Mám vytoužené dítě, ale šťastná nejsem. S osamělostí bojuje většina českých matek
Mateřství přináší kromě pocitů naplnění také různé negativní myšlenky, o nichž se stále mluví málo. Patří k nim i pocit osamělosti, zvláště v prvních měsících života dítěte. Jedním z důvodů může být u nás i obtížnější zapojení matek s malými dětmi do pracovního procesu. Podle nové studie CERGE-EI je v Česku zaměstnáno o 50 tisíc méně matek ve věku 30 až 34 let, než je evropský průměr. Pocity osamění však mohou mít více příčin. Jaké to jsou a co může pomoct matkám překonat pocit izolace?
„Když jsme přišli domů z porodnice, najednou nebylo nic jako dřív. Všichni byli nadšeni z malého a neustále mi říkali, jak musím být strašně šťastná. Ty bláho, a já nebyla. Najednou jsem byla máma, nebyla jsem partnerka jako dřív pro svého muže, byla jsem uzlíček s hormony na horské dráze,“ popsala svůj stav po porodu jedna z klientek spolku Úsměv mámy, který se snaží pomáhat s psychickými problémy v mateřství. Jedním z nich je i pocit osamění, který v prvních týdnech a měsících života dítěte potká mnoho žen.
Podle organizace Mamio se 81 procent žen cítí osaměle a polovina novopečených maminek dokonce cítí osamělost několikrát týdně. „Manžel je celý den v práci, s ostatními maminkami se vídám tak na plavání na půl hodiny, kde není čas si přes brečící děti ani nic říct, není koho se zeptat na některé problémy. Připadá mi, že jsem na všechno sama, a chybí mi kontakt s normálními lidmi,“ uvedla jedna z účastnic výzkumu, který prováděla organizace Mamio v prosinci 2021 a v květnu 2022 formou dotazníku mezi 1400 ženami s dětmi ve věku do šesti let.
Matky s malými dětmi se často cítí odříznuté od rodiny, přátel i kolegů. Stěžují si zejména na ztrátu času pro sebe a nemožnost odejít někam jen tak bez miminka. Zvládání těchto situací nepomáhá česká specialita v podobě nevyžádaných rad na ulici či v dopravních prostředcích. I to může přispívat k sociální izolaci matek, protože se takovým situacím nechtějí vystavovat. „Naše společnost má podivnou akceptaci zasahování cizích lidí do života matek. Nedovedu si představit, že by někdo cizí nahlas komentoval u druhého něco jiného než chování dítěte a jeho rodičovské dovednosti,“ popisuje pro web Heroine.cz brněnská dětská psycholožka Zuzana Masopustová, spoluautorka studie Jak to mají mámy. Psychologický výzkum mateřství.
Máme obětovat dětem život?
Řada žen přitom zažije po prvním porodu šok. Ve společnosti je stále zakořeněný obraz nenáročného mateřství, s láskyplnou a zářící matkou, která je nonstop šťastná a všechno zvládá. Jenže tak to obvykle není. Po porodu jsou ženy často pod vlivem hormonů úzkostné, ještě se necítí fyzicky dobře a do toho uvízly v nikdy nekončící spirále kojení a uspávání. Hodně čerstvých matek si vyčítá, že to fyzicky ani emocionálně nezvládají tak, jak by měly.
Velkou roli v tom hraje společenské očekávání, že se dítěti bude věnovat téměř výhradně matka a všechno to v pohodě zvládne. Ženy často vezmou tuhle představu společnosti za svou a přijmou roli, ve které mají dítěti obětovat život. Profesorka psychologie zdraví na univerzitě v Bathu, Julie Barnett, zmapovala příběhy dvou tisíc matek a došla k závěru, že pocit osamělosti je dán právě tím, že jsou ženy obvykle primárními pečovatelkami.
To samozřejmě ovlivňuje jejich duševní zdraví. Podle spolku Úsměv mámy jedna z pěti žen má v těhotenství nebo během prvního roku po porodu psychické obtíže. O tom, jaké problémy způsobuje izolace hned v prvních týdnech mateřství, se ale nemluví. „Měly bychom normalizovat, že je potřeba, aby ženy nebyly s dítětem 24/7, že je potřeba jít také ven a naučit se předávat kompetence partnerovi,“ varuje Masopustová. Je možné začít třeba po malých krůčcích. Půlhodinová procházka, kafe s kamarádkou. Nebo si zavřít dveře na záchod, i když na to dítě bude reagovat pláčem. „Když je otevřete, bude nadšené, že jste se vrátila a nezmizela navždy, a zvykne si na to, že můžete na chvíli odejít, ale vždycky se vrátíte,“ dodává Masopustová pro Heroine.cz.
