E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Nechtějí rodit děti, ohrožují sociální stabilitu. Jak Čína trestá emancipační aktivity mladých žen

22. březen 2023
19 335

Čínou na podzim zmítaly vlny politických nepokojů. Klíčovou roli v protivládních protestech přitom sehrála skupina obyvatel, která pro režim Pekingu představuje významnou hrozbu: mladé ženy. Řada z nich se totiž hlásí k myšlenkám feminismu, který ve východní velmoci během poslední dekády prošel výraznou proměnou. Většinou jde o čerstvé absolventky elitních univerzit na prahu kariér. Číňanky se ale navzdory vládním represím nevzdávají. Jejich odhodlání tak představuje naději na změnu nejen pro ženy, ale pro celou čínskou společnost. Neměli bychom proto jejich hlasy nechat zmizet.

Kresba členek Feministické pětky. Tyto čínské feministky byly zatčeny v roce 2015 v Pekingu, protože plánovaly umístit letáky o obraně proti sexuálnímu obtěžování v městské hromadné dopravě. Foto: David Revoy, CC

„Zatímco nahrávám toto video, čtyři z mých přátel už byli odvedeni,“ říká na nahrávce, která letos v lednu obletěla sociální sítě, mladá čínská žena. „Pověřila jsem několik svých přátel, aby po mém zmizení toto video zveřejnili. Jinými slovy, pokud se díváte na toto video, už mě odvedla policie.“ Šestadvacetiletá Cchao Č'-sin se 27. listopadu minulého roku společně s několika známými, převážně mladými ženami, zúčastnila pokojného pietního shromáždění v Pekingu. Několik týdnů poté začaly úřady v tichosti jednu pro druhé zatýkat.

Protivládní protesty

Jiskru protestů, které propukly koncem loňského listopadu v desítkách čínských měst, zažehl požár výškové budovy v Urumči, kde uhořelo deset lidí, kteří objekt nemohli opustit kvůli covidovým opatřením. V hlavním městě autonomní oblasti Sin-ťiang nastaly v reakci na tragický požár demonstrace proti vládním opatřením. V následujících dnech se v Číně zvedla vlna solidarity s oběťmi požáru a nepokoje se rozšířily do dalších čínských měst. Na několika místech protestující dokonce volali po odstoupení čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a došlo k zatýkání. 

V Pekingu se tryzna za oběti nesla v klidnějším duchu a obešla se na místě bez zásahu policie. Přestože nejsou v Číně protesty neobvyklé, tato vlna nepokojů byla svým měřítkem a významem mimořádná. Bylo tedy zřejmé, že účastníci těchto shromáždění neujdou pozornosti úřadů. Občané, kteří se jich zúčastnili, museli vědět, že podstupují obrovské riziko, a prokázat velkou míru odvahy.

Ústřední roli v těchto bezprecedentních nepokojích hrály mladé ženy. Svět obletěly záběry čínské studentky z Univerzity Čching-chua držící prázdný list A4, který se stal symbolem protestů. Na jiném videu vidíme ženu, jak kráčí ulicemi Wu-čenu s řetězy kolem rukou a s páskou přes pusu a drží v ruce bílý papír. Většina z těchto žen jsou čerstvé absolventky elitních univerzit na prahu kariér. Spojuje je sice zájem o společenské dění, nejsou ale součástí organizované aktivistické skupiny a nemají předchozí politickou zkušenost.

Proč jsou tedy tyto mladé ženy vnímány bezpečnostními složkami jako hrozba? Mnohé z nich se hlásí k feminismu a mají za sebou studijní zkušenost ze zahraničí. Není tak divu, že se policisté zaměřují právě na ně. Hnutí za práva žen, jakým je například #MeToo, mají totiž podle čínského vedení nebezpečný destabilizační potenciál, a proto jsou hlasy mladých žen umlčovány. V posledních letech se státním orgánům podařilo zdecimovat občanskou společnost a mnoho aktivistů bylo nuceno utlumit svou činnost nebo odejít do zahraničí. Spolky nebo aktivistické sítě byly násilně zpřetrhány, a proto právě tyto „neviditelné, neorganizované neformální sítě mohou tvořit jednotky odporu“, říká prominentní feministická aktivistka Lu Ťün, která žije v USA.

