Pět matek na fotografiích dělá to, co matky dělávají. Tulí se s miminkem, obědvají s předškolákem, v náručí chovají batole. Na první pohled jsou to prostě mámy, jakých jsou plné ulice, parky a hřiště. Rozpixelované části snímků ale dávají tušit, že tyto ženy něco skrývají. Třeba to, že mají i nějaké pracovní ambice.
Na to, že ženy chodí do práce, mohou být úspěšné a budovat si kariéru, si už společnost stihla zvyknout. To ale platí pouze v životních fázích, kdy žena není zároveň i matkou malých dětí. Tam jako by se její profesní identita náhle vytratila a žena se pro okolí stává jen „maminkou na mateřské“. Mnohé matky ale role pečovatelky na plný úvazek neuspokojuje. Ať už z důvodů finančních, nebo jiných chtějí věnovat část svého času práci – a tady často narážejí.
To je i myšlenka kampaně Mámy to chtěj taky, kterou vytvořila profesní platforma pro matky s malými dětmi Mumdoo. Tváře své a svých potomků jí propůjčila pětice žen – chiruržka Barbora East, učitelka Lucie Šťastná, profesionální sportovkyně Kateřina Razýmová, moderátorka a zpěvačka Kateřina Říhová, marketingová specialistka Eliška Hudáková. Všechny na nějakou dobu vystoupily ze svých kariér, aby se staly matkami, a přitom se se střídavými úspěchy snažily nebo snaží zůstat v kontaktu se svou původní profesí.
Eliška Hudáková, marketingová specialistka, dvě děti
„Po roce a půl na rodičovské s prvním dítětem jsem začala pociťovat, že bych možná mohla na chvilku dělat i něco jiného. S dětmi trávím ráda čas a ráda se jim věnuji, naplňuje mě to, ale zároveň chci mít i nějaké pracovní projekty a vědět, že jsem potřebná i jinde.“
„Nemůžu úplně říci, že jsem se setkala s negativními reakcemi. Spíš třeba jen: jsi máma a ta je doma a stará se o děti. Já s tím nemám problém, jsem s dětmi ráda. Ale pokud žena chce nebo z nějakého důvodu musí jít do práce dříve, měla by ta možnost zde být taky. To je ale ve většině případů problém. Z vlastní zkušenosti v Praze vím, že sehnat dítěti dobrou státní školku i v jeho třech letech je velmi složité a maminka pak nemá moc možností.“
Koncept kampaně měl na starosti ženský tým v kreativní agentuře DDB. „Všechny jsme mámy, a když jsme se bavily o tom, jak bude kampaň vypadat, trochu v nadsázce jsme si říkaly, že ve spojení s matkami a mateřstvím dnes už není tabu skoro nic. Můžete mluvit o tom, že vás baví sex a co vás v něm baví. Ale když řeknete, že chcete během rodičovské pracovat, začne se na vás okolí dívat opravdu divně,“ říká Chief Creative Officer Klára Palmer. A protože tabu je něco, co má zůstat očím skryto, rozhodli se v agentuře nafotit pětici pracujících žen se symboly jejich práce a ty potom rozpixelovat. „Jako když je někde v médiích erotická fotka nebo fotka, která prostě zobrazuje něco, co nemáte vidět. Něco, co je potřeba cenzurovat, protože by to vzbudilo pohoršení.“
Lucie Šťastná, učitelka, jedno dítě
„Když se nám malá narodila, prvních pár týdnů bylo docela divokých, to jsem si dala pauzu od veškeré práce. Jak jsme si na sebe postupně zvykaly a vše si začínalo ‚sedat‘, pozvolna jsem se opět zapojila do pracovního procesu. Nevyvíjím na sebe ale žádný tlak, tak jsem si to i představovala. Trvalo to sice déle, než jsem si původně myslela, ale vše už je zaběhnuté a našly jsme s dcerou společný rytmus. Hlavní výzvou však stále je skloubit práci, domácnost, dítě, partnera a přípravy na plánovanou svatbu.
