se ho ujme k dlouhodobější péči. Můžeme ho naučit techniky pro lepší seberegulaci. A pokud máme vážné obavy o dítě nebo jeho třídu, může se také stát, že bude nějaký čas v zařízení pro mladistvé.“ Jaké výsledky tým kolem Natea Thompsona má, co se mu osvědčilo a co naopak ne, a jaké jsou varovné známky toho, že by studující do budoucna mohl představovat hrozbu? To se dočtete na webu Heroine.cz.