Foto z pochodu na podporu čínského hnutí MeToo z New Yorku v roce 2018.Foto: Ravenpuff92

Nová etapa čínského feministického hnutí

V této formě funguje čínské feministické hnutí poslední dekádu. Vyznačuje se neorganizovaností, decentralizací a absencí institucionalizace, a právě v tom spočívá jeho síla. Odborníci a novináři tuto novou etapu čínského feministického hnutí označují jako nový feminismus. Nová vlna čínského feministického aktivismu se od předcházejících etap čínského boje za ženská práva liší ve výběru komunikačních kanálů, způsobu vnitřního fungování a modelů mobilizace.

Současná generace mladých feministických aktivistek vyrostla v osmdesátých a devadesátých letech. Jsou lépe propojeny se světovým děním, na univerzitách se mohly setkat s kurzy genderových studií anebo si poslechnout světoznámé představení Monology vaginy, které bylo poprvé uvedeno v čínštině na Sunjatsenově univerzitě v roce 2003. 

Patří také k první generaci, která vyrostla v postsocialistické tržní ekonomice. Ekonomické reformy zpochybnily mýtus genderové rovnosti, které měla dosáhnout komunistická revoluce. Masivní propouštění ve státem vlastněných společnostech devadesátých let, které postihlo především ženy, klesající míra porodnosti a návrat konfucianismu do společnosti způsobily, že se postavení žen ve společnosti rapidně zhoršilo. Mladé ženy jsou dnes v Číně pod silným tlakem, aby opustily svou kariéru, provdaly se a staly se matkami. Ty, které se odmítají podvolit, si vyslouží hanlivé označení „zbytkové ženy“ (剩女 šeng nu) a musejí čelit odsudkům svého okolí. Právě osobní zkušenosti, ať už se stigmatem svobodných žen, nebo se sexualizovaným násilím, formovaly nastupující generaci čínských feministek.

Generační změnu odstartovala v roce 2012 kampaň Occupy Men’s Toilet. Série performativních protestů, které se konaly v několika čínských městech, byla zaměřena na nedostatečný počet záchodových kabin pro ženy. Samy aktivistky tehdy označily tuto akci za „začátek feministické éry“, která odstartuje sociální hnutí. Přitažlivost nového feminismu ještě vzrostla medializovaným zatčením takzvané Feministické pětky na Mezinárodní den žen v roce 2015. Pětice čínských feministických aktivistek, které plánovaly umístit letáky o obraně proti sexuálnímu obtěžování v městské hromadné dopravě, strávila ve vazbě celkem pět týdnů. Jejich propuštění bylo výsledkem setrvalého mezinárodního tlaku a pravděpodobně k němu přispěla i účast Si Ťin-pchinga a jeho ženy na konferenci OSN o právech žen, která se konala ve stejné době.

Online aktivismus

Performativní umění bylo zpočátku jednou z dominantních podob nového feminismu. V posledních letech ale tvrdá represe ze strany státních orgánů vyhnala aktivistky z ulic a hlavní centrum aktivit se tak přesunulo do online prostoru. Internet radikálně proměnil aktivistické prostředí a umožnil pronikání tématu ženských práv do mainstreamových debat a také aktivizaci větší části společnosti v souvislosti s případy diskriminace nebo násilí na ženách. To byl případ i čínské verze hnutí #MeToo.

Foto: Podle výzkumů se 81 procent matek malých dětí cítí osaměle. Shutterstock

Mám vytoužené dítě, ale šťastná nejsem. S osamělostí bojuje většina českých matek

Mateřství

První vlaštovkou #MeToo byl případ Luo Si-si, bývalé studentky Pekingské univerzity letectví a astronautiky, která v blogovém příspěvku na Weibo (čínské verzi Twitteru) obvinila svého bývalého profesora, že ji v době jejího doktorandského studia sexuálně obtěžoval. Za jeden den její příspěvek viděly tři miliony lidí a univerzita profesora propustila. Později se hnutí rozšířilo i mimo akademické prostředí a se zkušenostmi se sexuálním obtěžováním se začaly svěřovat i mediálně známé osobnosti. Čínská cenzura rychle zareagovala a hashtag MeToo zablokovala. Uživatelé sociálních sítí však opatření začali obcházet a používat homofony mi 米 a tu 兔 – znaky pro rýži a králíka – používané v kombinaci s hashtagem #Woyeshi (Já také).