„Odmala jsem si hrávala na učitelku a věděla, že chci s dětmi pracovat. Také mě to vždy táhlo k alternativnímu vzdělávání, proto teď rozjíždím vlastní projekt. Plánujeme vzdělávací alternativu, prostor, kde se budou setkávat děti na domácím vzdělávání. Společně růst, tvořit, učit se od sebe navzájem a my dospělí je budeme podporovat, inspirovat a provázet tímto procesem. A proto narození vlastního dítěte jen umocnilo moje odhodlání tento sen zase více uskutečnit.“
S tématem tabu si pohrává i název kampaně Mámy to chtěj taky! Nechme je si vybrat. „Je v tom opět trochu narážka na sexualitu. Přišlo nám totiž, že v dnešní době spíš můžete ve společnosti říct, že jste se objevila někde v porno castingu, než přiznat, že vás neuspokojuje být výhradně mámou a chcete se realizovat i jinak,“ dodává Klára Palmer. Sama má dvě děti a od obou se do práce vracela zhruba v jejich osmi měsících. Zaměstnavatel ji v návratu podpořil. „Okolí se na mě ale někdy dívalo, jako bych byla zločinec,“ uzavírá Klára Palmer.
Barbora East, chiruržka, dvě děti
„Při prvním návratu jsem byla mladá, neatestovaná. Musela jsem se přizpůsobit. Strašně těžce jsem nesla všechny ty poznámky o tom, co všechno nezvládnu, na co se nehodím, co nedokážu. Většinou od lidí, kteří o mně věděli velmi málo nebo nic. Současně jsem si velmi uvědomovala rozdílný přístup svého okolí ke mně a k mým mužským kolegům. Někdy to bolelo.“
„Outsourcuji všechno, co můžu, nevařím, moje dětí mají svátek, když je něco jiného než špagety s kečupem, neuklízím, nemám ani jednu minutu denně sama pro sebe, každý večer padnu vyčerpáním. Buď pracuji v nemocnici, na projektech, nebo jsem máma. Ostatní role jsem upozadila, jak jen to šlo.“
Zkušenost se sháněním práce při rodičovské za sebou mají i zakladatelky Mumdoo Lucie Bášová a Kristýna Cejnarová. Obě prošly nadnárodními korporacemi a na vlastní kůži si vyzkoušely, jak složité může být hledání flexibilní práce, která bude odpovídat nabytým profesním zkušenostem i omezeným časovým možnostem.
V Česku tvoří částečné úvazky jen 6 % nabídek na trhu – v Evropě je to přitom průměrně třikrát víc. „Firmy mají často černobílé vidění. Buď doma, nebo se vrať na plný úvazek. Tlačí tak matky do velmi těžké volby, která přitom není vůbec nezbytná,“ upozorňuje Kristýna Cejnarová. Nejspíš i proto se podle průzkumu jen 30 procent rodičů chce po rodičovské vrátit k původnímu zaměstnavateli.
Problémy ale nejsou jen na straně zaměstnavatelů. Podle průzkumu, kterým Mumdoo oslovilo více než tisíc žen a následně ho zpracovávalo se společností Deloitte, nemá 61 procent matek dětí mladších dvou let žádné hlídaní, případně pouze nárazové. Ačkoliv by tak 76 % žen ocenilo zkrácený úvazek nebo projektovou spolupráci, jen zlomek na takovou práci dosáhne.
