Většina rodičů má jedno dítě raději, potvrzují výzkumy. Hlavně by o tom neměli mlčet, říkají psychologové

Když si rodič uvědomí, že dává přednost jednomu ze svých dětí, může se leknout a zastydět, případně situaci popírat. Tím se však podle mínění Martina Milera celá situace jenom zhorší. „Asi každý rodič má ambici chovat se ke všem svým dětem stejně. Pokud se nám to nedaří, studem a vědomím to nekončí, je třeba s tím pracovat. Pocity určitě nepotlačujte, nic to neřeší,“ zdůrazňuje.

Rodič často favorizuje dítě, se kterým je jednodušší pořízení, nebo které mu je podobnější. V některých nezdravých rodinných systémech, například tam, kde si rodiče nerozumějí, může jedno z dětí do jisté míry přebírat roli druhého rodiče. „Dochází k parentifikaci. Dítě naplňuje potřeby rodiče místo jeho partnera nebo partnerky například tím, že ho vyslechne, a rodič ho za to, samozřejmě, favorizuje,“ vysvětluje Miler. „Pro dítě je nahrazování rodiče v partnerském vztahu enormní zátěž, protože ještě nemá dostatečně vyvinuté zvládací mechanismy. Dítě naplňuje potřeby dospělého, což je také určitou formou emočního zneužívání.“ A Jana Ashford dodává: „Když jsou rodiče v konfliktu, stává se, že se děti rozdělí mezi ně. Jeden rodič drží koalici s jedním dítětem a druhý s jiným.“

Děti jsou velmi citlivé a vnímají, když rodič dává přednost jednomu ze sourozenců. „Může to mít vážné a dlouhotrvající důsledky. Objevuje se zvýšená depresivita, úzkostnost i narušený sebeobraz. Lidé, kteří zažili favorizování v rodině, mohou dlouhodobě bojovat s pocity nedostatečnosti a cítit, že s nimi něco není v pořádku,“ upozorňuje Jana Ashford. A tyto pocity přetrvávají často až do dospělosti, kdy narušují vztahy mezi sourozenci. „Více křivd a nespravedlivosti, samozřejmě, cítí méně oblíbený sourozenec. Pokud s tím lidé něco neudělají, mohou být konflikty a narušená dynamika přítomné v jejich vztahu po celý život,“ říká Martin Miler.

Většina rodičů se tématu favorizovaní jednoho dítěte před ostatními cíleně vyhýbá, nechtějí o něm mluvit. Právě mlčení kolem vztahů ale způsobuje největší škody, tvrdí psychologové. „Je dobře, když se o tom může mluvit, především během dospívání je důležité téma reflektovat. Pokud o tom začnou mluvit děti samy, je třeba být otevřený, poslouchat a vnímat je,“ zdůrazňuje Martin Miler.

Jak poškozuje favoritizování i to dítě, kterému rodiče dávají přednost? Jak s dítětem mluvit o tom, že jako rodič preferujete jeho sourozence, a o důvodech těchto preferencí? A znamená „spravedlivost“ to, že všichni dostávají to samé? Dozvíte se z rozhovoru na webu Heroine.cz.