„Odloučení je pro děti zdrcující.“ Jirglová našla slepé místo nemocnic, za malé pacienty se bije dál

Začalo to v létě roku 2021. Petra Jirglová, v té době už spisovatelka a blogerka, navštívila v motolské nemocnici svou kamarádku a jejího syna. Na pokoji s nimi ležel teprve několikaměsíční chlapeček, který prožil celý svůj život již v nemocničním prostředí, jeho vlastní rodiče o něj nejevili žádný zájem. Konkrétnímu případu věnovala článek na svém blogu a příspěvek na sociální sítí, což vyvolalo zájem médií a veřejnosti. Příběh měl pro chlapečka šťastný konec, dostal se do rodiny, kde má lásku, péči a zázemí. Jirglové ale ukázal, že problém je v Česku mnohem hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát.

„Celý příběh se u mě vyvíjel postupně. Nebylo to od začátku tak, že bych hned chtěla bojovat za práva dětí v nemocnici,“ vysvětluje dnes Jirglová. „Začalo to právě tím jediným chlapečkem: pomoci jsem chtěla primárně jemu. Tím, že jsem celou problematiku začala vnímat trochu jinak, se ale příběh prohloubil a já ho vedla pořád dál.“ To, že její cesta neskončí pouze na dětském oddělení Motola, si naplno uvědomila poté, co se kolem ní začaly ozývat další a další hlasy: některé z nich patřily bývalým dětským pacientům, kteří se s pobytem v nemocnici vyrovnávají dodnes, jiné rodičům, jimž bylo důrazně doporučováno, aby s dítětem během hospitalizace nezůstávali. A to i přesto, že právo na nepřetržitou přítomnost rodiče v nemocnici je zakotveno v zákoně.

„Lidé se na mě obraceli a ptali se, co mají dělat, protože vedle na pokoji pláče dítě, je tam samo a nikdo k němu nechodí. Uvědomila jsem si, že se to evidentně týká stovky dětí ročně a musí se s tím nějak pracovat.“ Loni na podzim nakonec Jirglová, která se právě proto stala jednou z Moje Heroine 2022, založila spolek Za ruku. Jeho cílem je pomáhat dětem v nemocnicích tak, aby už žádné z nich nebylo na lůžku opuštěné.