Teorie citové vazby
V mnoha domácnostech to ovšem vypadá tak, že nejdříve vše dělá matka. Když pak některou činnost převezme otec, dítě pravděpodobně začne plakat, což je běžná reakce na něco neznámého. Následně přiběhne matka a snaží se ho ‚zachraňovat‘, tedy utěšit u sebe v náručí. „Jenže tím dává dítěti najevo, že mu opravdu hrozí nebezpečí, a tatínkovi zase, že to nezvládne,“ upozorňuje Masopustová. Ideální reakce by byla, kdyby máma přišla do místnosti, utišila dítě svým hlasem, ale nechala tatínka, aby přebalování nebo cokoli jiného dokončil, a dala tak oběma důvěru. Pokud rodina do této pasti sklouzne, víc a víc péče zůstává na matce, která má pocit, že nikam nemůže odejít, protože dítě bude plakat a otec by to nezvládl. Z toho je pak ve výsledku frustrovaná.
Ruce a mozky českých žen stále nevyužity
Podle lednové studie CERGE-EI (Národohospodářský ústav Akademie věd ČR a Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy, pozn. red.) by se ženy s malými dětmi u nás chtěly více zapojit do pracovního života, ale brání jim v tom špatná dostupnost školek i částečných či flexibilnějších úvazků. Oproti evropskému průměru je v období rodičovství ve věku mezi 30 a 34 lety zaměstnáno o 50 tisíc Češek méně. Průměrná Češka oproti průměrné Evropance navíc ročně odpracuje o 186 hodin méně.
Strach opustit dítě může vycházet i z nepochopení teorie citové vazby podle Johna Bowlbyho a Mary Ainsworth, kteří popsali, jak je důležitá vazba na primárního pečovatele pro zdravé vztahy dítěte v jeho budoucím životě. „Primární pečující osobou nemusí být nutně matka, a navíc pečovatelů, důležitých blízkých osob, může být víc. Pokud se otec hned od začátku na péči podílí, dítě si vytvoří vazbu i k němu,“ uklidňuje Masopustová v rozhovoru pro Heroine.cz. Doporučuje proto se zapojením otce nečekat, až dítě povyroste. S přibývajícím časem je proces zapojování otce do péče pro všechny zúčastněné zbytečně o něco složitější.
Bezpečné sdílení pocitů
Ženám hodně pomáhá sdílení pocitů. Takovou spřízněnou duší bohužel obvykle nebývají kamarádi či kolegové z práce, kteří ještě děti nemají. Kromě toho, že nemají tuhle nepřenositelnou zkušenost, bývá často problém se s nimi setkat. Přes den jsou v práci a podle Barnett někdy obtížně chápou, že žena nemůže přijít na večeři kdykoliv a musí si zajistit hlídání.
I tak ale podle Barnett stojí za to, pokusit se udržet alespoň některé přátele z doby bez dětí. „Protože vás znali ještě v době, než se vám svět otočil o 180 stupňů, a mohou vám pomoci udržet se nohama na zemi. Nezapomenout na své staré já. Nezapomenout na to, že ještě nějaké já vůbec máte, že jste měla sny, cíle,“ popisuje Barnett ve svém výzkumu.
Pokud ženy nemohou najít kamarádku s podobně starým dítětem v okolí, často to řeší přes sociální sítě. Například Úsměv mámy provozuje facebookovou skupinu Mateřské těžkosti a snaží se pomáhat ženám s poporodní depresí a dalšími druhy psychických obtíží.
Sociální sítě však mohou být dobrým sluhou, ale také zlým pánem. Přestože se ženě uleví, pokud se tam svěří se svými pocity, může se jí dostat taky negativních reakcí, které jí nepomohou. Z průzkumů Mamio vyplynulo, že pouze 27 procent žen se na již existujících platformách pro matky může s čímkoliv svěřit, a 40 procent z nich říká, že jsou tam mámy na sebe zlé. Typicky vyhroceným tématem bývá kojení, očkování, výchova či výběr bot. „Mnoho žen má pocit, že je jen jedna správná cesta, kterou je možné jít,“ říká předsedkyně spolku Úsměv mámy Veronika Kubrichtová.
Tinder pro matky
V zahraničí se v posledních letech rozmohl trend sociálních sítí pro matky, které pomáhají najít si kamarádky na rodičovské. „U nás ale zatím nic takového neexistuje, a to jsme přitom země, kde jsou ženy na rodičovské skoro nejdéle a vychovávají dítě v 98 procentech případů,“ podotýká Martina Kavanová, psycholožka a spoluzakladatelka platformy Mamio.
Cítíte se (nebo cítily jste se) během prvních let mateřství opuštěné?
V nejbližších měsících chce Mamio představit aplikaci, která na základě algoritmu propojí matky s potenciálními kamarádkami v okolí, podobně jako Tinder, a vytvoří bezpečný prostor pro sdílení mateřství. „Chceme, aby to byla alternativa k mateřským platformám, které už existují a bývají toxické,“ vysvětluje Kavanová. Od uživatelek aplikace budou vyžadovat dodržování pravidel komunity a diskuze hodlají moderovat, tedy upozorňovat pisatelky shazujících nebo ponižujících komentářů, případně je odstraňovat.
Na závěr je důležité říct, že většina negativních pocitů v mateřství během prvních let s dítětem postupně zmizí. Dokazují to příběhy matek, které se obrátily na organizaci Úsměv mámy, i závěry z výzkumu profesorky Barnett.