Kateřina Razýmová, profesionální sportovkyně, jedno dítě
„Pomohl mi můj zaměstnavatel, Armádní sportovní centrum Dukla, kde mi vytvořili takové podmínky, že jsem měla možnost se individuálně připravovat podle svých časových možností a potřeb. Velkou úlohu ve všem sehrál můj manžel, který byl zároveň mým osobním trenérem. Fungoval jako trenér, řidič, servisman, psycholog i chůva v jednom.“
„Kariéru jsem nadobro ukončila v létě 2023 po relativně dlouhém rozhodování. Došla jsem k závěru, že už dál není možné snažit se skloubit život vrcholového sportovce, full time práci manžela a péči o dítě. Jediným řešením by v dané situaci byla asi profesionální chůva, nicméně touto cestou jsme se vydávat nechtěli a řídili jsme se tak naším rozhodnutím, že v momentě, kdy by měla jít dcera ‚na druhou kolej‘, své práce se vzdám.“
Profesní platforma Mumdoo proto propojuje matky malých dětí, které mohou a chtějí při rodičovské aspoň trochu pracovat, s firmami, které nabízejí spolupráci na projektech nebo zkrácené úvazky. „Tyto ženy umějí vzít za práci a váží si každé příležitosti,“ říká Lucie Bášová. „Potřebují jen flexibilitu, aby mohly pracovat, když mají hlídání nebo jim děti spí.“
Kateřina Říhová, moderátorka a zpěvačka, jedno dítě
„Partner je za mě klíč ke všemu. I k návratu do práce. Pokud vás podpoří, což si myslím, že by z podstaty partnerství mělo vyplývat, všechno jde. Každé všednodenní ráno je u nás doma v režii tatínka, který dceru vypraví do jeslí a poté jde sám do práce.“
„Doporučuji se předem co nejlépe domluvit s šéfem na tom, jak si představujete budoucí fungování a časový horizont svého návratu. Když jsou jasně stanovená data, je pro zaměstnavatele určitě mnohem snazší za vás naplánovat dočasnou náhradu. A taky si ten plán udělat sama v hlavě. Líp se mi jede podle plánu, který existuje. Také partner ví, s čím má počítat. Neříkám, že se nemohou dohodnuté věci změnit, ale lépe se vám v tom manévruje.“
Lucie Bášová s Kristýnou Cejnarovou se snaží změnit i zaběhnuté postupy, jak zaměstnavatelé (ne)zapojují rodiče malých dětí do dění ve firmě. Podle již zmíněného průzkumu by si 75 procent žen na rodičovské přálo, aby je jejich zaměstnavatel pravidelně kontaktoval, což se ale neděje. „Když odcházíte z korporátu na mateřskou, většinou odevzdáte notebook a s ním ztratíte i přístup do firemního e-mailu a intranetu. Najednou jste od dění ve firmě odříznutí,“ shrnuje zkušenost matek Lucie Bášová.
Nový projekt MUMDOO+ pomáhá firmám zůstat s rodiči, kteří pečují o malé děti, v kontaktu. „Stačí jim třeba na e-mail pravidelně posílat newsletter se zprávami o tom, co se na pracovišti děje a co se chystá. Můžou také vytvořit jednoduchou nástěnku, kde se rodiče mohou podívat na nabídku volných pracovních míst,“ vysvětluje Kristýna Cejnarová. „A ideální je, aby si na ně vzpomněli, když se ve firmě objeví nějaká práce, která se dá dělat z domu a flexibilně.“ Cílem kampaně Mámy to chtěj taky i celé platformy MUMDOO je, aby si společnost uvědomila, že návrat do práce může být pozvolný a tím pádem i méně bolestivý pro všechny. „Chceme, aby rodiče přestali být neviditelní,“ shrnuje.
Heroine usiluje o lepší svět a rovnější podmínky pro všechny. Chceme, aby si každá žena mohla svobodně zvolit, jestli bude máma, pracující máma, máma pracující na částečný úvazek, máma v domácnosti, máma střídající se s tátou v práci i doma, anebo se třeba rozhodne děti nemít. Důležité je, aby se každá žena mohla svobodně rozhodnout a aby ji za její volbu společnost nijak netrestala a nesoudila.
- Michaela Kramárová, šéfredaktorka
Heroine je mediálním partnerem kampaně.