Sílící represe

Přestože je feministické hnutí v Číně v posledních deseti letech na vzestupu, mladé ženy a feministické aktivistky čelí stále většímu tlaku a cenzuře státních orgánů a nepřátelství ze strany sílícího nacionalistického hnutí. Čína se potýká se stárnutím populace a s neochotou mladých (zejména žen) mít děti. Vedení země vnímá feminismus jako šíření západní liberální ideologie, v jeho očích jde hnutí za práva žen proti reprodukční politice strany a ohrožuje sociální stabilitu, což je hlavní priorita KSČ.

Bodem zvratu byl rok 2015 a zatčení Feministické pětky. Od sporadické represe, kterou aktivistky již dobře znaly, se stát začal uchylovat k přísnějším metodám a ke kriminalizaci těchto aktivit. Jedním z hlavních nástrojů represe je online cenzura a blokování nebo rušení účtů na sociálních sítích. Na jaře roku 2018 byly například definitivně zrušeny účty největší feministické online platformy Feminist Voices (NüVoices), která fungovala od roku 2009. Kyberšikana feministických aktivistek ještě více zesílila na jaře roku 2021, kdy bylo najednou zablokováno asi 15 účtů. Součástí této strategie je udržování aktivistů v nejistotě ohledně toho, co ještě smí napsat, říct, sdílet a co již leží za pomyslnou hranicí. 

Tato silná represe donutila mladé aktivistky uchýlit se ke guerillovým taktikám a budovat spíše volně propojené sítě namísto organizovaných spolků. Na rozdíl od předešlých generací čínských feministek, které usilovaly především o právní změny, se mladé čínské feministky zaměřují zejména na zvyšování povědomí o problematice ženských práv ve většinové společnosti a budování komunity zespodu skrz vytváření feministických a queer prostorů – kaváren, knihoven, klubů. Přestože tyto prostory a kulturní projekty bývají často apolitické, svojí podstatou představují akt radikalismu. V roce 2018 například vznikl v Šanghaji exkluzivně ženský hudební kolektiv NVSHU. Trojice mladých dýdžejek začala poskytovat workshopy DJingu pro ženy, nebinární osoby a LGBTQ+ komunitu. Cílem ale hlavně bylo vytvořit bezpečné a inkluzivní prostředí pro marginalizované skupiny.

Podobně jako jinde ve světě je důraz na intersekcionalitu a queer tematiku důležitým aspektem současné čínské feministické scény. Překvapivě byla donedávna problematika LGBTQ+ méně kontroverzní než feminismus jako takový. Až do roku 2015 byl festival Shanghai Pride dokonce podporován místní šanghajskou vládou. V posledních letech se ale situace sexuálních menšin změnila a tlak ze strany úřadů vedl v roce 2020 k pozastavení festivalu.

Symbol naděje

Navzdory rozsáhlým a systematickým útokům na čínský feministický aktivismus a LGBTQ+ komunitu téma ženských práv, sexuálního násilí a problematiky sexuálních menšin stále více proniká do mainstreamové společnosti a feministickému hnutí se daří aktivizovat veřejnost kolem případů diskriminace a násilí na ženách. Vzhledem k vysoké medializaci takových případů se pro státní složky stává čím dál obtížnější tyto případy ignorovat.

Účast mladých žen v nedávných protestech se stala symbolem naděje, že občanská společnost v Číně stále probublává pod povrchem a mladí lidé nejsou lhostejní k politickému směřování země. Jsou naopak ochotni obětovat mnohé, aby dosáhli společenských změn. Naším úkolem je zesílit jejich hlasy, připomínat jejich jména a nenechat je zmizet.

Popup se zavře za 8s