Vše nejlepší ke Dni Matek. I těm matkám, které samy nerodily. I vy jste součástí vesnice
Společensky uznávaný, mnohdy dokonce vyžadovaný model mateřství spočívá v tom, že žena odnosí a porodí dítě. K rodičovství pak dokonce stačí, když muž pomůže s umělým oplodněním. Ale co třeba zkušenosti žen, které pomáhají vychovávat dítě, které neporodily? Třeba roky vychovávají dítě, které přišlo o rodiče nebo jsou jinak součástí příslovečné vesnice, které je třeba pro úspěšnou výchovu? I na ty ve svém komentáři myslí Lucie Zajda na webu Heroine.cz.
Představte si situaci, že ve vás vzniká dítě nebo několik dětí. A pak, po mnoha fyzických i psychických procesech a prožitcích, plod nepřežije. Právě tuto zkušenost, která ve stereotypním pojetí není považována za mateřství, líčí v článku na webu Heroine.cz Lucie Zajda.
I když o děti nakonec přišla, nedělí svůj život na „před“ a „po“: „Zůstávají se mnou. Pořád jsou moje a my jejich. Lásku navíc cítím ze všech stran. Semknutí mojí vesnice. I díky tomu se postupně pootáčí můj pohled na mateřství. Možná jsem ho, dochází mi, doposud chápala příliš úzce. Co když je všude kolem mě – jen jsem nebyla dostatečně pozorná?“
Text, který obsahuje zkušenosti konkrétních žen, které prožívaly jiné, než tradiční mateřství, směřuje k inkluzivnějšího pojetí péče. Feministická autorka Gloria Steinem píše o mateřství jako slovesu, v angličtině to mother – vykonávat mateřství. Mateření?
„Mateření je otevřené všem. Podle Steinem je to péče, láska, empatie, starostlivost, pozornost – svobodná vůle. Okolnosti, třeba protiinterrupční zákony, nás mohou donutit stát se matkou, míní. Ale nikdo nás nemůže donutit mateřit: vědomě, oddaně opečovávat, s láskou a něhou. Pokud navíc péči spojujeme především s biologickými matkami, ženami, vymezujeme, kdo může být pečující – a čí je péče povinnost.“
Jaké následky má úporné normování mateřské zkušenosti? Proč jako společnost podceňujeme péči? A jaké přístupy lidem pomáhají? Článek Lucie Zajdy čtěte na webu Heroine.cz.
